Čínská Nová Hedvábná stezka (BRI) - pojem vytvořený v roce 2013 čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, který evokuje starověkou obchodní trasu Hedvábnou stezku, která spojovala Čínu se zeměmi na západě - by na Západě měla být příčinou velkých obav. Ačkoli je Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD) popsána jako "dlouhodobý projekt, který v nadcházejících letech poskytne Číně celosvětově klíčovou roli při vedení a podpoře kulturního, hospodářského, politického a obchodního vývoje", je vlastně součástí stále zřetelnějšího čínského plánu vytvořit regionální a globální hegemonii.
 Čínský prezident Si Ťin-pching. (Zdroj fotografie: kremlin.ru) |
Tato Nová Hedvábná stezka (BRI), která "zahrnuje téměř 70 zemí", má zřetelně za cíl zabránit americkému vlivu dosažením dominance - nejen v oblasti obchodu a kultury, ale i ve strategických a vojenských záležitostech - v jižní a střední Asii, na Středním východě a v Africe. Čínské hegemonické cíle jsou pravděpodobně to, co vedlo Peking nejen k tomu, aby se zaměřil na země jako Írán, Katar a Turecko, ale i na Sýrii, která "kontrolovala pozemní přístup k Evropě i Africe skrze starověkou Hedvábnou stezku, když se přes Palmýru zboží dostalo do Středozemního moře na své cestě do Říma." V nedávné době, v době míru, Sýrie také produkovala značné množství ropy.
V důsledku toho se zdá, že Čína bude bojovat o příležitost hrát klíčovou roli při rekonstrukci Sýrie, která byla zpustošena krvavou občanskou válkou, která zuřila více než sedm let. Většina Západu, která poskytuje nějaké finanční prostředky, předpokládá, že obnovení válkou zpustošeného státu bude podmíněno "odchodem [syrského prezidenta] Asada" - a Asad jasně uvedl, že "jeho země bude ke své obnově potřebovat zahraniční pomoc, ale že západní společnosti nejsou vítány" – zdá se, že Peking by rád toto vakuum zaplnil. Nabízí jak humanitární pomoc, tak i investice na obnovu, což je pro Čínu ideální způsob, jak prosazovat Novou Hedvábnou stezku (BRI) v Sýrii.
Plány Číny mohou zahrnovat investice do železnice z přístavního města Tripolis v Libanonu na hranici mezi Libanonem a Sýrií, která "poskytne Číně prostředky na dopravu materiálů z Tripolisu do Sýrie, kde by Peking mohl nejen využít politicky spornou otázku rekonstrukce v zemi, ale také se dlouhodobě stavět jako regionální mocnost." Bez takové železnice jsou jedinými dalšími věrohodně účinnými vstupními místy pro čínské zboží do Sýrie středomořské přístavy Latákie a Tartús. Podle libanonských novin Daily Star:
"Sýrie má dva hlavní středomořské přístavy v Latákii a v Tartúsu, ale oba představují pro Peking problém. Zaprvé není zde dostatečná hloubka pro velké kontejnerové lodě. Zadruhé, silný spojenec Sýrie Rusko má v obou velkou vojenskou přítomnost - v Latákii leteckou základnu a v Tartúsu námořní základnu."
Navíc má Čína v úmyslu vybudovat železnici přes Írán a Turecko do Sýrie. Mezitím v Řecku čínská státní společnost Cosco "získala rozhodující podíl v přístavu Pireus, poblíž Atén". Pireus je největší a nejvytíženější přístav v Řecku a nejvytíženější kontejnerový přístav ve východním Středomoří.
Stejně významná je skutečnost, že v červenci 2017 čínské válečné lodě prováděly ve Středozemním moři vojenské cvičení, zatímco byly na cestě na společné námořní cvičení s Ruskem, v oblasti Petrohradu a Kaliningradu. Rostoucí vojenská spolupráce mezi Pekingem a Moskvou by nyní mohla představovat ještě větší hrozbu, když se Čína chystá získat pozice v Sýrii skrze Novou Hedvábnou stezku (BRI).
Kdyby Čína investovala velké množství peněz do rekonstrukce Sýrie, která je již dlouho centrem teroristických skupin, tak by se čínské finanční prostředky mohly snadno dostat do rukou jak zkorumpovaných členů Asadova režimu, tak i Hizballáhu (navíc podporovaného Íránem), který je hlavní teroristickou organizací podporující Asadův režim, stejně jako Hamásu, který v Sýrii dokonce udržoval svoje externí velitelství. Čínské finanční prostředky na obnovu by také mohly být odkloněny na nákup technologií jaderných zbraní od Íránu a Severní Koreje.
Podle analýzy Centra strategických a mezinárodních studií (Center for Strategic and International Studies) je "Čínská rozšiřující se námořní strategie a rostoucí asertivita v oblasti rekultivací půdy a teritoriálních nároků klíčovým hnacím motorem posilujícím soulad" mezi členy čtyřstranného bezpečnostního dialogu mezi Indií, Japonskem, Austrálii a USA, který byl zahájen v letech 2007-2008. A oprávněně by je znepokojovat měla.
Navzdory tvrzení prezidenta Si Ťin-pchinga není Nová Hedvábná stezka prospěšným projektem pro svět "míru a spolupráce, otevřenosti a inkluzivity, vzájemného učení a vzájemného prospěchu". Je to nebezpečná cesta, která jasně ukazuje, že Čína touží po globální dominanci.
Debalina Ghoshal, nezávislá konzultantka, specializuje se na problematiku jaderných zbraní a raket, žije v Indii.