Setkání připomínající genocidu Arménů, které plánovala istanbulská pobočka turecké Asociace pro lidská práva (İnsan Hakları Derneği, İHD) společně s Evropským občanským antirasistickým hnutím (European Grassroots Antiracist Movement, EGAM) na 24. dubna 2018, které se pořádá každý rok od roku 2005, bylo zablokováno policií, která zabavila plakáty a tabule o genocidě a provedla kontrolu účastníků a kontrolu jejich trestního rejstříku. Tři lidskoprávní aktivisté byli zadrženi a poté propuštěni.
V exkluzivním rozhovoru pro Gatestone Ayşe Gunaysu, aktivistka turecké Asociace pro lidská práva (İHD) a Výboru proti rasismu a diskriminaci turecké Asociace pro lidská práva řekla, že "cestou na policejní stanici, byli zadržení nuceni poslouchat rasistické písničky obsahující nenávistná slova vůči Arménům."
Toto každoroční setkání připomíná brutální razie, uvěznění a zavraždění více než 200 arménských intelektuálů a veřejných činitelů v Istanbulu osmanskými úřady 24. dubna 1915 - a následné rozpoutání genocidy Arménů. Oběti byly uvrženy do vězení, jehož budova dnes slouží jako Muzeum tureckého islámského umění (Türk İslam Eserleri Müzesi). Arméni byli následně odvedeni na železniční stanici Haydarpaşa, odkud byli transportováni do Anatolie za účelem jejich konečného vyhlazení. Podle Günaysu:
"Během našeho vzpomínkového ceremoniálu jsme ukázali místa činu. Ukázali jsme Muzeum tureckého islámského umění a železniční stanici Haydarpaşa jako dějiště zločinů. Nahlas jsme přečetli a zapsali více než 2000 arménských měst, městeček a vesnic zničených během genocidy. Napsali jsme jejich jména a ukázali jsme je na tabulích. Tak nejen připomínáme mrtvé, ale také se pokoušíme sdílet pravdu o genocidě s tureckým lidem."
Asociace pro lidská práva pořádala tento vzpomínkový ceremoniál od roku 2010 na železniční stanici Haydarpaşa. Letos se toto setkání mělo uskutečnit na náměstí Sultanahmet (Sultanahmet Meydanı). Günaysu řekla:
"Nežádáme istanbulský magistrát o povolení připomínky genocidy. Jenom jim zavoláme a oznámíme hodinu a místo události. Na našich plakátech je napsáno: Genocida! Uznejte ji! Proste o odpuštění! Odškodněte! A to anglicky a turecky. Policie nám sdělila, že můžeme uspořádat shromáždění jen za podmínky, že nepoužijeme slovo "genocida". Ale my jsme odpověděli, že nejsme ochotni provádět autocenzuru, a tak jsme se shromáždili k připomínce obětí genocidy na náměstí Sultanahmet. Také jsme připravili připomenutí genocidy v podobě prohlášení pro tisk, ale nemohli jsme ho přečíst nahlas ani jej předat tisku kvůli zásahu policie. Policie nám zabavila také naše plakáty a fotografie arménských intelektuálů uvězněných 24. dubna 1915."
V tiskové zprávě Asociace pro lidská práva, kterou policie zabránila distribuovat, se především uvádělo:
"Základem zla v této zemi je genocida spáchaná proti křesťanským národům v Malé Asii a v severní Mezopotámii, proti Arménům, Asyřanům a Řekům."
"Nyní, se znovu skláníme před památkou arménských, asyrských a řeckých obětí genocidy. A my, potomci pachatelů, vyjadřujeme náš pocit hanby za neschopnost zabránit pokračování genocidy ve formě jejího popírání a následných vln destrukce pokračujících napříč generacemi."
Je smutné, že turecká agrese proti zbývajícím Arménům pokračuje. 28. prosince 2012 byla ve svém domě ve čtvrti Samatya, jedné z největších arménských komunit v Istanbulu, zbita a ubodána k smrti 85letá arménská žena Maritsa Küçük.
Günaysu řekla:
"...během policejního zásahu a zatýkání při připomenutí genocidy na náměstí Sultanahmet, křičela Baydzar Midilli, dcera paní Küçük: "Moje matka je obětí genocidy a vy přesto tvrdíte, že žádná genocida neexistuje?!" Když se k ní policisté blížili, zjevně pro to, aby jí za její protest zadrželi, tak je Eren Keskin, advokátka věnující se lidským právům, zastavila a řekla jim, že Midillina matka byla zavražděna, protože byla Arménka. Policejní velitel pak zabránil jejímu zadržení."
24. dubna 2011, v den 96. výročí genocidy, byl tureckým nacionalistou zastřelen Sevag Balıkçı, Arménec vykonávající povinnou vojenskou službu v Turecké armádě. Jeho vrah nebyl dodnes pohnán před soud. Minulý měsíc během připomenutí sedmého výročí jeho smrti, jeho rodina a přátelé stáli na jeho počest u jeho hrobu v Istanbulu. Podle Günaysu, policisté řekli shromážděným u hrobu, že nesmí ve svých proslovech použít slovo "genocida":
"Na hřbitově bylo mnoho ozbrojených policistů. Když se lidé modlili, policie se chystala k zásahu. Dva aktivisté požádali policii, aby respektovala modlící se a truchlící. Naštěstí policisté poslechli a odstoupili dál od shromáždění věřících".
Genocida křesťanů v Osmanské říši trvala 10 let – od roku 1913 do roku 1923 – a byla namířena proti Arménům, Řekům, Asyřanům a dalším křesťanům. Výsledkem byla likvidace tří miliónů lidí. Ačkoliv od této události uběhlo již sto let, je to pořád krvácející rána pro oběti a jejich potomky. Internetové noviny Artı Gerçek nedávno ohlásily, že v jednom jezeře ve východním Turecku jsou dosud viditelné kosti obětí genocidy.
 Arménští civilisté eskortovaní osmanskými vojáky šli přes Harput do vězení v nedalekém Mezirehu (dnešním Elazigu), duben 1915 (Zdroj fotografie: Americký červený kříž/ Wikimedia Commons). |
Místní obyvatelé toto jezero pojmenovali "Gvalé Arminu" (Arménské jezero) podle masakru více než 1000 mužů, žen a dětí, který se tu odehrál před 103 lety. Podle zprávy přežily jen dvě děti, které schovali vesničani. Ani kosti, které se objevily, když v létě jezero vyschlo, nepohnuly tureckou vládu k vyšetřování, vláda pokračuje v popírání genocidy a pokouší se agresivně umlčet ty, kteří o ní chtějí otevřeně mluvit.
24. dubna, vládou financovaná agentura Anadolu (AA) zveřejnila článek s titulkem: "Zdroj příjmů arménské loby: průmysl genocidy", ve kterém obviňuje arménskou diasporu a Arménskou republiku, že šíří "lži o genocidě Arménů" za účelem finančního zisku.
Ve stejný den zveřejnila agentura Anadolu jiný příběh: "Turci si připomínají útěk z arménského útlaku." Podle turecké verze příběhu, to byli pouze "zrádní" Arméni, kteří pronásledovali Turky. A Turci jednali v sebeobraně, aby se zbavili vraždících Arménů. Rozšířené turecké tvrzení je: "Zasloužili si to."
Tyto lži a státní propaganda, která činí oběť odpovědnou za vlastní likvidaci, umožňují pokračování pronásledování zbývajících Arménů Turky, včetně přeměny jejich kostelů na mešity a vykrádání arménských hrobů a kostelů hledači pokladů, kteří hledají zlato.
Turecká vláda s tím musí skončit.
Uzay Bulut je turecká novinářka a vedoucí spolupracovnice veřejně prospěšné společnosti Haym Salomon Center. V současné době žije ve Washingtonu D.C.