Bojové linie v boji za zachování západní civilizace byly načrtnuty již dlouho před zavražděním nizozemského filmaře Thea van Gogha v roce 2004. Mnoho evropských lídrů již dlouho hraje dvojí hru.
Spojené státy a Izrael byly nyní zrazeni ve svém společném úsilí zastavit a vojensky odstrašit neúnavné nepřátele Západu, udržet volný obchod a demokracii. Kým? Nikým jiným než svými "spojenci": Belgií, Francií, Španělskem, Itálií, Nizozemskem, Německem a Spojeným královstvím.
V době, kdy se Izrael snažil bránit sebe a je(!) – to je západní civilizaci – tyto země, spolu s Norskem, Dánskem, Slovinskem a Kanadou, uvalily na Izrael sankce, omezení a nejrůznější represivní opatření. Ohrožení představoval zejména Írán – kterému chybělo pár týdnů k obohacení uranu nad 90 %, což je hodnota potřebná pro výrobu jaderné zbraně – a jeho džihádističtí spojenci Hizballáh a Hútíové.
Snahy zmařit izraelsko-americké akce proti predátorskému Íránu pramení ze dvou hlavních zdrojů. Prvním zdrojem je antidemokratický vliv islámu na vnitřní záležitosti západní Evropy, druhým je v Evropě hluboce zakořeněný a sílící antisemitismus.
Židé jsou vyháněni již od dob faraonů před 4 000 lety. Babylóňané je vyhnali v roce 597 př. n. l., Římané v roce 136 n. l., Angličané v roce 1290, Francouzi v roce 1306 a Španělé v roce 1492.
Po zvěrstvech spáchaných při holokaustu ve 40. letech 20. století, kdy Německo poslalo Židy do koncentračních táborů, kde byli mučeni a vražděni, se zdálo, že nenávist vůči Židům utichla.
Neutichla však na dlouho.
Díky široké alianci neomarxistů, klimatických aktivistů a islamistických propagandistů se nenávist vůči Židům na Západě opět bezostyšně "normalizovala" a stala se mainstreamovou – v některých kruzích dokonce populární.
Neshody mezi západními spojenci – zdánlivě kvůli rozdílným názorům na islám a Izrael – nedávno dosáhly nových výšin. Jejich jádrem je pravděpodobně hluboce zakořeněná závist, že hrstce ošuntělých, pronásledovaných lidí se podařilo proměnit zemi písečných dun, pouští a malárií zamořených bažin v zářivou supervelmoc, přestože se při tom museli zároveň bránit před útoky sousedních zemí, které se je snažily vyhladit. Takový úspěch musí být samozřejmě potrestán. Západní aliance 40 zemí na Izrael v březnu 2026 uvalila sankce, zatímco ten bránil nejen svou vlastní ale i jejich existenci. Na to okamžitě navázaly obnovené požadavky na zřízení válkychtivého palestinského státu sousedícího s Izraelem, a to navzdory tomu, že samotní Palestinci šestkrát odmítli nabídku ustavení palestinského státu a "dvoustátního řešení" a dál trvali na variantě palestinského státu rozkládajícího se "od řeky Jordánu ke Středozemnímu moři" – tedy na území celého Izraele.
Státy, které uvalily sankce na Izrael, jednají v zájmu údajného "národa", který přiznává, že byl "vymyšlen" a který se již desítky let bezostyšně zasazuje o zničení Izraele. Americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee k tomu řekl:
"Pokud je Francie opravdu tak odhodlaná prosadit vznik palestinského státu, tak pro ni mám návrh – ať vyčlení kousek francouzské Riviéry a vytvoří tam palestinský stát. Doma ať si Francie palestinský stát klidně založí, ale ať to nevnucuje Izraeli."
Americký prezident Donald J. Trump v březnu v rámci plánování vojenské kampaně mající za cíl ukončení íránského jaderného programu evropské spojence požádal o laskavost. Nežádal Evropu o vojáky ani o zbraně. Pouze některé evropské země požádal, aby americká letadla mohla používat jejich vzdušný prostor a aby mohla využívat jejich vojenské základny. Na provoz těchto vojenských základen USA přitom finančně přispívají za účelem ochrany – koho? No přece Evropy – a na provozu některých z nich se dokonce podílejí – například základnu na ostrově Diego Garcia společně provozují s Velkou Británií. Jeho žádost evropské země odmítly. Evropské země a Kanada se na vojenské kampani proti Íránu již dříve odmítly podílet, přestože by byla také v jejich vlastním zájmu.
Později se ukázalo, že Írán disponuje balistickými raketami schopnými zasáhnout Evropu, s evropskými státy to ale vůbec nehlo.
Evropské země zaujaly morálně nadřazenou pozici a odvolávaly se na "mezinárodní právo" a lidská práva. A také vyjádřily svůj záměr nezaplést se, aktivně ani pasivně, do údajně ilegální operace Ameriky a Izraele, a to navzdory tomu, že se USA v jejich zájmu "zapletly" do války na Ukrajině. Trump poté vyjádřil svou nespokojenost rozhodnutím o stažení 5 000 amerických vojáků z Německa a zvažuje stažení dalších vojáků z Itálie a Španělska.
Odtrženost zbabělých evropských vůdců od reality se projevuje nejen ignorováním nelidského zacházení íránského režimu s vlastními občany, ale také ignorováním jeho vražedných útoků proti nevinným Židům a dalším lidem po celém světě.
Íránský režim a jeho džihádistické proxy zástupce ovšem koncepty západních "nevěřících" – jako jsou spravedlivé války, mezinárodní právo, lidská práva a ženevské úmluvy – moc nezajímají, řídí se hlavně středověkým právem šaría.
USA jsou od 2. světové války páteří NATO, Evropa na nich parazituje a spoléhá se na to, že ji USA přispěchají bránit. Evropské země místo rozvíjení vlastní vojenské připravenosti celá léta redukovaly své armády, financují miliony imigrantů otevřeně nenávidějících země, které je přijaly, a ničí své ekonomiky prosazováním nefunkční "zelené energetiky". Bez zátěže budování funkčních armád jejich ekonomiky zpočátku enormně prosperovaly – na úkor Ameriky. Teď, když se Rusko snaží obsadit Ukrajinu, se ukázalo, že evropské země jsou jen "papíroví tygři".
Evropa jako celek disponuje obrovskou ekonomikou – HDP všech evropských zemí je zhruba 32 bilionů dolarů, což přibližně odpovídá velikosti americké ekonomiky. USA a Evropa jsou dvě největší světové ekonomiky. Evropské země si mohou dovolit značné vojenské výdaje, a Donald Trump je o to také žádá.
Přiznejme si ale, že po dvou světových válkách se nezdá, že by v Evropě – čti v Německu – panovala velká chuť to zkusit znovu.
Kromě toho je NATO, pravděpodobně záměrně, koncipováno jako obranná aliance, nikoliv útočná. Neochota členských zemí NATO účastnit se kampaně proti Íránu pod hlavičkou NATO je proto do jisté míry pochopitelná. I tak se však mohly na této kampani podílet individuálně, mimo rámec NATO – tak, jako to dělají USA, zejména pokud jde o poskytnutí vojenských základen a povolení přeletu amerických letadel nad svým územím.
Donald Trump si proto nebral servítky:
"Pro všechny země – jako je například Spojené království, které se odmítlo zapojit do svržení íránského režimu – které kvůli blokádě Hormuzského průlivu nemají dostatek leteckého paliva, mám návrh: Za prvé, kupte si jej od USA, my ho máme dostatek, a za druhé, najděte v sobě konečně odvahu, jděte a prostě ten průliv otevřete. Budete se muset začít učit, jak bojovat sami za sebe, USA vám už na pomoc nepřijdou, stejně jako vy jste nepřišly na pomoc nám."
Bez Ameriky je Evropa ztracena – stejně jako tomu bylo v obou světových válkách.
Za těchto okolností by vzhledem k rychlému posilování islámu v Evropě bylo moudré, kdyby britský premiér Keir Starmer a jeho stejně neblaze proslulý protějšek francouzský prezident Emmanuel Macron, přikázali přemístit britské a francouzské jaderné zbraně do USA.
Islám ovládá Evropu prostřednictvím mešit, šaríátských soudů, islámských škol, halal potravin – a radikálů zvolených do vlivných politických pozic na místní i národní úrovni.
Říká se, že "leadership se v dobách krize neměří absencí rizika, ale ochotou ho přijmout." Zbabělí západoevropští vůdci zaprodávající se stále více nepřátelským extremistickým muslimským voličům, na nichž jsou politicky stále závislejší – by se měly propadnout hanbou. Jsou také velkým zklamáním pro ty, kteří věří v zachování nejlepší civilizace v historii – civilizace svobody, demokracie a lidských práv, vybudované na židovsko-křesťanských hodnotách.
Tito vůdci odmítají bránit tradiční způsob života svých národů. Kráčejíce ve šlépějích britského premiéra Nevilla Chamberlaina, který si v roce 1938 namlouval, že s Hitlerem uzavřel mírovou dohodu, tito politici zvolili ještě nebezpečnější cestu – appeasement.
Zdá se, že evropské národy podlehly islamizaci. Prozrazuje to jejich rychle se měnící demografie, jejich neschopnost adekvátně chránit své malé židovské komunity před nenávistnými útoky, postupná eroze základních individuálních svobod i jejich odklon od USA.
Islámští extremisté snažící se kolonizovat Evropu musí být slabostí západoevropských vůdců nesmírně povzbuzeni.
Bezradnost těchto slabých vůdců, kteří se obracejí zády k úsilí USA a Izraele o záchranu Západu, je očividná. Konečným záměrem islamizace je rozložit západní civilizaci a nastolit celosvětový islámský chalífát pod vládou šaríe – v Turecku, bývalé velké křesťanské Byzantské říši, a stejně tak i ve velkých částech severní Afriky a střední a jižní Asie se to již podařilo.
Ve Velké Británii je proces islamizace již v plném proudu: islám se stal dominantní kulturou. Příkladů je spousta: neschopnost adekvátně řešit dlouhodobé masové sexuální zneužívání statisíců anglických dívek (viz Britské znásilňovací gangy: 1, 2 a 3) a rostoucí počet zatčených britských občanů, kteří si – ať už online, nebo osobně – dovolily kritizovat tamější ohromující kulturní erozi.
Z demografického hlediska je Británie zemí, kde je již 16 let po sobě nejoblíbenějším chlapeckým jménem pro novorozené chlapce jméno Mohamed (uvažuje se součet všech variant tohoto jména). Británie je zemí, kde největší problém v oblasti kriminality představují islamističtí extremisté, zemí s narušenou sociální soudržností a zemí, v níž bude "starý svět" brzy nahrazen kulturou, která není jen prostá židovsko-křesťanských hodnot, ale která je vůči nim přímo nepřátelská.
Vítejte v nové Evropě. Její protivníci již zdolali její hradby – aniž by jedinkrát vystřelili.
Nils A. Haug je spisovatel, publicista a právník. Je členem International Bar Association (Mezinárodní advokátní komora), National Association of Scholars (Národní asociace vědců) a Academy of Philosophy and Letters (Akademie filozofie a literatury). Je držitelem titulu Ph.D. v oboru apologetická teologie. Dr. Haug je autorem knih'Politics, Law, and Disorder in the Garden of Eden – the Quest for Identity' (Politika, právo a nepořádek v rajské zahradě – hledání identity) a'Enemies of the Innocent – Life, Truth, and Meaning in a Dark Age.' (Nepřátelé nevinných – život, pravda a smysl v době temna). Jeho články vycházejí v časopisech a na webech First Things Journal, The American Mind, Quadrant, Minding the Campus, Gatestone Institute,National Association of Scholars, Jewish Journal, James Wilson Institute (Anchoring Truths), Jewish News Syndicate, Tribune Juive, Document Danmark, Zwiedzaj Polske, Schlaglicht Israel a dalších.