 Protestující "Žluté vesty" skandují hesla v Paříži na Champs-Elysées poblíž Vítězného oblouku dne 8. prosince 2018. (Foto Chris McGrath / Getty Images) |
Francouzský premiér Édouard Phillipe řekl 4. prosince 2018 poslancům vládnoucí strany "La République en Marche!" (Republika na pochodu!), že navržené zvýšení daně z pohonných hmot, které vedlo k největším protestům ve Francii za celá desetiletí, bude odloženo.
Demonstranti, označovaní jako "Žluté vesty" - podle reflexních vest, které jsou povinnou součástí výbavy vozidel pro případ poruchy - říkají, že zvýšení daně z pohonných hmot bylo poslední kapkou, kterou přetekl pohár jejich trpělivosti vůči prezidentovi, který nastoupil do úřadu s příslibem, že pomůže ekonomicky znevýhodněným lidem, místo toho však upřednostnil bohaté.
Dokonce i podle francouzských standardů byly protesty "Žlutých vest" během víkendu 1. prosince ohromující. Hořící automobily a obrovská oblaka šedého kouře zdánlivě zahalovaly Vítězný oblouk a zdálo se, jako by Paříž byla ve válce. Nabízelo se srovnání s hladovými bouřemi 17. století a duchem revoluce 18. století.
"Žluté vesty" rozvrátily Francii na více než dva týdny. Protestující paralyzovali dálnice a násilně přerušovali provoz na silnicích - způsobili tak nedostatek řady věcí po celé zemi - a blokovali čerpací stanice od Lille na severu až po Marseille na jihu.
Během protestů v Paříži se k "Žlutým vestám" brzy připojili i kriminální živly, které začaly zapalovat auta, rozbíjet výlohy obchodů a rabovat. 133 protestujících bylo zraněno, 412 jich bylo zatčeno a policie použila více než 10 000 slzotvorných a omračujících granátů.
Jedna starší paní zemřela poté, co ji zasáhl zbloudilý granát, když se snažila zavřít okenice svého okna.
Objevily se návrhy na vyhlášení výjimečného stavu.
"Žluté vesty" představují nejvýznamnější opozici, jaké francouzský prezident Emmanuel Macron čelí od svého nástupu do úřadu v květnu 2017. Na rozdíl od předchozích protestů ve Francii, které rozdělovaly národ, tyto protesty mají širokou podporu veřejnosti – podle průzkumu veřejného mínění agentury Harris Interactive zveřejněného 1. prosince 2018 je podporuje 72 % Francouzů.
Zvýšení daní z pohonných hmot - oznámené v listopadu předtím, než bylo v prosinci odloženo – mělo omezit používání automobilů, a tím snížit emise oxidu uhličitého ve Francii. Macron se netají tím, že chce být považován za globálního lídra ekologických reforem.
Zapomíná však, že pro lidi, kteří ho zvolili, jsou ceny pohonných hmot opravdu důležité. Tito lidé žijí mimo velká města, kde čtyři pětiny lidí dojíždějí do práce a třetina z nich najezdí více než 300 km týdně.
Zvýšení daní z pohonných hmot pobouřilo lidi v menších komunitách již postižené omezením maximální povolené rychlosti jízdy, které mělo vyhovět požadavkům Zelených, a současným omezováním místní hromadné dopravy.
Tyto dodatečné náklady na živobytí přišly pro obyčejné Francouze pracující mimo Paříž ve velmi špatné době. Rodiny z nižší střední třídy nejsou dostatečně chudé na to, aby dostávaly sociální dávky, a zároveň jejich příjem stagnuje, zatímco náklady na živobytí a daně stále rostou.
Analýza Institutu veřejné politiky (Institut des Politiques Publiques) ukazuje, že snížení sociálních dávek a daňové změny v letech 2018 a 2019 zhorší ekonomickou situaci důchodců a nejchudší pětiny domácností, zatímco na zrušení daně z majetku vydělá nejvíce 1 % nejbohatších Francouzů.
Něco takového je těžké skousnout. Macron je považován za člověka, který ztratil kontakt s obyčejnými lidmi, a svého nového titulu "prezident bohatých" se pravděpodobně hned tak nezbaví.
"Lidé mají pocit, že pařížští technokraté vymýšlejí složité postupy, aby je co nejvíc vyždímali," řekl Charles Wyplosz, profesor ekonomie na Institutu mezinárodních a rozvojových studií (Graduate Institute of International and Development Studies) v Ženevě.
Pravděpodobně to není tak složité, ale Francouzi se cítí napáleni.
Vzhledem k tomu, že zaměstnanost a hospodářský růst zpomalují, je Macron poprvé od svého zvolení pod velmi silným tlakem. Nezaměstnanost činí 9 % a jeho snahy o reformu EU uvázly na mrtvém bodě. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění provedeného agenturou IFOP by jej dnes volilo jen 23 % voličů.
Fotografie Macrona u Vítězného oblouku počmáraného hesly vyzývajícími jej k rezignaci, nebo k něčemu ještě horšímu, jeho obraz v zahraničí rozhodně nezlepšily.
Macron zatím řekl, že pouličním protestům neustoupí. Například v září 2017 nazval Macron protestující proti reformě francouzského trhu práce "flákači".
Politický obrat o 180 stupňů v otázce daní z pohonných hmot je zlomovým bodem Macronova prezidentství. Otázka zní: Co dál? A platí jak pro Macrona, tak pro "Žluté vesty".
Macron s největší pravděpodobností potřebuje prohloubit svou reformní agendu a nepochybně ví, že má v Národním shromáždění podporu solidní většiny. Francie je zmrzačena svým zadlužením (ve výši téměř 100 % HDP) a svým nabobtnalým veřejným sektorem. Francii má 5,2 milionu státních zaměstnanců a jejich počet se od roku 1983 zvýšil o 36 %. To představuje 22 % pracovních sil ve srovnání s průměrem 15 % ostatních zemí OECD.
Daňový expert Jean-Philippe Delsol říká, že Francie má příliš mnoho "úředníků - 1,5 milionu. Veřejné výdaje ve Francii nyní představují 57 % hrubého domácího produktu. Takový systém může brzy zkolabovat, protože počet produktivních lidí se stále snižuje a počet neproduktivních lidí stále roste."
Macronovou chybou, kromě jeho zdánlivé arogance, je to, že nevytyčil národní ekonomickou reformu jako svou absolutní prioritu hned po svém zvolení, když byl ještě populární. Nižší veřejné výdaje by bývaly umožnily snížit daně a vytvořit tak pozitivní synergie. Macron místo toho vyčkával.
Teď, když je velmi nepopulární a nepokoje jsou v plném proudu, se snaží o další reformu podpory v nezaměstnanosti v podobě snížení její výše také doby její výplaty. "Prezident bohatých" opět zasahuje.
Proslýchá se také, že by mohl znovu zavést daň z majetku ve snaze uchlácholit protestující.
Macronovo prezidentské funkční období má trvat do 13. května 2022. Macron se pochopitelně zaměří na volby do Evropského parlamentu, které proběhnou 23. - 26. května 2019. Titulky naznačují, že Marine Le Pen a její Národní sdružení (původně Národní fronta) jsou v průzkumech vpředu s 21 % před stranou Emmanuela Macrona La République En Marche! (Republika na pochodu!) s 19 %. (Poznámka překladatele: Tento údaj je ze 4. listopadu 2018.)
Tento posun je pochopitelný, vzhledem k rozdílu mezi venkovem, kde má Marine Le Pen solidní podporu, a městy, kde vede Macronova středo-levicová strana.
Naproti tomu "Žluté vesty" získaly podporu po tom, co povstaly za práva "bezmocných obyčejných lidí", a zdá se, že jsou hodně povzbuzeny solidaritou, kterou jim prokázali jak hasiči, tak i policisté. Na internetu jsou videa policistů snímajících si své přilby a hasičů obracejících se zády k představitelům politické moci a vyjadřujících tak svoji podporu protestujícím.
Zatímco Macronova politická opozice je roztříštěná, tento nový druh jednotné veřejné opozice je něčím novým. Bez lídrů, nestrukturované a organizované on-line, získaly "Žluté vesty" podporu z leva i z prava, přesto odolaly ovládnutí jak ze strany levice, tak i ze strany pravice.
To, že jsou bez lídrů, způsobuje, že je obtížné s nimi jednat mezi čtyřma očima a přivést je k rozumu. Vzhledem k jejich pevnému odmítnutí jednat s Macronovou vládou se zdá, že "Žluté vesty" jsou si této síly dobře vědomy.
S obrovskou podporou ze strany veřejnosti a reformami systému sociálního zabezpečení na obzoru "Žluté vesty" hned tak tak nezmizí.
Macron je poprvé během svého prezidentství ve skutečném průšvihu a Evropa a Amerika situaci ostře sledují.
Poté, co Emmanuel Macron během svého projevu na slavnostní ceremonii k 100. výročí ukončení První světové války odsoudil nacionalismus, Donald Trump francouzskému prezidentovi rychle připomněl jeho nízkou podporu a míru nezaměstnanosti ve výši téměř 10 %. Boční salva vypálená Trumpem na Twitteru naznačuje, že Macron by mohl být zařazen na Trumpův seznam světových "lůzrů":
"Emmanuel Macron navrhuje vybudovat armádu EU na ochranu Evropy před USA, Čínou a Ruskem. Obě světové války však vyvolalo Německo. Jak dopadla Francie? Předtím, než přišly USA, se v Paříži začali učit německy. Plaťte za NATO nebo nic nebude!"
"Bezmocní obyčejní lidé" ve Spojeném království, kteří se mohou cítit zrazeni kvůli Brexitu, a nacionalisté v Německu, kteří trpí pod Angelou Merkelovou, se bezpochyby dívají na "Žluté vesty", a přejí si, aby v sobě našli kuráž je následovat.
Historik Thomas Carlyle, kronikář Velké francouzské revoluce, řekl, že Francouzi byli bezkonkurenčními praktiky v "umění povstání" a charakterizoval francouzský dav jako "nejživější fenomén našeho světa".
Řekl, že v porovnání s francouzským davem jsou davy v jiných zemích "nudné masy" s nedostatkem odvahy a vynalézavosti. Planoucí "Žluté vesty" francouzského protestního hnutí však způsobily, že se Macron jeví stále nudnější a slabší.
David Brown žije ve Spojeném království.