 (Foto: iStock) |
28. září 2019 se v Paříži konal "Sjezd pravice" organizovaný Marion Marechal, bývalou poslankyní parlamentu a nyní ředitelkou Francouzského institutu sociálních, ekonomických a politických věd. Cílem tohoto sjezdu bylo sjednocení francouzské pravicové politické scény. V klíčovém projevu, novinář Éric Zemmour nevybíravě kritizoval islám a islamizaci Francie. Popsal francouzské "no-go zóny" (Zones Urbaines Sensibles; citlivé městské zóny) jako "cizí enklávy" na francouzském území a popsal proces "kolonizace" - vzrůstající přítomnost muslimů ve Francii, kteří se neintegrují.
Zemmour citoval alžírského spisovatele Boualema Sansala, který řekl, že no-go zóny jsou "malé islámské republiky ve stavu zrodu". Zemmour řekl, že před několika desítkami let mohli Francouzi o islámu svobodně mluvit, ale dnes to je nemožné. Zemmour odsoudil používání "mlhavého konceptu islamofobie, jehož účelem je znemožnit kritiku islámu, a je také proti nové definici pojmu rouhání, která by se vztahovala pouze na islám.
"Všechny naše problémy se vlivem působení islámu zhoršují. Je to ohrožení ze dvou stran... Budou mladí Francouzi ochotní žít v zemi svých předků jako menšina? Pokud ano, zaslouží si být kolonizováni. Pokud ne, budou muset bojovat... ta stará republikánská hesla sekularismus, integrace a republikánský řád už nic neznamenají... Všechno bylo převráceno, zneužito a pojmově vyprázdněno."
Zemmourův proslov byl vysílán živě v televizi LCI. Novináři ostatních televizních kanálů LCI okamžitě obvinili, že přispívá k "nenávistné propagandě". Někteří požadovali, aby byla LCI odebrána vysílací licence. Novinářka Memona Hinterman-Affegee, bývalá členka francouzské Rady pro audiovizuální média (Conseil supérieur de l'audiovisuel), orgánu, který reguluje elektronická média ve Francii, v novinách Le Monde napsala:
"LCI používá frekvenci, která je součástí veřejného prostoru a tak náleží celému národu... LCI selhala ve svém poslání, ztratila kontrolu nad svým programem a musí být proto exemplárně potrestána."
Novináři z deníku Le Figaro, zaměstnavatele pana Zemmoura, vydali tiskovou zprávu požadující jeho okamžité propuštění. Ve většině rozhlasových a televizních stanic zazněly výzvy navrhující úplný bojkot Zemmoura, které zdůrazňovaly, že byl několikrát odsouzen za "islamofobní rasismus".
Šéfredaktor deníku Le Figaro Alexis Brézet řekl, že Zemmourovi sdělil svoji "nelibost" a připomněl mu potřebu "přísného souladu se zákonem", ale nevyhodil ho. Levicové hnutí SOS Rasismus (SOS Racisme), založené v roce 1984 pro boj s rasismem, zahájilo kampaň za bojkot společností publikujících reklamu v deníku Le Figaro a prohlásilo, že jeho cílem je přinutit vedení novin Zemmoura propustit. Mainstreamová rozhlasová stanice RTL, která Zemmoura zaměstnávala, se rozhodla s ním okamžitě ukončit pracovní poměr tvrdíce, že jeho přítomnost v éteru je "neslučitelná" s duchem společného soužití, "který tuto stanici charakterizuje."
Novinář pracující pro RTL i LCI Jean-Michel Aphatie řekl, že Zemmour je "recidivista", kterému by nemělo být dovoleno nikde mluvit a přirovnal jej k antisemitskému popírači holocaustu Dieudonné Mbala Mbalemovi:
"Dieudonné má zakázáno ve Francii řečnit na veřejnosti. Tak to má být, když chce někdo šířit nenávist. S Éricem Zemmourem by se mělo zacházet stejně."
Byly publikovány karikatury zobrazující Zemmoura v uniformě Waffen SS. Další novinář, Dominique Jamet, který zjevně nevidí žádný problém v přirovnávání žida k nacistům, řekl, že Zemmour mu připomíná Hitlerova ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zemmourovi bylo na internetu adresováno mnoho vyhrůžek smrtí. Někdo zveřejnil, kdy jezdí Zemmour metrem, a navrhl, aby ho někdo hodil pod vlak.
Francouzská vláda na Zemmoura oficiálně podala trestní oznámení za "veřejné urážky" a "podněcování k diskriminaci, nenávisti a násilí". Obvinění bylo předáno k vyšetření policii. Ten kdo je ve Francii obviněn z "podněcování k diskriminaci, nenávisti a násilí", může být odsouzen až na jeden rok do vězení a k pokutě 45 000 eur.
Každému, kdo si přečte text Zemmourova projevu z 28. září, je jasné, že jeho projev nepodněcuje k diskriminaci, nenávisti a násilí a není v něm žádný rasistický výrok: Islám není rasa, ale náboženství.
Zemmourův projev popisuje situaci, které se již věnovala řada publicistů. Zemmour není první, kdo říká, že no-go zóny jsou nebezpečné oblasti, kam se policie bojí vstoupit, a které jsou pod kontrolou radikálních imámů a muslimských gangů, kteří napadají a vyhánějí nemuslimy. Zemmour není jediný komentátor, který popisuje důsledky masové imigrace muslimů, kteří se neintegrují do francouzské společnosti. Politolog Jerome Fourquet ve své poslední knize Francouzské souostroví (L'Archipel français), poukazuje na to, že dnešní Francie je zemí, ve které muslimové a nemuslimové žijí v oddělených "navzájem nepřátelských" společenstvích. Fourquet také zdůrazňuje, že rostoucí počet muslimů žijících ve Francii chce žít podle práva šaría a považuje právo šaría za nadřazené francouzským zákonům. Fourquet poznamenává, že 26 % francouzských muslimů narozených ve Francii chce žít výhradně podle práva šaría; u francouzských muslimů narozených v zahraničí toto číslo stoupá na 46 %. Zemmour jenom dodal, že to, co probíhá, je "kolonizace".
Zemmour byl v posledních letech několikrát vláčen po soudech a musel zaplatit vysoké pokuty. V září 2019 dostal pokutu 3 000 eur za "podněcování k rasové nenávisti" a "podněcování k diskriminaci" za to, že v roce 2015 řekl, že v nesčetných francouzských předměstích, kde chodí mnoho mladých dívek zahalených, probíhá zápas o islamizaci těchto území.
Ve společnosti, kde existuje svoboda slova, by bylo možné o použití těchto termínů diskutovat, v dnešní Francii je však svoboda slova již téměř úplně potlačena.
Nejen Éric Zemmour, ale mnoho dalších publicistů bylo pohnáno před soud a vyloučeno z médií, za to, že psali o současné situaci ve Francii. V roce 2017 vydal skvělý historik Georges Bensoussan knihu Submisivní Francie (Une France soumise - Les voix du refus) stejně alarmující jako to, co řekl Zemmour před několika dny. V jednom v rozhovoru Bensoussan citoval alžírského sociologa, Smaïn Laachera, který řekl, že "v arabských rodinách sají děti antisemitismus již s mateřským mlékem." Laacher nebyl nikdy z ničeho obviněn. Bensoussan však skončil u soudu. Ačkoliv byl zproštěn obvinění, byl vyhozen z pařížského Památníku holocaustu, který ho do té doby zaměstnával.
V roce 2011 vydal spisovatel Renaud Camus knihu Velká náhrada (Le Grand Remplacement). V ní píše o úpadku západní kultury ve Francii a o jejím postupném nahrazování kulturou islámskou. Také si všímá, rostoucího počtu muslimů ve francouzské populaci, kteří se odmítají integrovat, a dodává, že demografické studie ukazují vyšší porodnost v muslimských rodinách než v nemuslimských.
Komentátoři v médiích Renauda Camuse okamžitě obvinili z "antimuslimského rasismu" a nazvali jej "konspiračním teoretikem". Jeho demografické studie byly opominuty. Přestože se nikdy nezmínil ani o rase ani o etnicitě, tak byl označen jako obhájce "bílé nadřazenosti" a okamžitě vyloučen z rádia a televize. Ve francouzských novinách a časopisech už nemůže nic publikovat. Ve skutečnosti už nemá žádného nakladatele, musí si své knihy vydávat sám. V diskusích ve Francii je označován jako "rasistický extremista" a přičítají se mu výroky, které nikdy neřekl. Možnost bránit se je mu upírána.
Rozdíl mezi Éricem Zemmourem, Georgesem Bensoussanem a Renaudem Camusem je, že Zemmourovy knihy se staly bestsellery předtím, než začal psát výslovně o islamizaci Francie.
Ti, kteří zničili kariéru jiných spisovatelů za zveřejnění nepohodlných faktů, udělali, všechno co mohli, aby odsoudili ke stejnému osudu i Zemmoura. Dosud neuspěli, a tak se nyní rozhodli zahájit proti němu mohutnou ofenzívu. Zjevně jej chtějí zničit.
Zemmour neriskuje jen svoji profesionální kariéru, jako mnoho dalších spisovatelů, kteří byli umlčeni netolerantním "lynčujícím davem", ale riskuje i svůj život.
Takřka nikdo nemá zájem ho bránit, stejně jako nikdo nebránil Georgese Bensoussana a Renauda Camuse. Kdo hájí člověka obviněného z rasismu, ten riskuje, že bude také obviněn z rasismu. Ve Francii nyní vládne intelektuální teror.
Před několika dny, spisovatel a filosof Alain Finkielkraut řekl, že tvrzení "Islamofobie je ekvivalent včerejšího antisemitismu" je skandální. Řekl, že "muslimům nehrozí vyhlazení" a že "nikdo by neměl popírat, že dnešní antisemitismus je arabský muslimský antisemitismus." Dodal ještě, že Francie směřuje od "tisku s nasazeným náhubkem, k tisku, který se stává hlídacím psem likvidujícím svobodu slova."
Profesor Štrasburské univerzity Ghislain Benhessa napsal, že Francie už není demokratická země a postupně se stává něčím velmi odlišným:
"Náš demokratický model, který byl založen na svobodném vyjádření názoru o konfrontaci myšlenek, uvolňuje cestu něčemu jinému... Diskusi zamořilo neúprosné morální odsuzování, nesouhlasné názory jsou neustále nálepkovány jako 'hnusné', 'nebezpečné', 'úchylné' a 'zpátečnické', a tak jednoduché fráze opakované do zblbnutí oficiálními médii budou brzy jediná slova považovaná za přijatelná. Soudní procesy, obvinění z urážek a proklamace otevřenosti - z toho všeho vzniká ďábelské dvojče otevřenosti: uzavřená společnost."
3. října 2019 - pět dní po Zemmourově projevu - byli v pařížském policejním ředitelství zavražděni čtyři policisté jejich kolegou, který konvertoval k islámu. Vrah Mickaël Harpon chodil každý týden do mešity, kde kázal radikální imám, který žil v no-go zóně deset mil severně od Paříže. Harpon pracoval na policejním ředitelství 16 let. Není to dlouho, co sdílel na sociálních sítích video, na kterém imám vyzýval k džihádu a říkal že "nejdůležitější věcí pro muslima, je umřít jako muslim".
Harponovi kolegové si vzpomněli, že projevil nadšení nad džihádistickým útokem ve Francii v roce 2015 a řekli, že oznámili velitelství, že vykazuje "známky radikalizace", ale nebylo to nic platné. První reakce vlády byla, že vrah byl "psychicky narušený" a že útok neměl nic společného s islámem. Francouzský ministr vnitra Christophe Castaner potvrdil, že vrah měl přístup do složek označených jako "tajné", a pak klidně prohlásil, že to bylo zaviněno "administrativním přehmatem".
Měsíc předtím, 2. září 2019, podřízl Afghánec se statusem politického uprchlíka, hrdlo mladému muži a zranil několik dalších lidí na ulici ve Villeurbanne, předměstí Lyonu. Prohlásil, že jejich vinou bylo, že "nečetli korán". Policie okamžitě oznámila, že byl duševně nemocný a že tento útok nemá nic společného s islámem.
Ve Francii brzy již nikdo nenajde odvahu říci, že jakýkoliv útok zjevně inspirovaný islámem má s islámem cokoliv společného.
Dnes existuje ve Francii více než 600 no-go zón. Do Francie každoročně přicházejí statisíce imigrantů zejména z muslimských zemí, usazují se v zemi, a posilují místní muslimskou populaci. Většina těch, co přišla před nimi, se neintegrovala.
Od ledna 2012 bylo ve Francii během teroristických útoků zavražděno více než 260 lidí a více než tisíc jich bylo zraněno. Je pravděpodobné, že v příštích měsících tato čísla ještě vzrostou. Úřady ale budou útočníky rozhodně dále označovat jako "duševně nemocné".
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.