 Vyvolávání nenávisti a nepřátelství proti Evropě a celému Západu není pro Turecko jako člena NATO správným postojem a neprospěje ani kandidatuře Turecka do EU. (Foto: Chris McGrath / Getty Images) |
13. září 2020 protestovala na istanbulském náměstí Beyazit skupina islamistů proti francouzskému prezidentovi Emmanuelovi Macronovi. Protestující nesli cedule s hesly varujícími, že Macron a satirický francouzský časopis Charlie Hebdo "zaplatí velkou cenu".
Demonstranti odsoudili Macronovu podporu rozhodnutí časopisu Charle Hebdo opět zveřejnit karikatury islámského proroka Mohameda a závazek Francie bránit svobodu projevu. Demonstranti také odsoudili Macronovu podporu Řecku v době, kdy eskalovala turecká agrese proti Řecku a Kypru ve východním Středomoří.
V lednu 2015 se redakce časopisu Charlie Hebdo stala spolu s pařížským košer supermarketem Hyper Cacher terčem útoku islamistických ozbrojenců. Časopis nedávno znovu otiskl fotky, aby upozornil na zahájení procesu s údajnými komplici pachatelů těchto masakrů.
"Prezidentu Republiky nikdy nepřísluší vynášet soudy nad rozhodnutím novináře a redakce, opakuji – nikdy," řekl Macron. "Máme svobodu tisku."
Macron také vzdal čest obětem teroristického útoku v roce 2015. Řekl: "Všichni myslíme na muže a ženy, kteří byli zbabělým způsobem zavražděni, protože kreslili, psali, protože redigovali, protože tam byli, aby pomáhali, protože to byli policisté."
Turecké islamisty však tato slova pobouřila. Podle tureckých médií:
Protest [v Istanbulu] začal čtením z Koránu a pokračoval projevy různých řečníků na toto téma. Demonstranti křičeli hesla jako "K čertu s USA", "K čertu s Izraelem", "K čertu s Francií", "K čertu s Brity," "K čertu se zrádci a kolaboranty," "Se zrádci zúčtujeme", "Zúčtujeme s tyranskými Saúdy" a "Zlámeme hnáty všem, kteří by chtěli pošpinit Korán."
Na jejich cedulích byla napsána tato hesla: "Macron zaplatí vysokou cenu," "Charlie Hebdo zaplatí vysokou cenu," "Středomoří se stane hrobem Francie," "Jeruzalém je naší duší; jsme připraveni pro něj prolít svou krev," "Arabští sionisté, kteří prodali Palestinu, budou pohnáni k odpovědnosti" a "Jsme připraveni obětovat naše životy za Alláhova proroka [Mohameda]".
Mnoho řečníků předneslo velmi nepřátelská prohlášení vůči Západu a Izraeli. Imám Cemal Çınar řekl: "Západ nikdy nejednal civilizovaně – ani včera, ani dnes."
Řečník Ekrem Ekşi nazval Macrona "rohatým ďáblem".
"Západní imperialismus a sionismus, jejichž minulost je plná útoků proti posvátnosti islámu, znovu ukázaly své špinavé ruce a arogantně zaútočily na Proroka islámu a na svatý Korán. Kromě pálení a pošpinění Koránu ve Švédsku, měl také nechvalně známý francouzský časopis Charlie Hebdo tu drzost znovu vydat ďábelské karikatury útočící na našeho svatého Proroka. Francouzský prezident Macron tyto odporné útoky a urážky podpořil tím, že je nazval 'svobodou projevu'. Morální zkaženost, kterou tento rohatý ďábel jménem Macron nedávno ukázal, a pikle, které kuje, proti naší zemi ve východním Středomoří, odhalují imperialistickou, koloniální a křižáckou tvář Západu."
Zatímco turecká průzkumná plavidla a vrtné lodě plují v teritoriálních vodách Řecka a Kypru a hledají ložiska zemního plynu, Francie na podporu Řecka nasadila své námořnictvo. 10. září 2020 pozval Macron na Korsiku představitele šesti zemí Evropské unie, které leží v oblasti Středozemního moře, aby prodiskutovali události posledních dní.
"Turecko již v tomto regionu není partnerem," citovala agentura Associated Press Macronovo vyjádření k novinářům. Evropané se musí vyjádřit "jasně a pevně k nepřijatelným opatřením nikoli Turecka jako národa a lidí, ale k vládě prezidenta Erdogana."
Macron uvedl, že všech sedm lídrů zemí EU účastnících se tohoto setkání si přeje "vyhnout se eskalaci, což ale neznamená, že budeme pasivní". Ještě dodal:
"Musíme být tvrdí vůči turecké vládě, nikoliv však vůči, tureckému lidu, který si zaslouží lepší vládu, než je Erdoganova. Všechny jednostranné turecké kroky, které by nerespektovaly práva Řecka – například turecko-libyjské memorandum – jsou nepřijatelné. Tyto jednostranné kroky jen eskalují problémy."
"Mluvíme o dodržování mezinárodního práva. Chceme se vyhnout další eskalaci, cílem je dohoda, ale za určitých podmínek a Turecko musí vysvětlit své záměry. My Evropané musíme stanovit své červené linie, a musíme s Tureckem znovu zahájit plodný dialog, protože jiná možnost neexistuje. Evropa proto musí mít ucelený hlas a jednotnější postoj."
Lídři zemí EU na summitu vyzvali Turecko, aby ukončilo "jednostranné a nezákonné aktivity" ve východním Středomoří a obnovilo dialog s cílem zmírnit napětí v regionu. V závěrečném prohlášení představitelů se konstatovalo:
"Je nám líto, že Turecko nereagovalo na opakované výzvy Evropské unie k ukončení svých jednostranných a nezákonných aktivit ve východním Středomoří a v Egejském moři. Znovu potvrzujeme své odhodlání použít v reakci všechny přiměřené prostředky, které má Evropská unie k dispozici."
"Trváme na tom, že pokud s námi Turecko nezačne vést dialog a neukončí své jednostranné akce, je EU připravena vypracovat seznam dalších restriktivních opatření."
Lídři zemí EU dodali, že tyto otázky budou projednány na zasedání Evropské rady ve dnech 24. – 25. září 2020.
Erdoganova vláda Macronovi odpověděla v několika prohlášeních. Turecké ministerstvo zahraničí v tiskové zprávě uvedlo:
"Francouzský prezident Macron vydal opět arogantní prohlášení inspirované jeho starými koloniálními reflexy, a pokouší se nám povýšeně dávat lekce. Ve skutečnosti jsou Macronova prohlášení projevem jeho vlastní neschopnosti a zoufalství."
Sám Erdogan reagoval na Macronovu kritiku 12. září 2020 takto:
"Nechci o něm mluvit, ale musím, protože mě hodně pošpinil. Řekl: 'Nemáme problém s tureckým národem, ale s Erdoganem.' Macrone, se mnou budete mít mnohem více problémů. Říkal jsem vám to již mnohokrát, ale vy mě neposloucháte. Řekl jsem vám, že neznáte historii. Neznáte dokonce ani historii Francie. Nezahrávejte si s tureckým národem. Nezahrávejte si s Tureckem. Dějiny Afriky jsou v zásadě dějinami Francie. V Alžírsku jste zavraždili milion lidí. Zavraždili jste 800 000 lidí ve Rwandě. Vy nás nemáte co poučovat o lidskosti. Nejprve si to dostudujte. Toto vše jsem mu řekl i osobně. Řekl jsem mu: 'Neznáte historii.' My [Turci] jsme nikomu nic neudělali. My jsme Africe poskytli pouze humanitární podporu a pomoc."
Erdoganova slova jsou přinejlepším příkladem historického revizionismu. Osmané ve skutečnosti napadli severní Afriku a způsobili tam války a masakry – stejně tak napadli části Evropy. Na svém mocenském vrcholu v 15. století zabírala Osmanská říše rozlohu, která zahrnovala nejen její původní území v Malé Asii, ale také velkou část Středního východu, severní Afriky a jihovýchodní Evropy – včetně Řecka a Balkánu. Osmané tyto země nedobyli s květinami v ruce. Dobytí bylo výsledkem krvavých vojenských tažení. Křesťanští a židovští domorodci v napadených zemích se poté stali "dhimmi" – druhořadými, "tolerovanými" a utlačovanými poddanými říše. V Osmany okupované Africe bylo otroctví běžné. Novinářka Niki Gamm ve svém článku "Afričtí otroci v Osmanské říši" ("African slaves in the Ottoman Empire") pro turecké noviny Hurriyet v roce 2014 napsala:
"Otroky bylo možné získat ve válce, koupí, darem nebo dědictvím. Afričtí otroci byli považováni za poměrně cenné a většinou pocházeli ze střední Afriky... Od 16. století byl pod osmanskou nadvládou Egypt a většina Arabského poloostrova a v 17. století Osmané ovládli region Fezzán. To jim poskytlo lepší přístup k africkým otrokům."
Osmanský útlak národů žijících na dobytých územích zanechal dědictví, které je široce kritizováno nejen v Evropě, ale také v arabských a afrických zemích. Například v červnu 2020 nechal magistrát saúdskoarabského Rijádu odstranit tabulku s názvem ulice pojmenované po osmanském sultánovi Sulejmanovi I. Nádherném. Týdeník Arab Weekly uvedl:
"Byla to z velké části reakce na turecké intervence v Sýrii a Libyi a reakce na plány tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana obnovit vliv Turecka v tomto regionu, jako za dob Osmanské říše...."
"Stejně jako Arméni začali Arabové požadovat odškodnění za osmanské zločiny, a tureckou omluvu za masakry spáchané Osmany v zemích Levanty a Maghrebu. Arabové také činí turecký kolonialismus odpovědným za zaostalost, která omezovala jejich region po celá staletí."
Erdoganova vláda se zřejmě mylně domnívá, že země v minulosti obsazené Osmanskou říší si osmanského odkazu váží. V souladu s touto mylnou představou Erdogan 12. září 2020 řekl:
"Macrone, chystejte se k odchodu. Příští volby budou znamenat váš konec. Co jsem vám před pár lety řekl? V telefonickém rozhovoru jsem vám řekl... 'nejdřív si musíte nastudovat historii'... "My Osmané jsme přinesli do Afriky mír. Přinesli jsme tam humanitu. Nejprve se tyto věci doučte. Samozřejmě to nedokáže přijmout. Proto Francie blázní."
17. září 2020 Erdogan mluvil o Macronovi jako o "chamtivém" vůdci. "Pokud se Turecko všeho vzdá," zeptal se Erdogan, "vzdá se Francie svých náhlých obratů v politice způsobených jejím slabým a chamtivým vůdcem a zaměří se na politiku zdravého rozumu?"
Není to poprvé, co Erdoganova vláda zaútočila na Francii. 29. listopadu 2019 udeřil Erdogan na Macrona kvůli jeho kritice vojenské invaze Turecka do severovýchodní Sýrie. "Měl byste si zkontrolovat, zda nejste ve stavu mozkové smrti," řekl tehdy Erdogan.
7. dubna 2019 – krátce poté, co muž najel dodávkou do chodců v německém Münsteru – pohrozil Erdogan Francii:
"Francie, jsi poskok... podporuješ terorismus a v Elysejském paláci poskytuješ přístřeší teroristům... Vidíš, co se děje v Německu, že? Totéž se stane ve Francii. Západ se nebude moci zbavit teroru. Západ klesne ke dnu, protože tyto teroristy podporuje."
Když skupina francouzských intelektuálů zveřejnila v roce 2018 "manifest proti novému antisemitismu", tak se Erdogan proti tomuto dokumentu a jeho signatářům vehementně vymezil:
"Čím více varujeme země Západu před nepřátelstvím vůči islámu, nepřátelstvím vůči Turkům, xenofobií a rasismem, tím horší máme pověst. Hej, Západe! Podívej!... kdo jsi, abys útočil na naše posvátné hodnoty? Teď víme, jak jsi opovrženíhodný..."
Současný problém je vážnější. Nejde zde jen o turecké narušování řeckých teritoriálních vod a řeckého vzdušného prostoru, pokračující tureckou okupaci severního Kypru, vyhrožování Evropě masovou muslimskou imigrací nebo islamistickými teroristy a další nepřátelské akce. Součástí problému je i Erdoganovo podněcování nenávisti a nepřátelství ve společnosti proti Evropě a celému Západu. Tento postoj není pro Turecko jako člena NATO správný a neprospěje ani kandidatuře Turecka do EU.
Uzay Bulut je turecká novinářka a významná spolupracovnice Gatestone Institute.