Za desítky let své novinářské praxe – během nichž jsem jako reportér zpravodajsky pokrýval asi tucet válek na indickém subkontinentu, v Indočíně, na Blízkém východě, v Africe a v Evropě – mě mediální pokrytí žádného konfliktu nikdy nemátlo tak, jako mě dnes mate způsob, jakým většina mainstreamových médií prezentuje válku mezi Íránem, USA a Izraelem.
Prvním typickým rysem této války je absence jasně identifikovatelných frontových linií.
Částečně je to proto, že se jedná téměř výlučně o leteckou válku. Na Ukrajině se bojuje i na zemi. V Libanonu, který je vedlejším bojištěm války s Íránem, se izraelská armáda a bojovníci Hizballáhu jen málokdy setkávají tváří v tvář.
Bizarní je také to, že Írán vyslal více raket a dronů proti svým sousedům než proti izraelským a americkým cílům. Za poslední tři týdny Írán neprovedl žádné útoky na Izrael a útočil na cíle v zemích Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC, Gulf Cooperation Council). Nemluvě o íránských útocích na okolní země, jako je Jordánsko, Ázerbájdžán, Turecko, a dokonce i Kypr. (Poznámka překladatele: Článek vyšel v angličtině 7. června 2026, ve stejný den zaútočil Írán raketami na Izrael.)
Dalším typickým rysem této války je to, že se útoky zaměřují spíše na civilní infrastrukturu anebo infrastrukturu dvojího užití než na čistě vojenské cíle.
Íránské drony zasáhly hotely v Dubaji s odůvodněním, že by v nich mohli být ubytováni američtí vojáci. Útok na civilní terminál na letišti v Kuvajtu Írán odůvodnil tím, že by se v něm mohli pohybovat američtí vojáci na dovolené.
Izrael srovná se zemí bytové domy v Bejrútu, domov stovek rodin, na základě podezření, že by se tam mohl skrývat jediný operativec Hizballáhu.
K tomu přistupuje skutečnost, že drtivou většinu obětí v Íránu, Izraeli i v zemích Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu tvoří civilisté.
Dalším zajímavým rysem je absence nestranných novinářů, kteří by o této válce informovali.
V Íránu nesmějí místní reportéři informovat o ničem, co není obsaženo v oficiálních tiskových zprávách.
Na americké straně určuje agendu účet prezidenta Donalda Trumpa na platformě Truth Social, který funguje jako zpravodajská agentura 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
Ve Vietnamu se stávalo, že Bílý dům se zprávy z bojiště dozvěděl dříve od reportérů přímo z terénu.
V obou válkách v Zálivu byli přítomni nezávislí reportéři z více než 20 zemí a desítky dalších reportérů působily přímo u amerických a britských bojových jednotek.
Ve válce na Ukrajině pořádají jak Kyjev, tak Moskva příležitostné exkurze pro zahraniční reportéry, přičemž jim někdy poskytují určitý prostor k vykreslení věrohodného obrazu války.
Nejzajímavějším rysem této války, který se v předchozích konfliktech vyskytoval jen zřídka, je však to, jak ji mainstreamová média podávají prizmatem ideologických anebo stranických předsudků.
Mainstreamová média informují o válce zaujatě a ve prospěch Íránu, protože prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu se ve světě netěší velké oblibě.
Skrytým podtextem je touha vidět Trumpa a Netanjahua ponížené a, pokud možno vyhnané z úřadu. Mainstreamová média si nutně nepřejí, aby Írán zvítězil, ale zjevně doufají, že Trump a Netanjahu utrpí citelnou porážku.
K dosažení tohoto cíle mainstreamová média vykreslují Írán jako nevinný, byť poněkud rošťácký stát, která má sklon k chvástání a vychloubání, ale rozhodně si nezaslouží tvrdý výprask.
Jiná média Írán vykreslují jako znovu se rodící mocnost, která spolu s Ruskem a Čínou tvoří trojici impérií usilujících o zpochybnění slábnoucí americké nadvlády.
Pařížské zdi jsou polepeny plakáty s nápisy "Trumpe, Netanjahu! Zastavte válku!", jako kdyby byl Írán pouhou obětí.
Kromě toho se evropská a americká mainstreamová média snaží vykreslovat Írán v růžových barvách, což mnoho Íránců přinejmenším znepokojuje. Také o Íránu píší jako o druhé zemi na světě, z hlediska počtu lidí s nejvyšším IQ.
Nevím, jestli to je pravda, nebo není. Vím však, že lidé vládnoucí v Íránu od roku 1979, rozhodně nepatřili mezi výjimečné osobnosti. Neznám žádnou jinou zemi, kde by se vládnoucí elita v negativním smyslu tak lišila od lidu, jemuž vládne.
Ať už je to jakkoliv, vysoké IQ není zárukou zdravého rozumu, soucitu, moudrosti a lidskosti, bez nichž nelze vládnout slušně. Uvádí se, že jedno z nejvyšších IQ v nacistickém Německu měl Josef Mengele.
Mainstreamová média hlasitě vytrubují, že Írán má více inženýrů na tisíc obyvatel než USA, Velká Británie a Francie.
To může být pravda, ale nikdo se neptá proč.
Je to tak proto, že v Íránu je mnoho akademických oborů v ošidné situaci. Jen málo studentů má zájem o humanitní vědy anebo literaturu, mnoho filosofů, sociologů, spisovatelů a básníků je totiž na černé listině.
A když chcete studovat ekonomii, tak jsou k dispozici hlavně klíčové texty od zesnulého ájatolláha Alího Chameneího o "ekonomice odporu", soubor projevů "imáma" Rúholláha Chomejního a brožura zesnulého iráckého duchovního Muhammada al-Sadra s názvem "Naše ekonomika", plus staré sovětské brožury brojící proti "kapitalismu" a "neoliberální ekonomice".
Pro mnoho mladých Íránců je nejlepší volbou vyhnout se těmto oborům a věnovat se medicíně nebo inženýrství, kde se obejdou bez pseudoteologických žvástů.
Kariéra inženýra je v Íránu atraktivní také proto, že režim vynaložil obrovské prostředky na rozvoj vojenského průmyslu a rozšiřování jaderného programu.
Chomejnistický režim potřeboval tisíce inženýrů také na výstavbu desítek přehrad a vodních kanálů, aby podpořil zemědělskou produkci a zajistil Íránu potravinovou soběstačnost. Toho bylo dosaženo vysušením mnoha řek, jezer a mokřadů, přičemž došlo také k poškození tradičního systému kanátů, jehož historie sahá až 3 000 let do minulosti. Inženýrům se podařilo zvýšit zemědělskou produkci, ale přivedli Írán na pokraj dezertifikace.
Všechny ideologicky založené systémy vlády upřednostňují obory jako inženýrství. Také Hitlerovo Německo mělo více inženýrů než všechny západní demokracie dohromady. Němečtí inženýři postavili krásné dálnice, auta a tanky a vyvinuli první raketové systémy. Prvního člověka do vesmíru vyslal Sovětský svaz. Dnes celý svět obdivuje to, čeho dosáhli čínští inženýři.
Válku, kterou režim mulláhů vede proti íránskému lidu, ale mainstreamová média raději ignorují.
Od začátku války loni v únoru byly na základě smyšlených obvinění popraveny stovky Íránců a přes 2 000 lidí bylo zatčeno.
Ronit kvůli takovému režimu krokodýlí slzy a vykreslovat jej jen kvůli stranickým předsudkům jako nevinnou oběť je zradou íránského lidu i tragédií této války. A co je ještě závažnější, je to zrada první oběti každé války – pravdy.
Amir Taheri byl v letech 1972 až 1979 výkonným šéfredaktorem íránského deníku Kayhan. Publikoval jedenáct knih a na řadě publikací spolupracoval. Od roku 1987 je sloupkařem deníku Asharq Al-Awsat. Amir Taheri je předsedou Gatestone Europe.