Nedávno zveřejněná mapa etnických enkláv v New Yorku, kterou představil newyorský starosta Zohran Mamdani, mimoděk poodhalila podstatu izraelsko-palestinského konfliktu.
Mapa označuje některé čtvrti jako "Malou Palestinu", "Malý Egypt" a "Malý Pákistán" a podobně vyzdvihuje i další etnické komunity. Zcela však pomíjí například tradiční a významné italské, irské, židovské a portorické čtvrti. Jejich historická přítomnost i význam byly z mapy jednoduše vymazány. (Poznámka překladatele: Nejvíce do očí bijící mi přijde vynechání Židů. V samotném New Yorku žije přibližně jeden milion Židů. New York má celkem 8 800 000 obyvatel a čtvrtí s početnou židovskou komunitou je v New Yorku hned několik. Počty obyvatel dalších etnik viz zde.)
Vyzdvihování nově příchozích muslimských přistěhovaleckých komunit při současném vymazávání významných nemuslimských komunit je téměř přesnou kopií absurdního tvrzení Palestinců a jejich stoupenců, že jedinými oprávněnými vlastníky území dnešního Izraele jsou Palestinci, zatímco Židé jsou pouze nedávní cizí vetřelci, jejichž přítomnost má být popřena a vymazána. Stejnou logiku odráží i Mamdaniho výzva k osvobození Palestiny "od řeky až k moři" – tedy k likvidaci Izraele a jeho židovských obyvatel.
Stejnou logiku odráží i prohlášení, že Panna Maria byla "palestinská žena", které zaznělo na muslimském duchovním pobytu na francouzské Korsice, kterého se během oslav 250. výročí přijetí Deklarace nezávislosti Spojených států zúčastnila Mamdaniho manželka Rama Duwaji.
Fakta ale říkají něco zcela jiného než falešný palestinský "narativ". Židé na území dnešního Izraele žijí nepřetržitě více než tři tisíce let. Většinu této doby islám vůbec neexistoval. A Panna Maria byla samozřejmě Židovka. Nepřetržitou přítomnost Židů v této zemi nepřerušila ani opakovaná nucená vyhnání židovského obyvatelstva různými dobyvatelskými mocnostmi. Muslimové se zde objevili až na konci 7. století, kdy arabská vojska území dnešního Izraele dobyla od křesťanské Byzantské říše.
Až do minulého století šlo o poměrně řídce osídlené území. Od roku 1516 do 1. světové války bylo součástí Osmanské říše. Ve 30. letech 19. století se egyptský vládce Muhammad Alí Paša odtrhl od Osmanské říše, dobyl oblast dnešního Izraele a snažil se ji osídlit Egypťany, aby nad ní upevnil svoji kontrolu. Osmanská říše toto území v roce 1841 dobyla zpět a sama následně podporovala usídlování muslimských migrantů z oblastí zasažených expanzí evropských mocností a nepokoji – z Kavkazu (expanze Ruska), severní Afriky (expanze Francie) i z území dnešního Íránu (vnitřní nepokoje). Další rozsáhlou migraci muslimského obyvatelstva pak přinesla první polovina 20. století.
Také v tomto období v zemi žili Židé. Dokládají to mimo jiné osmanská sčítání lidu z počátku 19. století, podle nichž byli Židé v Jeruzalémě nejpočetnější náboženskou komunitou – početně převyšovali muslimy i křesťany. Od poloviny 19. století pak již Židé tvořili většinu obyvatel města.
Palestinský arabský stát nikdy neexistoval. Po 1. světové válce spravovala toto území Velká Británie na základě mandátu schváleného Společností národů. Když OSN v roce 1947 navrhla rozdělení mandátu na židovský a arabský stát, tak Židé tento plán přijali a Arabové jej odmítli. Návrhy dvoustátního řešení palestinští představitelé odmítli také v letech 2000, 2001 a 2008. Nadále trvají na cíli, který prosazuje i Mamdani: arabský stát "od řeky až k moři" a likvidace židovského státu.
Jedinou genocidou, o níž má v tomto konfliktu smysl hovořit, je ta, kterou hlásá arabská strana. Hamás – miláček velké části americké levice – ve své chartě označuje vyhlazení všech Židů na světě za náboženskou povinnost. Palestinská samospráva zase ve svých médiích, mešitách a školách podněcuje k vraždění Židů a značnou část svého ročního rozpočtu vynakládá na vyplácení rent lidem za to, že právě to dělají – vraždí Židy.
Kdyby Mamdani zveřejnil etnickou mapu území "od řeky až k moři", tak by nepochybně použil stejnou logiku jako u své mapy New Yorku – logiku odrážející cíle palestinských představitelů: každou čtvrť na mapě by označil jako "Malou Palestinu".
Kenneth Levin je psychiatr a historik. Jeho nejnovější kniha se jmenuje The Canary on the Couch: The Psychology of Jewish Self-Delusions in the Face of Rising Antisemitism (Kanárek na pohovce: Psychologie židovských sebeklamů v době narůstajícího antisemitismu, Academic Studies Press, 2025).