V Íránu v roce 2026 dramaticky vzrostl počet poprav. Režim zároveň prostřednictvím mučení, vykonstruovaných soudních procesů a systematického umlčování všech kritických hlasů dál stupňuje teror.
Íránský režim letos popravil už stovky lidí – a to máme teprve srpen. Jen v červnu popravil režim sto lidí a podle organizace Iran Human Rights a dalších monitorovacích skupin na konci července počet popravených překročil 420. V Isfahánu byla nedávno vztyčena šibenice přímo na náměstí. Řada poprav nese znaky politické msty vůči účastníkům protivládních demonstrací z ledna 2026.
Íránský režim vraždí vlastní mládež. Jeho obětí se stali i dva mladíci, kteří se provinili tím, že nabídli pomoc demonstrantům utíkajícím před represivními složkami. Po vykonstruovaných soudních procesech založených na mučení a vynucených přiznáních už bylo oběšeno nejméně 26 účastníků lednových demonstrací. Na stejný rozsudek čekají v teroristickém státě šířícím strach desítky dalších zatčených.
Jedinými státy, které proti íránskému režimu a jeho zvěrstvům skutečně vystupují – nebo je alespoň otevřeně odsuzují – jsou Spojené státy a Izrael. OSN a Evropská unie, které neúnavně kážou světu o lidských právech a zároveň démonizují Izrael za to, že brání nejen sebe ale i je, se prakticky zmohou jen na mlčení.
Svou nečinností dávají íránskému režimu najevo, že za masové vraždění vlastních lidí a podporu mezinárodního terorismu nebude fakticky nijak potrestán.
28. července íránský režim v Isfahánu na Alíchanově (Alikhani) náměstí veřejně oběsil Amira Hosseina Safariho a Abolfazla Sepahiho. Organizace Amnesty International označila jejich soudní řízení za hrubě nespravedlivé a upozornila na obvinění z mučení i na to, že obžalovaným nebyl zajištěn řádný přístup k obhajobě. Další dva obvinění ve stejné kauze byli popraveni už 19. července. Při jednom z prvních výraznějších veřejných projevů odporu za poslední měsíce se poblíž místa popravy shromáždil dav lidí skandujících "Hanba!" a "Nemáte čest!", než jej bezpečnostní složky násilně rozehnaly.
Statečný odpor pokračuje i za zdmi íránských věznic. V největší věznici v zemi – Ghezel Hesaru – drží přibližně 1 500 vězňů odsouzených k smrti už týdny hladovku na protest proti narůstajícímu počtu poprav. Několik vězňů si na protest dokonce sešilo rty.
Kampaň "Úterky proti popravám" se rozšířila do téměř 60 íránských věznic a pokračuje už více než 130 týdnů v řadě. Vězni si jsou dobře vědomi toho, co jim za protest hrozí – přísnější izolace, odepření zdravotní péče nebo dokonce urychlení popravy oběšením. Přesto svůj odpor nevzdávají.
Íránský režim se neomezuje jen na brutalitu vůči vlastním občanům a nadále aktivně přiživuje i války v zahraničí. Dodává Rusku drony, rakety i další technologie používané ve válce proti Ukrajině. Už řadu let dodává Rusku kamikaze drony Šáhid a balistické rakety, které přinášejí zkázu ukrajinským městům a civilnímu obyvatelstvu. Přesto Evropská unie i OSN s tímto režimem nadále jednají s až podlézavou diplomatickou vstřícností.
Porovnejte to s tím, jak rychle a razantně mezinárodní společenství reaguje pokaždé, když se Izrael brání barbarství – Izrael přitom brání nejen sebe, ale i západní civilizaci. Okamžitě se spustí lavina vznešených prohlášení, odsuzujících rezolucí a morálních apelů. Když ale íránský režim veřejně věší demonstranty, mučí vězně a zásobuje ruskou válečnou mašinérii zbraněmi, svět se zmůže jen na opatrná vyjádření "hlubokého znepokojení". OSN vyzývá k moratoriu na popravy, které Teherán bez nejmenšího zájmu ignoruje.
V roce 2025 dosáhl vzájemný obchod mezi Evropskou unií a Íránem hodnoty přibližně 3,7 miliardy eur. Největším obchodním partnerem bylo Německo (více než 1,1 miliardy eur), následované Itálií a Nizozemskem. I když Írán podporoval ruskou agresi proti Ukrajině, v lednu masově vraždil demonstranty a poté ještě zvýšil počet poprav, tak obchod s Evropskou unií dál nerušeně pokračoval.
Íránská velvyslanectví a konzuláty po celé Evropě dál fungují a evropští diplomaté nadále působí v Teheránu. Diplomatické vztahy pokračují, jako by Írán byl zcela normálním partnerem, a ne režimem, který ve velkém porušuje lidská práva a patří mezi nejvýznamnější státní sponzory terorismu na světě.
Evropští lídři dobře vědí, že Írán má na evropské půdě na svědomí dlouhou řadu teroristických útoků a plánovaných atentátů. Terčem těchto útoků se stali disidenti, novináři, židovské komunity i významní státní představitelé. Bezpečnostní služby v minulosti zmařily několik operací, do nichž byli zapojeni íránští diplomaté a agenti. Jedním z nejznámějších byl plánovaný pumový útok na shromáždění hnutí Free Iran (Svobodný Írán) u Paříže v roce 2018, které pořádala Národní rada íránského odporu (National Council of Resistance of Iran). Akce se zúčastnily desítky tisíc lidí, mimo jiné bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani, bývalý předseda Sněmovny reprezentantů USA Newt Gingrich, bývalý kanadský premiér Stephen Harper a řada evropských poslanců i dalších významných osobností.
Za zosnování tohoto útoku byl později v Belgii odsouzen íránský diplomat Assadolláh Asadí. Osobně propašoval do Evropy výbušniny a předal je operativcům, kteří je měli odpálit uprostřed davu. Atentát se podařilo překazit díky spolupráci zpravodajských služeb, včetně izraelského Mosadu. Znovu se potvrdilo, že Írán svá diplomatická zastoupení využívá jako krytí pro teroristické operace. Íránská velvyslanectví už dlouhá léta slouží jako zázemí pro činnost Iránských revolučních gard a íránských tajných služeb.
Zatímco Spojené státy a Izrael se postavily proti íránskému jadernému programu, jeho regionální agresi i podpoře terorismu, tak Evropská unie se většinou jen dívala zpovzdálí. Toto období vejde do dějin jako jedna z nejhanebnějších kapitol Evropské unie – těch hanebných kapitol je už ale tak moc, že se téměř nedají spočítat. Instituce, které si kdysi činily nárok na morální autoritu v oblasti lidských práv, odmítly zasáhnout proti režimu, jenž popravuje a mučí své občany a destabilizuje Západ. Zkušenost z 30. let minulého století přitom jasně ukazuje, že appeasement agresory pouze posiluje.
Prvním konkrétním krokem by mělo být vyhoštění všech íránských diplomatů a uzavření všech íránských velvyslanectví a konzulátů v Evropě. Tato diplomatická zastoupení ve skutečnosti slouží jako operační základny Íránských revolučních gard a íránských zpravodajských sítí, a proto musí být uzavřena.
Druhým krokem by mělo být uzavření evropských velvyslanectví v Íránu a úplné přerušení obchodních vztahů s touto zemí. Civilizované země přece neobchodují s tyranským režimem, který veřejně věší demonstranty, pořádá vykonstruované soudní procesy a mučí vězně.
Třetím nezbytným krokem je poskytnout Spojeným státům a Izraeli v případě potřeby plnou vojenskou a ekonomickou podporu. Nejde jen o regionální konflikt. Íránský režim usiluje o podkopání demokracie, svobody a mezinárodního míru. Do světa vyváží jen teokratickou diktaturu, teror a smrt.
Dr. Majid Rafizadeh vystudoval Harvard, je politolog, analytik ačlen správní rady Harvard International Review. Je autorem několika knih o americké zahraniční politice. Můžete mu napsat na Dr.rafizadeh@post.harvard.edu.