Instituce vytvořené proto, aby předcházely zvěrstvům, dříve či později narazí na otázku, co nebo koho vlastně chrání. V případě OSN už letošní hlasování, interní vyšetřování i její vlastní rozhodnutí definitivně boří představu, že je nestranná. V areálu školy UNRWA byla nalezena vstupní šachta do tunelu Hamásu a v jejím okolí byla zřízena tři protitanková palebná postavení. Její ředitel přitom současně pobíral plat od obou institucí – tuto skutečnost neodhalila OSN, ale američtí vyšetřovatelé.
Je to osvědčený scénář. Při aféře 'programu Ropa za potraviny' byl americkou justicí vyšetřován ředitel tohoto programu. Lidé, kteří program řídili shora, zůstali bez následků ve svých funkcích. Když se odhalí selhání OSN, tak odpovědnost padá na nižší články řízení. Ti, kteří nastavovali pravidla a určovali směr organizace, ze všeho většinou vyváznou bez trestu.
Předstírání vyváženosti boří už jen samotná čísla. Valné shromáždění OSN přijalo v roce 2025 celkem 15 rezolucí namířených proti Izraeli, zatímco na celý zbytek světa připadlo jen 11 rezolucí – včetně Severní Koreje, Íránu, Myanmaru, Ruska a Spojených států. V období let 2015 až 2024 přijalo Valné shromáždění OSN 173 rezolucí proti Izraeli, zatímco proti všem ostatním členským státům jich bylo přijato dohromady pouze 80. Podobný obraz vykresluje i Rada OSN pro lidská práva: od roku 2006 přijala 112 rezolucí proti Izraeli, ale jen 45 proti Sýrii, přestože tam občanská válka připravila o život statisíce lidí.
Čtvrtý výbor Valného shromáždění OSN – Zvláštní politický a dekolonizační výbor – přijal 20. listopadu 2025 šest rezolucí odsuzujících Izrael, zatímco o Súdánu – kde při bojích zahynulo více než 150 000 lidí a boje vyhnaly z domovů 12 milionů lidí – nepřijal ani jedinou. Tyto priority určuje blok států, který má ve Valném shromáždění automatickou většinu. Skutečný rozsah lidského utrpení s tím nemá nic společného.
Nejvýmluvnějším příkladem je Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA). Po útoku ze 7. října vlastní interní vyšetřování agentura UNRWA připustila, že se na masakru mohlo podílet devět jejích zaměstnanců. Pozdější zjištění amerických vyšetřovatelů naznačila, že skutečný rozsah problému byl mnohem větší. Podle Úřadu generálního inspektora Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID OIG):
"Úřad generálního inspektora USAID, nezávislý orgán zřízený zákonem k výkonu vyšetřovací a kontrolní činnosti, doporučil zahájit řízení o pozastavení nebo ukončení spolupráce se 101 současnými i bývalými zaměstnanci UNRWA. Důvodem je jejich účast na teroristických útocích ze 7. října 2023 nebo napojení na vojenské křídlo Hamásu Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma. Mezi osobami, jejichž případy byly k tomuto řízení postoupeny, byli ředitelé škol UNRWA, učitelé, pracovníci ostrahy, provozní zaměstnanci, psychosociální poradci i zdravotníci:
- Zástupce ředitele školy, který byl současně zástupcem velitele roty Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma v praporu Ain Gallout / 5. pěším praporu.
- Zástupce ředitele školy, jenž zároveň zastával funkci velitele družstva v Brigádě Chán Júnis / 2. pěším praporu.
- Učitel, který zároveň sloužil jako velitel družstva ve vojenské bezpečnostní a zpravodajské jednotce Hamásu a sledoval přidělování výbušných zařízení.
- Učitel, který současně velel četě v Centrální brigádě / 2. praporu Al-Kuds.
- Učitel matematiky a informatiky napojený na zpravodajské družstvo Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma.
- Učitel vycvičený jako odstřelovač Hamásu.
- Učitel a bojovník Hamásu, který 7. října 2023 dostal rozkaz dopravit na předem určené místo dvě protitankové střely.
- Zástupce ředitele školy, jenž zároveň zastával funkci velitele čety v praporu Hamásu v Nusajrátu a během útoků ze 7. října zajišťoval spojení mezi jednotkami Hamásu.
- Ředitel školy, který působil v chemickém oddělení vojenské výrobní jednotky Hamásu. V areálu jeho školy byla nalezena vstupní šachta do tunelu Hamásu a v jejím okolí byla zřízena tři protitanková palebná postavení."
Jedním z pracovníků, jejichž případy byly postoupeny k posouzení, byl ředitel školy UNRWA Hafez Mousa Mohammed Mousa, který během masakru ze 7. října koordinoval činnost s dalšími operativci Hamásu. Stal se tak vůbec prvním člověkem spojeným s humanitární agenturou OSN, kterého americká vláda vyloučila z účasti na federálních programech kvůli terorismu. UNRWA pod rostoucím tlakem sama před zveřejněním tohoto doporučení propustila 70 svých zaměstnanců napojených na teroristické organizace v Pásmu Gazy. Učinila tak však až poté, co byly zveřejněny důkazy, nikoliv na základě vlastních prověrek. Organizace, které dlouhodobě sledují personální obsazení UNRWA, odhadují skutečný rozsah infiltrace Hamásu jako podstatně vyšší – podle nich pobírá plat od OSN stále přibližně 1 500 lidí napojených na Hamás.
K veřejnému zúčtování s UNRWA došlo 1. července 2026. "Rada míru", která nyní dohlíží na poválečnou správu Pásma Gazy, tehdy na platformě X tweetovala, že pro UNRWA "není v novém Pásmu Gazy místo" a že pokračující závislost na této agentuře představuje spíše překážku obnovy než humanitární pomoc.
Velvyslanec USA pro řízení a reformu OSN Jeff Bartos téhož dne na výroční dárcovské konferenci pro UNRWA, která se konala 30. června 2026 v sídle OSN, prohlásil: "Letos máte konečně možnost volby. Buď budete dál financovat podněcování k nenávisti, terorismus a stagnaci, nebo podpoříte Radu pro mír a nabídnete obyvatelům Pásma Gazy cestu k míru, prosperitě a trvalé změně. Volba je na vás. Dějiny si tuto volbu budou pamatovat." Během několika hodin Palestinská samospráva i Liga arabských států toto oznámení odmítly a trvaly na tom, že mandát UNRWA nemůže být zrušen pouhým administrativním prohlášením.
Ať už tento spor dopadne jakkoliv, instituce, která byla dlouhá léta prezentována jako nenahraditelná, je právě teď demontována koalicí, jež spravuje území, pro které byla UNRWA vytvořena.
Nejde o nic nového, jsou to staré praktiky v novém hávu. Největší finanční aféra v historii OSN – program 'Ropa za potraviny' – umožnila iráckému prezidentovi Saddámu Husajnovi od roku 1996 získat díky systému úplatků 1,8 miliardy dolarů za přispění více než 2 000 firem. (Poznámka překladatele: Podle nadace Heritage Foundation získal Saddám Husajn odhadem 10 miliard dolarů.) Volckerova vyšetřovací komise dospěla k závěru, že celý podvod byl důsledkem nedostatečného dohledu OSN a nečinnosti Rady bezpečnosti. Zatímco ředitel programu byl ve Spojených státech obžalovaný z korupce, tak většiny vysokých představitelů OSN se to nijak nedotklo.
Stejný model se v menším, zato dlouhodobějším měřítku, opakoval i v mírových misích OSN. Zvláštní pracovní skupina pro kontrolu veřejných zakázek zdokumentovala problematické kontrakty v hodnotě přes 630 milionů dolarů a dvě desítky prokázaných korupčních schémat. Tato pracovní skupina ale byla v roce 2008 zrušena, protože státy, jejichž občané byli do korupce zapleteni, odmítly obnovit její mandát.
Stejný scénář se opakoval i v případech sexuálního zneužívání spáchaných příslušníky mírových misí OSN. Během dvanácti let bylo zaznamenáno téměř 2 000 obvinění, ale ve vězení skončila jen nepatrná část obviněných.
Historická bilance OSN je ještě horší než ta byrokratická. V roce 1994 zástupci OSN i příslušníci jejích mírových sil přihlíželi tomu, jak bylo během zhruba sta dnů ve Rwandě zavražděno více než 800 000 lidí, velitel mise opakovaně žádal o posily, ale bezvýsledně. O rok později OSN prohlásila bosenskou Srebrenici za chráněnou zónu, ale když příslušníci její mírové jednotky žádali o leteckou podporu, tak ji nedostali. Pod vlajkou OSN pak bylo zavražděno na 8 000 mužů a chlapců. Na Haiti zase příslušníci mírových sil OSN zavlekli choleru, na Haiti tato nemoc přitom nebyla celých sto let. Než OSN po šesti letech od vypuknutí epidemie připustila svůj díl odpovědnosti, tak zemřelo téměř 10 000 lidí. Politika nulové tolerance, kterou OSN následně vyhlásila, změnila způsob fungování jejích misí i na tom, jak byly postihovány případy pochybení, jen velmi málo.
Ve Rwandě, Bosně, na Haiti i v Pásmu Gazy se opakuje stejný scénář: tiché interní vyšetřování, potrestání nejníže postavených pracovníků a ochrana těch, kteří stáli za rozhodnutími.
Generální tajemník OSN António Guterres po útocích ze 7. října v Radě bezpečnosti OSN prohlásil, že útoky Hamásu "se nestaly ve vzduchoprázdnu". Podobně opatrnou formulaci od té doby používá i v souvislosti se selháními UNRWA – jeho výrok je pečlivě formulován tak, aby se vyhnul přímému pojmenování odpovědnosti samotné agentury.
OSN byla založena proto, aby se páchání zvěrstev nevyplácelo jejich pachatelům ani těm, kdo je umožňují. Místo toho vytvořila systém, který – pokud odpovědnost leží na lidech uvnitř OSN nebo na státech, jež rozhodují o výsledku jejího hlasování – náklady vlastních selhání pohltí uvnitř organizace, takže nedopadnou na ty, kteří jsou za ně skutečně odpovědní.
K závěru, že pro UNRWA – jednu z klíčových agentur OSN – už není v novém Pásmu Gazy místo, dospěla dokonce i koalice, která dnes řídí jeho poválečnou transformaci. Neřekl to Jeruzalém ani nejhlasitější kritici OSN ve Washingtonu, ale "Rada míru". Fakta mluví sama za sebe. Zbývá už jen otázka, jak dlouho bude svět ochoten tento systém dál financovat.
Pierre Rehov je francouzský reportér, spisovatel a dokumentarista. Vystudoval práva na pařížské univerzitě Panthéon-Assas. Je autorem šesti románů, například "Beyond Red Lines" (Za červenými liniemi), "The Third Testament" (Třetí testament) a "Red Eden" (Rudý ráj). Jeho nejnovější esej o následcích masakru ze 7. října "7 octobre – La riposte" (7. říjen – Reakce) se ve Francii stal bestsellerem. Jako filmař produkoval a režíroval 17 dokumentárních filmů, z nichž mnohé byly natočeny ve válečných zónách Blízkého východu a zaměřují se na terorismus, zaujatost médií a pronásledování křesťanů. Jeho nejnovější dokumentární film "Pogrom(s)" [Pogromy(y)] zdůrazňuje kontext toho, že hlavní hnací silou stojící za masakrem ze 7. října je starodávná nenávist muslimů vůči Židům.