Podle tajné zprávy protiteroristické jednotky francouzského ministerstva vnitra z ledna 2016 je Francie domovem již 8 250 radikálních islamistů (což je 50% roční navýšení).
Někteří z těchto islámistů odešli do Sýrie, aby se připojili k islámskému státu (IS), další infiltrovali na všech úrovních společnosti, počínajíc policií a ozbrojenými silami.
Tajná zpráva, která unikla z Ministerstva veřejné bezpečnosti (zveřejněná regionálním deníkem Le Parisien), podrobně popisuje 17 případů policistů zradikalizovaných v letech 2012 - 2015. Zvláště byli zmínění policisté, kteří poslouchali a šířili ve službě muslimské vysílání. Někteří z těchto policistů otevřeně odmítli chránit synagogy nebo držet minutu ticha za obětí teroristických útoků.
Policie byla upozorněna na policistku, která na Facebooku podněcovala k terorismu a svou policejní uniformu nazvala "republikánským špinavým hadrem", zatímco si do ní utírala ruce. V lednu 2015, hned po útoku na Charlie Hebdo a na košer supermarket ve Vincennes, při kterém zemřelo 17 lidí, se vyjádřila na svém Facebooku: "Maskovaný útok vedený na sionistické zbabělce ... Je třeba je zabít."
Velmi znepokojující je skutečnost, že takoví policisté jsou vyzbrojeni a mají přístup k policejním databázím.
Ačkoli policejní ředitelství v Paříži tvrdí, že tyto případy jsou vzácné, rozhodli se prověřovat jakékoliv chování, které by překračovalo princip odluky církve od státu, jako například v případech muslimských důstojníků, kteří se zdají být náchylní k radikalizaci. Vedoucí kanceláře prefekta pařížské policie Patrice Latronová, řekla Le Parisien, že tyto jevy jsou "velmi okrajové".
Zneklidněná není jen policie, francouzská armáda je také znepokojena. Přesné údaje o počtu muslimských vojáků ve francouzských ozbrojených silách sice neexistují, ale obecně se předpokládá, že jich je mnoho a že jsou náchylní islámskému vlivu, jelikož se Francie angažuje vojensky v Africe (proti Al-Kaidě v islámském Maghrebu a proti Islámskému státu na Blízkém východě). Od útoku Charlie Hebdo v lednu 2015 však největší vojenská operace probíhá na domácí půdě: ve Francii je nyní nasazeno 10 000 ozbrojených vojáků k ochraně synagog, židovských škol, vlaků, metra a také některých mešit – aby Francie ukázala muslimům, že je nepovažuje za nepřátele. Jejich poslání již není pouze doplňkovou silou, ale podle Le Figaro, "trvalé nasazení v zemi".
Již v roce 2013 během parlamentní konference o národní bezpečnosti plukovník Pascal Rolez, poradce zástupce ředitele kontrarozvědky na Ministerstvu obrany a bezpečnosti (DPSD), prohlásil: "Ve francouzské armádě dochází k nárůstu radikalizace zejména od doby Merahova případu." Mohammed Merah, mladý francouzský muslim, zavraždil tři francouzské vojáky v Toulouse a Montaubanu, a současně zavraždil čtyři francouzské Židy ve škole v Toulouse.
Aby bylo možné identifikovat radikalizované členy ozbrojených sil, DPSD sleduje změny v oblékání, opakované nemoci, cestování nebo krádež dodávek nebo materiálu.
Od útoků na Charlie Hebdo v lednu roku 2015 a v kosher supermarketu v Paříži média zaznamenala ve francouzské armádě několik náznaků radikalizace.
21. ledna 2015 rozhlasová stanice RFI zveřejnila informaci, že asi deset francouzských vojáků zběhlo a připojilo se k džihádistickému boji v Sýrii a Iráku. Ministr obrany Jean-Yves Le Drian, to potvrdil, i když s výhradou, že se jedná o "extrémně vzácné" případy. Podle všeho se jeden z těchto veteránů stal "emirem" v Deir Ezzor v Sýrii a vede skupinu přibližně 10 francouzských bojovníků, které osobně vycvičil. Další francouzští dezertéři jsou odborníci na výbušniny nebo výsadkáři; někteří pocházejí z jednotek francouzské cizinecké legie.
Po pařížských útocích v lednu roku 2015 policie zjistila, že 35-letá četnice "Emmanuelle C" v roce 2011 konvertovala k islámu a měla vztah s Amar Ramdani, který byl hledaný pro obchod se zbraněmi a drogami. Ramdani byl komplicem Amedy Coulibaly, který spáchal vražedné útoky v Montrouge a na košer obchod Hypercache v Paříži. Ramdani byl zpozorován tajnou službou ve "veřejné" části pevnosti v Rosny-Sous-Bois (Seine-Saint-Denis). V této pevnosti se nacházejí technická oddělení četnictva. Emmanuelle C, byla obviněna z toho, že se dopustila více než 60 bezpečnostních narušení registru podezřelých osob. Byla odsouzena k jednoleté podmínce a současně vyhozena od četnictva.
V červenci 2015 tisk odhalil, že z armádního skladu nedaleko Marseille bylo ukradeno přibližně 180 detonátorů a 10 balíčků plastické trhaviny. Protože pachatelé byli dobře informováni, vyšetřovatelé přirozeně předpokládají, že měli uvnitř informátora. Jsou jen dvě možnosti, islámský terorismus nebo velká krádež - vyšetřovaní pokračuje.
Prezident François Hollande 16. července 2015 informoval, že byl zmařen útok na francouzskou vojenskou základnu. Tři dny před tím byli zatčeni čtyři muži, z nichž jeden byl veteránem námořnictva. Přiznali, že plánovali proniknout na námořní základnu na jihu Francie, zajmout vysokého důstojníka, setnout mu hlavu a fotografie z popravy šířit po sociálních sítích.
6. března 2016 byl "radikalizovaný" vojenský veterán, muslimský konvertita Manuel Broustail, zatčen, když vystoupil z letadla v Maroku. Podle francouzských novin Presse Ocean, Broustail měl v zavazadle mačetu, čtyři kuchyňské nože, dva kapesní nože, teleskopický obušek, černou kapuci a nádobu s benzinem. Vojenský veterán Broustail byl vyhozen z armády v roce 2014 a byl pod dohledem francouzských bezpečnostních agentur. Pár dní po strašlivém útoku v Paříži, v němž bylo zavražděno 130 lidí, byl Broustail umístěn do dlouhodobého domácího vězení v Angers (Maine-et-Loire). Média jsou znepokojena tím, že takový člověk mohl projít se zbraněmi bezpečnostními kontrolami na letišti, nastoupit do letadla a opustit zemi.
Podle Thibaut de Montbrial, odborníka na terorismus a prezidenta Centra pro studium vnitřní bezpečnosti je rizikem:
"mít členy bezpečnostních sil, kteří útočí na své kolegy. Když někdo v uniformě zaútočí na jinou osobu, ve stejné uniformě. Ve Francii není takový scénář vyloučený. Bezpečnostní síly si musí být vědomi tohoto rizika."
Yves Mamou, je francouzský novinář, pracoval dvě desetiletí pro Le Monde.