Když tehdejší kandidát na prezidenta, Donald Trump, v únoru 2016 poznamenal, že díky masové imigraci se Brusel stává peklem, postavili se belgičtí a evropští politici na stejnou stranu mediální barikády: Jak si může dovolit něco takového říct? Brusel, hlavní město Evropské Unie, kvintesence postmoderního světa, avantgarda nadcházející "globální civilizace", a peklo? Samozřejmě, že začlenění nově příchozích není vždy snadné a sem tam se objeví nějaké třenice. Ale nevadí, Trump je stejně jenom šašek a navíc nemá nejmenší šanci být zvolen. Takové myšlenky běžely hlavou všem těm zaníceným čtenářům mezinárodní edice The New York Times a pravidelným divákům CNN International.
Nicméně, Donald Trump si svým nezaměnitelným způsobem nebral servítky a řekl prostou pravdu: Brusel se rapidně propadá do chaosu a anarchie. Přesně dva měsíce po vyslechnutí tohoto dramatického Trumpismu se v Bruselu odehrál hrozivý islámský teroristický útok, který si vyžádal 32 obětí. A to byla pouze špička ledovce, který vyrostl během tří dekád masové imigrace a socialistického šílenství.
Minulý měsíc v Bruselu třikrát vypukly rozsáhlé výtržnosti a rabování.
Nejdřív se fotbalový tým Maroka kvalifikoval na Mistrovství světa: 300 až 500 "mladíků" cizího původu vyšlo do ulic "oslavit" tuto událost svým vlastním způsobem. Vyrabovali desítky obchodů v historickém centru města, zpustošili liduprázdné ulice tohoto "hlavního města civilizace" a během výtržností zranili 22 policistů.
 12. listopadu – Pořádková policie se s podporou vodního děla pokouší zatlačit výtržníky v centru Bruselu. Stovky "mladistvých" cizího původu "oslavovaly" kvalifikaci marockého fotbalového týmu na Mistrovství světa výtržnostmi a zranily přitom 22 policistů. (Zdroj obrázku: Screenshot z videa kanálu Ruptly) |
Tři dny poté se rapová hvězda sociálních médií "Vargasss 92", kterou je francouzský občan cizího původu, rozhodla zorganizovat další nepovolenou "oslavu" v centru Bruselu. Ta se rychle zvrhla v další násilnosti. Opět byly ničeny obchody a lidé byli napadáni jen kvůli tomu, že byli ve špatný čas na špatném místě. Krátká videa, která se dostala na sociální sítě, ukazují světu (a Belgičanům) pravou tvář Bruselu bez přikrášlování politiky. Nelze se divit, že evropská politická elita z hloubi duše nesnáší sociální média; dávají předost nezávadnému (a jak ve Francii, tak ve frankofonní Belgii, silně podporovanému) tradičnímu tisku.
A nakonec, 25. listopadu, měly socialistické autority zodpovědné za město Brusel geniální nápad povolit demonstraci proti otroctví v Libyi. Ta se rychle zvrhla v další výtržnosti: obchody byly ničeny, auta zapalována, 71 lidí bylo zatčeno.
Takovéto protizákonné jednání, které nelze ani v nejmenším politicky ospravedlnit, je novým bruselským standardem. Politikům se tato skutečnost, která je důsledkem jejich žalostného selhání, nemusí moc líbit. To však nic nemění na tom, že je to skutečnost do očí bijící a nepopiratelná. Nový Brusel charakterizují výtržnosti a rabování lidmi cizího původu, stejně jako trvalá přítomnost těžce ozbrojených vojáků v jeho ulicích. Ti jsou zde nasazeni od nejhoršího teroristického útoku v Belgii z 22. března 2016, kdy evropští islamisté zavraždili 32 lidí a zranili 340.
Nabízí se otázka, proč tito skvělí belgičtí vojáci hlídkující v ulicích proti výtržníkům nezakročí. Důvod je jednoduchý – nemají k tomu pravomoc; pokud by totiž voják nějakého výtržníka zranil, byl by veřejně potrestán, vláčen médii, postaven před soud a bez nároku propuštěn.
Celé by to bylo k smíchu, kdyby situace nebyla tak vážná. Po prvních dvou nepokojích zorganizovala Belgická státní televize (RTBF) debatu s politiky a vzdělanci z Bruselu. Mezi pozvanými byl i senátor Alain Destexhe ze středopravého Reformistického hnutí (Reformist Movement), které je také stranou belgického premiéra.
Destexhe je zajímavá postava belgické politiky. Je jedním z mála lidí ve francouzsky mluvící části Belgie, který veřejně prohlašuje, že masová imigrace, kterou na sebe Belgičané uvalili, je neudržitelná. Že Islám možná nebude tak mírumilovné náboženství. A že školní třídy, ve kterých je 90 % dětí cizího původu, které doma nemluví francouzsky ani holandsky, nejsou receptem na úspěch. Ve velké části Západního světa není tento pohled nijak výjimečný, ale ve francouzsky hovořící části Belgie, která je pod značným francouzským vlivem, je Destexhe považován za krajního pravičáka, až extremistu, za rasistu a za další levicí oblíbená přízviska.
Když se Destexhe při debatě pokusil vyslovit názor, že existuje vztah mezi velkým počtem neintegrovaných lidí cizího původu v Bruselu a mezi dekády trvající vysokou mírou migrace, začal na něj moderátor doslova křičet: "Migrace není téma pane Destexhe! O MIGRACI SE TEĎ NEBAVÍME, DOST!". Vzápětí udělil slovo umělkyni "slam poetry", mladé ženě, která všem vysvětlila, že hlavní problémem je to, že se ženy nosící islámský šátek (tak jako ona) necítí v Bruselu vítané. Obecenstvo pak dostalo pokyn k potlesku. Na pódiu byl také politik ze Strany zelených, který prohlašoval, že "původ výtržníků není známý". Malá nápověda: svým osobitým způsobem přece "oslavovali" vítězství Maroka. Bylo to celé jen skvělé představní belgického surrealismu? Ne, jednalo se o typickou politickou "debatu" ve francouzsky mluvící části Belgie. Kromě toho, že Destexhe obvykle není pozván.
Obrázek by nebyl kompletní bez zmínky o tom, že ten samý večer 11. listopadu, kdy vypukly první nepokoje, vydala asociace s názvem MRAX (Mouvement contre le racisme, l'antisémitisme et la xénophobie – Hnutí proti rasismu, antisemitismu a xenofobii) na svých facebookových stránkách výzvu k nahlašování jakýchkoliv případů "policejní provokace" nebo "policejního násilí". A výsledek výtržností? 22 zraněných policistů a žádní zadržení. Nejen že je MRAX parta levičáků sympatizujících s islamisty, ale navíc je značně financována daňovými poplatníky. Jsou pravicová hnutí také placena z daní? Prostě nejsou. V Bruselu je míra nezaměstnanosti závratných 16,9 % a ohromujících 90 % z příjemců podpory je cizího původu. I když jsou daně jedny z nejvyšších v Evropě, tak veřejné pokladny přesto krvácí. To je smutný obrázek dalšího socialistické selhání.
Ale existuje naděje. Brusel není jen Molenbeek a výtržnosti. Má solidní podnikatelskou tradici a belgická federální vláda, obzvlášť její vlámská část, si naléhavě uvědomuje výzvy, kterým je třeba čelit. Stejně se ale nic nezmění, dokud si lidé nepřipustí, že se Brusel v mnoha ohledech proměnil z blahobytného, konzervativního a "buržoazního" města, kterým byl před 25 lety, v peklo.
Je ironií, že to, co by Brusel nyní potřeboval ze všeho nejvíc, je další Donald Trump.
Drieu Godefridi je klasicko-liberální belgický spisovatel, zakladatel institutu l'Institut Hayek v Bruselu. Má Ph.D. z filozofie z pařížské Sorbonny a také řídí investice několika evropských společností.