Od 30. března organizuje Hamás na hranici mezi Gazou a Izraelem rozsáhlé násilnosti. Největší vzplanutí se zpravidla uskutečňuje v pátek po modlitbách v mešitách, kdy jsme opakovaně mohli vidět podél hranice v pěti samostatných oblastech společné akce davů, zahrnující až 40 000 lidí. Násilí a agresivní činy, včetně konkrétních teroristických činů s využitím výbušnin a střelných zbraní, se ale vyskytovaly i jindy během tohoto období.
Dokonalá bouře
Hamás hodlá pokračovat v tomto násilí až do 14. a 15. května 2018. 15. květen je dnem, kdy si budou připomínat 70. výročí dne "Nakby" - dne "katastrofy", dne vzniku Státu Izrael. Spekuluje se však, že vrchol násilí je plánován na 14. května, což se shoduje s otevřením amerického velvyslanectví v Jeruzalémě. Očekává se, že násilí bude kulminovat v jednom nebo v obou těchto dnech, protože den Nakba a otevření velvyslanectví se rovněž shodují se začátkem islámského měsíce Ramadán, kdy se násilí na Středním východě i jinde ve světě zvyšuje.
Hamás v současné době plánuje mobilizovat na hranicích Gazy až 200 000 lidí, což - pokud se to uskuteční - přesáhne dvojnásobek maximálního počtu, který byl doposud zaznamenán. Hamás je také odhodlán podnítit větší násilí než kdykoli předtím a pokusit se o výrazný průnik přes hraniční plot. Vzhledem k těmto snahám je pravděpodobné, že Palestinci budou mít velmi mnoho obětí.
Kromě pohraničních oblastí plánují Palestinci v tuto dobu výrazné násilnosti i jinde, včetně Jeruzaléma a Západního břehu. Přestože 15. květen byl původně zamýšlen jako vyvrcholení šesti týdnů násilí na hranicích Gazy, tak Palestinci nedávno deklarovali záměr udržovat svou agresi na hranicích v průběhu celého Ramadánu.
Záměr a skutečnost
Násilí v Gaze se uskutečňuje pod záminkou "Velkého pochodu za návrat", což jen demonstruje skutečnost, jak si palestinské vedení představuje právo svých obyvatel na návrat do domovů v Izraeli. Uvedený záměr však není jen pouhou demonstrací, ale pokusem skutečně masově prolomit hraniční plot a umožnit tisícům fyzicky pochodovat přes Stát Izrael.
Záměrem "práva na návrat" samozřejmě nebylo uplatnění tohoto "práva", které současně není aktuální, je silně zpochybňováno a je v každém případě předmětem jednání o konečném statusu. "Právo na návrat" je dnes chápáno jako dlouhodobá arabská politika, jejímž cílem je zlikvidovat Stát Izrael a která byla samozřejmě důsledně odmítnuta izraelskou vládou.
Skutečným cílem násilností Hamásu je pokračovat v dlouhodobé strategii zesilování a zneužívání mezinárodních protestů, zesilování izolace a kriminalizace Státu Izrael a jeho vedoucích představitelů. Tato strategie zahrnuje vytváření situací, které nutí IDF (Israel Defense Forces, Izraelské obranné síly) reagovat vojenskou silou, aby bylo vidět, že zabíjejí a zraňují "nevinné" palestinské civilisty.
Teroristická taktika Hamásu
V rámci této strategie využívá Hamás řadu taktik, mezi něž patří vypalování raket z Gazy do izraelských obydlených center a výstavba sofistikovaných tunelů pod hranicí Pásma Gazy do blízkosti izraelských komunit. Kritickým prvkem této taktiky je používání palestinských lidských štítů - civilistů, často včetně žen a dětí, kteří jsou nuceně nebo dobrovolně přítomni v místech, odkud jsou útoky vedeny, nebo řízeny; nebo kde se nacházejí bojovníci, zbraně a střelivo; aby případná izraelská vojenská reakce způsobila i potenciální škody těmto civilistům.
V některých případech, mimo jiné i během současné vlny násilí, jsme viděli, že Hamás představuje své bojovníky jako nevinné civilisty; cílem spousty falešných incidentů, jež byly zinscenovány a natočeny, bylo ukázat, že civilisté byli zabiti a zraněni izraelskými silami. Viděli jsme také, že filmy ukazující násilí někde jinde, např. v Sýrii, jsou vydávány jako důkazy násilí proti Palestincům.
Stejná strategie, nová taktika
Po používání raket a útočných tunelů ve třech hlavních válečných konfliktech v Gaze (2008-2009, 2012 a 2014), stejně jako v dalších izolovanějších událostech, můžeme nyní pozorovat použití nové taktiky se stejným základním účelem. Jedná se o organizování rozsáhlých "demonstrací" spojovaných s agresivními akcemi, jejichž cílem je vylákat Izrael k obranné akci, která by vedla k zabíjení a zranění civilistů v Gaze a to navzdory značnému úsilí IDF vyhýbat se civilním obětem.
V některých ohledech je tato nová taktika efektivnější než použití raket a útočných tunelů, protože primárními cíli této taktiky jsou političtí vedoucí představitelé mezinárodních organizací (např. OSN, EU), organizace pro lidská práva a média. Palestinci pochopili, že je těžší pochopit použití smrtící síly proti tomu, co je falešně vylíčeno jako mírová demonstrace, které lze navíc snadno srovnávat s obdobnými demonstracemi ve svých zemích.
Jako vždy, mnozí z těchto primárních cílů byli připraveni tuto hru ochotně akceptovat. Od počátku této vlny násilí jsme viděli velmi ostré odsouzení ze strany OSN, EU a Mezinárodního trestního soudu; od několika vlád a organizací zabývajících se lidskými právy, včetně Amnesty International a Human Rights Watch; a rovněž od mnoha novin a rozhlasových stanic. Tyto odsudky zahrnovaly požadavky na mezinárodní vyšetřování obvinění z nezákonného zabíjení a obvinění z porušování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv ze strany IDF.
Pozemní taktika Hamásu
Taktika Hamásu v těchto pečlivě naplánovaných a řízených vojenských operacích spočívá v přivedení obrovského davu do blízkosti hranice a využití svých bojovníků, stejně jako davu civilistů k přiblížení se a překonání plotu. Použili kouřové clony vytvořené tisíci hořícími pneumatikami, aby znemožnili pozorování jejich pohybů směrem k plotu (a spíše neúčinně se pokusili využít zrcadel k oslepení pozorovatelů IDF a odstřelovačů). Hořící pneumatiky a zápalné láhve použili také při pokusu poškodit plot, který má na některých místech dřevěné komponenty.
 Bojovníci Hamásu zapálili tisíce pneumatik, vytvářeli kouřové clony, aby znemožnili pozorovat jejich pohyb směrem k hraničnímu plotu Izraele. Bojovníci se zbraněmi se schovávají mezi civilním davem a hledají příležitost k poškození plotu a vpádu do Izraele. (Obrázek: HLMG / IDF) |
Mezi zhruba 10 000 Palestinci, kteří se v pátek 4. května zúčastnili násilných demonstrací podél hranice, se nacházely stovky výtržníků, kteří zničili a zapálili palestinskou stranu hraničního přechodu Kerem Shalom používaného pro převoz zboží a humanitárních produktů. Poškodili potrubí, kterým protéká zemní plyn a benzín z Izraele do Pásma Gazy. Tato destruktivní akce proti stanovišti byla opakována i později. 4. května byly zmařeny vojáky IDF dva pokusy o průnik na dvou samostatných místech. Tři z narušitelů byli zabiti jednotkou IDF hájící hranici. V ostatních případech IDF zadržely některé z těch, kteří se pokoušeli hranici narušit.
Hamás a jeho kohorty navíc nasadily železné háčky, lana, nůžky na dráty a další nástroje, pomocí kterých by bylo možno plot strhnout. Použily drony, potenciálně životu nebezpečné praky vrhající kameny na vojáky, střelné zbraně, ruční granáty a improvizovaná výbušná zařízení ve snaze pozabíjet izraelské vojáky a proniknout přes plot.
Draci se zápalnými náložemi a zápalné balóny
Draci se zápalnými náložemi přelétali z Gazy přes hranice s cílem zapálit úrodu a trávu na izraelské straně a způsobit tak ekonomické škody, zabíjet a mrzačit. Zdá se to jako primitivní a dokonce směšná zbraň, ale 4. května Palestinci připravili stovky draků se zápalnými náložemi, které chtěli vypustit do Izraele jako obrovský roj, který by vytvořil intenzivní tepelnou vlnu. Pouze nepříznivé větrné podmínky zabránily jejich nasazení a možným vážným škodám.
V několika případech draci opravdu způsobili požár. Například 16. dubna bylo na izraelské straně hranice zapáleno pšeničné pole. Dne 2. května způsobil drak se zápalnou náloží, vypuštěný z Gazy rozsáhlý požár v lese Be'eri, kde shořela rozsáhlá plocha lesa, a požár si vyžádal zásah 10 hasičských sborů. Hamás vyzkoušel také zápalné balóny. Např. 7. května, kdy balón zapálil pšeničné pole blízko lesa Be'eri. Izrael odhaduje, že v důsledku požárů způsobených zápalnými draky a balóny byla způsobena ekonomická ztráta ve výši několika milionů šekelů.
Pokud by Hamás pronikl
Zatím se Hamásu nepodařilo výrazně přes plot proniknout. Pokud by se jim to podařilo, lze očekávat, že se budou snažit zaplavit vzniklé mezery tisícovkami lidí. Mezi nimi by byla spousta ozbrojených teroristů, kteří by se snažili dostat do izraelských osad a uskutečnit hromadné vraždy a únosy.
Jedno z míst, kde se Hamás pokusil překonat hranici, bylo nedaleko kibucu Nahal Oz, nacházejícího se jen pár set metrů od hranice - kousek, který by mohli střelci s úmyslem zabíjet překonat za 5 minut nebo ještě méně.
V tomto scénáři s ozbrojenými teroristy nerozlišitelnými od neozbrojených civilistů, kteří sami často pózují jako násilníci, je těžké si představit, jak by se IDF při obraně svého území a lidí mohly vyhnout zabíjení agresivních Palestinců.
Reakce IDF: Odstupňovaná odpověď
Proto musí IDF jednat tak rázně - aby zabránily tomu nejhoršímu - včetně zakládání požárů (které mohou být někdy velmi nebezpečné) a navzdory silnému a nevyhnutelnému mezinárodnímu odsouzení.
Stejně jako v reakcích na předchozí výbuchy násilí, IDF použily odstupňovanou odpověď. Nejdříve rozhazovaly tisíce letáků a využívaly SMS, sociální sítě, telefony a rozhlasové vysílání, aby odradili obyvatele Gazy od shromažďování se na hranici a od přibližování se k plotu. Dokonce kontaktovali vlastníky autobusových společností v Gaze a požádali je, aby nepřepravovali lidi k hranici.
Když byly tyto výzvy odmítnuty Hamásem, který naopak nutil civilní obyvatelstvo pokračovat v protestech, použily IDF k rozptýlení davu, který se přiblížil k plotu, slzný plyn. Novinkou bylo, že občas pro zvýšení přesnosti a efektivnosti byly pro rozprašování slzného plynu použity drony. Slzný plyn však ne vždy dokáže situaci vyřešit, protože jeho účinnost je omezena časovými a povětrnostními podmínkami a schopností lidí bránit se jeho nejzávažnějším účinkům.
Poté použily IDF varovné výstřely, střelbou do vzduchu nad hlavami davu. Konečně, pouze tehdy, když to bylo nezbytně nutné (v souladu s vojenskými řády), byla použita zaoblená munice, jejímž cílem bylo spíše zneschopnit než zabíjet. I když v některých případech by byla smrt zastřelením naprosto legální, IDF i v těchto případech použily střelbu pouze k zastavení davu (s výjimkou případů, kdy šlo zcela jasně o ozbrojený útok a opětování střelby proti silám IDF). IDF jednají ve všech případech podle standardních postupů navržených a sestavených velitelskými strukturami IDF pro nejrůznější situace.
Nicméně, několik lidí v důsledku této střelby zemřelo a mnoho dalších bylo zraněno. Palestinské úřady tvrdí, že do dneška bylo zabito přibližně 50 lidí a stovky byly zraněny. Izrael odhaduje, že 80 % obětí tvoří terorističtí operativci, nebo osoby s nimi spojené. Cena, pokud jde o lidské životy, utrpení a nepříznivé mezinárodní mínění, byla nepochybně vysoká; ale plot nebyl výrazně překonán a proto se bylo možno vyhnout zaplacení ještě mnohem vyšší ceny.
Mezinárodní odsouzení, ale žádné řešení
Mnoho lidí se domnívá, že Izrael by měl v reakci na tuto hrozbu reagovat odlišně, včetně vyslance OSN pro Střední východ Mladenova, který odsoudil izraelské činy jako "pobuřující". Vysoký komisař OSN pro lidská práva Zeid Ra'ad al-Hussein odsoudil použití "nadměrné síly" Izraelem. Vrchní prokurátorka Mezinárodního trestního soudu (ICC) Fatou Bensouda prohlásila, že "násilí na civilním obyvatelstvu - v takové situaci, jako nastala v Gaze, by mohlo představovat zločiny podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu".
Navzdory tomuto odsouzení, žádný z těchto představitelů, ani žádní jiní odborníci dosud nepředložili jinou alternativu, která by umožnila zabránit násilnému pronikání přes hranice Izraele.
Někteří tvrdí, že izraelské jednotky použily nadměrnou sílu, protože použily ostrou munici proti demonstrantům, kteří pro ně nepředstavovali bezprostřední ohrožení života. EU vyjádřila zděšení ohledně "použití ostré munice izraelskými bezpečnostními silami jako prostředku pro kontrolu davu". Ve skutečnosti však tito takzvaní "demonstranti" představovali zcela reálné a bezprostřední ohrožení životů.
Dnes je v mezinárodním právu akceptováno, že lze ostrou munice použít, pokud existuje vážná hrozba smrti nebo zranění a kde nelze tomuto ohrožení zabránit jinými prostředky. Nepožaduje se, aby tato hrozba byla "okamžitá" - ostrou munici lze použít už v okamžiku, kdy se tato hrozba stane "bezprostřední"; tj. když již neexistuje žádná přechodná fáze, v níž by bylo ještě možno zabránit agresivnímu jednání dříve, než se stane bezprostředním ohrožením.
Skutečností je, že za podmínek, které úmyslně vytvořil Hamás, zde nedošlo k žádnému efektivnímu mezistupni, při kterém by bylo ještě možné nepoužít střelbu na ty, kteří představovali hrozbu. Kdybychom dovolili těmto lidem (které lze jen těžko nazývat pouhými "demonstranty") dostat se až k plotu a zničit ho, neznamenalo by to jen bezprostřední, ale okamžité ohrožení života a tomu bylo možné zabránit pouze tím, že způsobíme mnohem vyšší ztráty, jak již bylo zmíněno výše.
Nepochopení ze strany mezinárodního společenství
Ti, kteří tvrdili, že IDF se v této situaci neměly uchylovat k použití ostré munice, ve skutečnosti požadují, aby IDF počkaly, až desítky tisíc násilných výtržníků (a spolu s nimi teroristé) vtrhnou na izraelské území a ocitnou se v nebezpečné blízkosti izraelských civilistů, bezpečnostních sil a majetku, místo toho, aby použily svoji špičkovou a přesnou sílu proti těmto osobám představujícím největší hrozbu a zabránili tak katastrofě.
Někteří také tvrdili, že nemohou najít žádné důkazy o tom, že by nějaký "demonstrant" použil střelnou zbraň. Nedovedou pochopit, že tento typ konfliktu není o uniformovaných armádách, které proti sobě otevřeně bojují se zbraněmi v rukou. V těchto případech není hrozba vyjádřena pouze zbraněmi. Ve skutečnosti je to naopak. Hrozbou je jejich předem známý cíl a modus operandi. Jejich zbraněmi jsou nůžky na drát, háčky, lana, kouřové clony, oheň a ukryté výbušniny.
Hamás strávil roky a utratil milióny amerických dolarů při kopání útočných tunelů, aby se pod zemí pokusil dostat do Izraele, což sice představovalo vážnou hrozbu, ta však vyžadovala spíše rýče, než zbraně. Nyní se, kromě kopání tunelů, snaží uspět i nad zemí, s využitím svého obyvatelstva jako krytí. Zbraně budou vytaženy až poté, co dosáhnou svého cíle vynuceným masovým průnikem přes hranici. Voják, který by čekal, až uvidí zbraně, by si tím podepsal svůj vlastní rozsudek smrti a rovněž i rozsudek smrti pro civilisty, které má chránit.
Objevila se kritika (zejména od organizace Human Rights Watch), že izraelští vedoucí představitelé údajně omlouvají protiprávní činy vojáků. Například HRW cituje připomínky náčelníka generálního štábu IDF, mluvčího předsedy vlády a ministra obrany jako důkaz podněcování.
Pravděpodobně je vůbec nenapadlo, že tito vedoucí představitelé používají pro velení neveřejné komunikační kanály, nikoliv veřejné sdělovací prostředky a že jejich komentáře nejsou určeny vojákům, ale naopak znamenají varování obyvatelstvu Gazy, aby omezilo násilnosti; a aby se zmírnily oprávněné obavy Izraelců žijících v blízkosti hranice. Když náčelník štábu říká, že umísťuje "100 ostřelovačů na hranici", je to projevem jeho zákonné povinnosti bránit svou zemi, nikoliv úmysl použít nezákonnou sílu.
Některé organizace pro lidská práva (opět včetně HRW) a mediální komentátoři kritizovali použití síly ze strany IDF na základě toho, že nebyla hlášena žádná zranění vojáků. Z toho vyvozovaly, že to ukazuje na "nepřiměřenou" reakci IDF. Jak se často v komentářích o operacích Západních sil stává, tito tzv. odborníci chápou nesprávně, nebo nepravdivě, realitu bezpečnostních operací a požadavky příslušných zákonů. A skutečně není nutné dokazovat způsobené škody, aby se prokázala existence skutečné hrozby. Skutečnost, že vojáci IDF nebyli vážně zraněni, dokazuje jejich vojenskou profesionalitu, nikoliv nedostatek hrozby.
Setkali jsme se také s tvrzením, že při neexistenci ozbrojeného nepřátelství se použití síly v Gaze řídí mezinárodním právem v oblasti lidských práv, nikoliv zákony ozbrojeného konfliktu. To je ve skutečnosti falešná pozice: celé Pásmo Gazy je válečnou zónou, kterou vytvořila dlouhá ozbrojená agrese Hamásu proti Státu Izrael. Proto lze v této situaci použít oba typy právních předpisů, a to v závislosti na konkrétních okolnostech.
Je v souladu se zákonem, aby IDF vypátraly a zabily identifikovaného nepřátelského bojovníka kdekoliv v Gaze v souladu s vojenskými zákony, ať už je v uniformě, nebo bez uniformy, ať už je ozbrojený nebo beze zbraně, bez ohledu na to, zda představuje bezprostřední ohrožení a bez ohledu na to, zda útočí nebo utíká. V praxi se však v boji proti násilným nepokojům zdá, že IDF jednají na základě předpokladu, že všechny osoby jsou civilní obyvatelé (a proto se nepovažují za nebezpečnou sílu jako je to v případě první možnosti), pokud ovšem není zcela zřejmé, že je to naopak.
Hra podle not Hamásu
Existuje mnoho tvrzení, že izraelská vláda odmítá provést jakékoli oficiální vyšetřování smrtelných obětí. Opět je to zcela falešné. Izraelci uvedli, že budou vyšetřovat incidenty za použití svého mezinárodně uznávaného právního systému. To, co izraelská vláda prohlásila, je že se odmítá sklonit před výzvou k mezinárodnímu vyšetřování a odmítla to stejně, jako to odmítají USA, Spojené království, nebo kterákoli jiná západní demokracie.
Veškerá tato falešná kritika izraelských akcí, stejně jako hrozba zahájení mezinárodního vyšetřování, pohnat Izrael před Mezinárodní trestní soud (ICC) a uplatnit všeobecnou soudní pravomoc vůči izraelským představitelům, kteří nesou za tuto situaci odpovědnost, je hrou podle not Hamásu. Potvrzuje se tím právo na používání lidských štítů a na strategii Hamásu nutit vlastní civilisty nechat se zabíjet. Důsledky jsou širší než jen pro tento konflikt. Jak jsme již viděli v dřívějších záchvatech násilí, podobné mezinárodní reakce, včetně nespravedlivého odsuzování, umožňují širší využívání této taktiky a zvyšují tak počet úmrtí nevinných civilistů na celém světě.
Přijde ještě větší násilí?
Jak již bylo uvedeno výše, je pravděpodobné, že uvidíme ještě více úmrtí, než jsme viděli dosud, pokud kampaň Hamásu dosáhne svého plánovaného vyvrcholení 14. nebo 15. května, což potenciálně může vést k dalším masovým obětem mezi Palestinci. Je rovněž pravděpodobné, že jak v médiích, tak i mezi mezinárodními organizacemi a lidskoprávními skupinami uvidíme zvyšující se odsuzování. Ti s protiamerickou a protiizraelskou agendou také nevyhnutelně spojí toto násilí s rozhodnutím prezidenta Trumpa otevřít americké velvyslanectví v Jeruzalémě.
Budoucí akce
Nová taktika hnutí Hamás má značný úspěch při navádění mezinárodního společenství proti Izraeli a poškozování jeho pověsti. Je pravděpodobné, že dokonce i poté, co tato vlna násilí skončí, budeme její důsledky pociťovat i nadále.
Je pravděpodobné, že bude vynaloženo další úsilí o odsouzení Izraele mezinárodními aktéry, jako jsou různé orgány OSN, stejně jako uveřejňování tendenčních zpráv zvláštních zpravodajů OSN. Je také pravděpodobné, že proběhnou pokusy zatáhnout žalobce ICC do vyšetřování těchto incidentů, stejně jako spuštění soudních řízení v různých státech (s použitím "univerzální jurisdikce"), s cílem očernit, nebo dokonce zatknout, vojenské a politické představiteli Izraele.
Hamás a další palestinské skupiny budou nepochybně zkoušet stejnou taktiku i v budoucnu. Za účelem zmírnění této situace se Izrael údajně připravuje na zesílení hraničního plotu s Pásmem Gazy, aby se podstatně ztížila možnost průniku přes hranici, aniž by bylo nutno použít vojenskou sílu. (Již se pracuje na podzemní bariéře, aby se zabránilo průniku pomocí tunelů.) Jedná se však o dlouhodobý projekt a zatím není jasné, v jakém rozsahu bude možno vytvořit neproniknutelnou bariéru.
Kromě toho IDF věnují zvýšenou pozornost zbraním neohrožujících život. Dosud, navzdory významné mezinárodní snaze v této oblasti však nebyl ještě vytvořen žádný životaschopný a účinný systém, který by za konkrétních okolností účinně fungoval.
Oblast, ve které by mohli přátelé a spojenci Izraele pomoci, je boj proti antiizraelské propagandě, kterou se Hamás snaží vytvářet, včetně tlaku na politické vůdce, lidskoprávní skupiny, mezinárodní organizace a sdělovací prostředky, aby se zabránilo falešnému odsuzování Izraele; a odmítat požadavky na mezinárodní akce, jako je jednostranné vyšetřování a usnesení OSN. Taková pomoc, přednostně doprovázená silným odsouzením násilné taktiky Hamásu, by mohla pomoci odradit Hamás od dalšího používání této taktiky v budoucnu. Samozřejmě, tváří v tvář silně zakořeněné protiizraelské propagandě se to snadněji řekne, než provede.
Plukovník Richard Kemp velel britským silám v Severním Irsku, Afghánistánu, Iráku a na Balkáně. Tato analýza byla původně zveřejněna na webu HIGH LEVEL MILITARY GROUP a je zde přetištěna s laskavým svolením autora.