 Některé britské univerzity jsou nyní v podstatě Judenfrei – bez Židů. To je děsivá obžaloba nejen britské akademické obce, ale i celé liberálně demokratické společnosti, která z nevědomosti, samolibosti nebo z pohodlnosti tolerovala vlnu diskriminace Židů, která se během několika posledních desetiletí přehnala britskými univerzitami. Na snímku: Areál Norfolk – součást King's College London – se v roce 2016 stal dějištěm násilného protestu proti návštěvě izraelského řečníka. (Foto: geograph.org.uk/© David Hawgood/cc-sa-2.0) |
Přední nacistické studentské noviny Die Bewegung v roce 1938 triumfálně vytroubily do světa: "Cíl je splněn! Na německých univerzitách již nejsou žádní Židé."
Nic takového by se samozřejmě už nikdy nemělo opakovat. Až na to, že se něco podobného opět děje – tentokrát v Británii. Podle zprávy britského výzkumníka Davida Colliera jsou nyní některé britské univerzity v podstatě Judenfrei – bez Židů.
To je děsivá obžaloba nejen britské akademické obce, ale i celé liberálně demokratické společnosti, která z nevědomosti, samolibosti nebo z pohodlnosti tolerovala vlnu diskriminace Židů, která se během několika posledních desetiletí přehnala britskými univerzitami. Antisemitismus vzešlý z těchto center vzdělanosti zesílil natolik, že ohrožuje Židy v různých částech společnosti a způsobil, že z univerzit již mnoho Židů odešlo. A neděje se to jen v Británii. Collier nazval mezinárodní akademickou obec "epicentrem globálního antisemitismu".
Současná nenávist vůči Židům je zahalena do hávu antisionismu – do doktríny, která tvrdí, že Stát Izrael, jako jediný mezi všemi státy na světě, nemá právo na svoji existenci. Antisionismus se snaží podněcovat vůči Izraeli nenávist tím, že se zaměřuje na tři základní lži: obviňování Izraele z apartheidu, etnických čistek a kolonialismu osadníků.
Stejně jako byli židovští studenti a profesoři pronásledováni a nakonec vyloučeni z univerzit a středních škol v nacistickém Německu, tak i dnes v Británii vytvořili antisionističtí akademici a jimi ovlivnění studenti prostředí, které je vůči Židům nepřátelské. A záminkou je jejich údajná podpora Státu Izrael. Přitom ne všichni židovští studenti samozřejmě Izrael podporují a většina z nich je vůči němu kritických, podobně jako jsou kritičtí vůči své vlastní zemi. David Collier nicméně říká:
"Židé jsou dnes na akademické půdě tolerováni, chráněni nebo pronásledováni. V žádném případě však s nimi není zacházeno jako s rovnoprávnými. Nejlepší, v co mohou Židé v tomto pro ně nepřátelském prostředí doufat, je ochrana a tolerance. Na univerzitách převládá přesvědčení, že jejich lpění na židovské identitě je zásadně špatné. "
Židé jsou groteskně ocejchováni jako členové rasy, která do Izraele nepatří, a je tam "bílým" kolonialistickým okupantem a utlačovatelem domorodého obyvatelstva.
David Collier se ptá: "Proč by otevřeně židovský student chtěl jít studovat na univerzitu, na které bude šikanován ostatními studenty a diskriminován docenty a profesory?" Realita dnešní Británie je taková, že mnoho židovských studentů si univerzitu nevybírá podle obsahu a kvality výuky, ale podle rozsahu a míry antisemitismu, jaká na dané univerzitě panuje. Baronka Ruth Deech, bývalá ombudsmanka pro britské vysoké školy (Independent Adjudicator for Higher Education), uznávaná akademička a bývalá ředitelka St. Anne's College v Oxfordu, se již před časem vyjádřila, že "mezi židovskými studenty postupně roste přesvědčení, že by se některým britským univerzitám měli raději vyhnout."
V Británii i v řadě jiných západních zemí se můžete setkat s mnoha židovskými studenty, kteří vám to potvrdí. Řeknou vám, že některé univerzity jsou pro ně relativně bezpečné, a jiným je třeba se obloukem vyhnout.
Často na univerzitách přednáším na různá témata. Nepřátelství a odpor proti otevřené debatě jsem zažil pouze v případech, když jsem byl pozván židovskými nebo proizraelskými skupinami. Prakticky ve všech těchto případech jsem se setkal s nějakou formou fyzického protestu a s nadávkami a útoky v sociálních médiích – jejich cílem však nebylo vyjádřit nesouhlas, jejich cílem bylo mě umlčet. Zažil jsem to ve Velké Británii, USA, Jižní Africe i Austrálii. V Austrálii byla jedna moje přednáška tak ošklivě narušena, že vedení univerzity přistoupilo k důkladnému vyšetřování a proti pachatelům, mezi nimiž byli i vyučující akademici, byla přijata výjimečná disciplinární opatření.
Výzkum Davida Colliera ukazuje, že:
"Jsou-li pronásledováni židovští studenti, je to univerzitami vnímáno mnohem laxněji než trestný čin proti někomu z muslimské, BAME (Black, Asian and Minority Ethnic) nebo LGBTQ komunity. Pokud má pronásledování na svědomí akademik (viz Bristol, Leeds, Warwick), tak tento akademik bude chráněn a vina bude přičtena stěžujícímu si židovskému studentovi – a to i v případě, když židovský student provinění akademika nesporně prokáže."
Na některých univerzitách existuje síť vysokoškolských učitelů, kteří své studenty rozsáhle indoktrinují antisemitismem a předsudečnou nenávistí vůči Židům. Je to učebnicový příklad radikalizace mladých lidí. Akademici indoktrinují své studenty během jejich postgraduálních studií, což mnohdy vede k jejich extrémnímu aktivismu a dalšímu horizontálnímu a vertikálnímu přenosu radikalizace, to je z univerzity na univerzitu a ze země do země.
Jejich vliv se neomezuje pouze na univerzity. Někteří píší knihy plné urážek na cti, publikují sloupky falešných a překroucených tvrzení v celostátních novinách a dostávají spoustu příležitostí k šíření svých předsudků v médiích. Nevládní organizace, vládní organizace a mezinárodní korporace s těmito jednotlivci konzultují a spolupracují. Často hrají hlavní role v hnutích, jako je Hnutí BDS (Boycott, Divestment and Sanctions, Bojkot, Stažení investic a Sankce), a v aktivistických skupinách, jako je takzvaná Kampaň Palestinské solidarity (Palestine Solidarity Campaign), podněcující protižidovskou nenávist široko daleko a mnohdy poškozující židovský majetek a zastrašující Židy na ulici.
Nejvěrnější obránci Labouristické strany Jeremyho Corbyna pocházeli z akademického světa. Byli to univerzitní profesoři, kteří v desítkách případů obvinili Corbynovy odpůrce, že jej a jeho stoupence potírají politicky motivovanými lžemi. Bohužel, labouristé se stali vůbec první britskou politickou stranou hlavního proudu, kterou vyšetřovala britská Komise pro rovnost a lidská práva (Equality and Human Rights Commission, ERHC). EHRC shledala labouristy vinnými právě z toho, co tyto armády akademiků popíraly – z ilegální diskriminace a šikany Židů.
Británii s Německem 30. let 20. století srovnávat nelze, ale je zde určitá podobnost s některými tehdejšími cíli a metodami nacistických násilníků používanými na německých univerzitách. Než byli Židé z německých univerzit definitivně vyloučeni, tak členové Národně socialistické studentské federace často narušovali přednášky, vyvolávali šarvátky a zastrašovali židovské studenty. S tím vším se dnes setkáváme také v britských univerzitních kampusech.
Zvláštní pověřenec Spojeného království pro otázky post-holocaustu lord Eric Pickles řekl v reakci na násilný protest studentů londýnské King's College proti hostujícímu izraelskému řečníkovi v britském parlamentu toto: "Pokud potřebujeme vědět, kdo jsou tito noví fašisté, tak nám stačí podívat se na pachatele tohoto útoku." Robert Festenstein z britského časopisu Jewish Human Rights Watch, který proti antisemitismu na britských univerzitách bojuje již řadu let, k tomu napsal: "Co se týče Židů, tak na některých britských univerzitách probíhá etnická čistka."
Cílem dnešních akademických násilníků není ani tak vyhnat Židy, ale umlčet je a přinutit je k neangažované pasivitě – jejich cílem je potlačit jakoukoliv opozici proti jejich vlastní radikální antisionistické agendě zaměřené na delegitimizaci židovského státu. Často se jim to podaří a přinutí Židy, aby šli jinam, aby mlčeli o skutečnostech týkajících se Izraele, a mnohdy se jim dokonce podaří je přimět, aby skrývali svou židovskou identitu. Je docela pochopitelné, že mnoho mladých Židů chce jen pokračovat ve studiu, žít své životy a nechce se účastnit potenciálně nebezpečných politických střetů a riskovat pranýřování nebo něco horšího, co by také mohlo mít velmi nepříznivý dopad na výsledky jejich zkoušek a vyhlídky na získání zaměstnání.
Proč by měl být kterýkoliv Žid – stejně jako kterýkoliv příslušník jakékoliv rasy nebo jakéhokoliv náboženství – obětí kvůli tomu, kým se narodil? Proč by se měl kterýkoliv hrdý Žid bát vyjádřit svou podporu židovskému státu? Izrael je jedním z nejdůležitějších britských spojenců, dodává nám životně důležité zpravodajské informace a technologie a je naším rostoucím obchodním partnerem. Izrael rozhodně nespáchal zločiny, které mu falešná tvrzení lidí nenávidějících Židy přisuzují, aby ho pošpinili. Ale především, v civilizované společnosti musí být možné předložit bez obav opačný názor.
V roce 2016 přijala britská vláda pracovní definici antisemitismu vytvořenou Mezinárodní aliancí pro připomínání holocaustu (IHRA, International Holocaust Remembrance Alliance's), která poskytuje veřejným orgánům nástroj umožňující se s takovou diskriminací, která je běžná na našich univerzitách, vypořádat. Britská vláda se snaží univerzity přesvědčit, aby definici IHRA přijaly, a pohrozila jim finančními sankcemi.
Ovšem mnozí akademici dštící ze svých kateder na Izrael oheň a síru se tomu snaží zuby nehty zabránit. Do podzimu 2020 vládě vyhovělo pouze 29 ze 133 vysokých škol a od té doby se k nim údajně připojila hrstka dalších. Na univerzity odmítající tento požadavek vlády je třeba vyvinout daleko větší tlak, je třeba zajistit důsledné monitorování dodržování pravidel v univerzitních kampusech, a pokud to bude potřeba, tak i zakotvit definici antisemitismu v britských zákonech.
Na nepříjemnou situaci židovských studentů je potřeba stále upozorňovat – většina britských občanů totiž nemá sebemenší tušení o tom, co se v našich takzvaných sídlech vysokého učení děje. To je důvod, proč je práce Davida Colliera tak zásadní. Jeho zpráva je výchozím bodem projektu mapujícího sítě propagující antisemitismus na všech britských univerzitách. Musíme zjistit, kde přesně se ta nevraživost vyskytuje a učinit jí přítrž.
Plukovník ve výslužbě Richard Kemp je bývalý britský armádní velitel. Během své kariéry byl také šéfem britského týmu, který se potýkal s mezinárodním terorismem. Nyní je mezinárodním řečníkem a komentátorem mezinárodních událostí.