 Sověti postupně vyvinuli politiku podkopávání Izraele. Jejich primárním cílem bylo použít Izrael jako zbraň v boji proti USA a Západu ve studené válce. K dosažení svého cíle museli Sověti vytvořit palestinskou národní identitu, která do té doby neexistovala, a narativ, že Židé nemají na tuto zemi žádná práva a že jsou proto agresory. Podle generála Iona Pacepy založila KGB Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) na začátku 60. let 20. století. Na snímku: Šéf OOP Jásir Arafat (vpravo) 30. srpna 1977 při položení věnce u Leninova mauzolea při své 12. návštěvě Moskvy. (Foto: STF / AFP prostřednictvím Getty Images) |
V prosinci 2021 Valné shromáždění OSN znovu potvrdilo své nesmiřitelné nepřátelství vůči jednomu ze svých členských států. 125 zemí hlasovalo PRO (8 zemí hlasovalo PROTI a 34 zemí se hlasování zdrželo) financování bezprecedentní stálé komise Rady pro lidská práva (UNHRC) pro vyšetřování obvinění z válečných zločinů a porušování lidských práv Izraelem. Daňoví poplatníci zaplatí jen za první rok fungování této komise ohromujících 5,5 milionu dolarů, což je dvakrát více než je rozpočet komise UNHRC vyšetřující občanskou válku v Sýrii.
Od svého založení v roce 2006 zahájila Rada pro lidská práva (UNHRC) 32 šetření, z nichž devět – celá jedna třetina – byla zaměřena výhradně na Izrael. Ale tato nejnověji ustavená vyšetřovací komise je prvním "otevřeným šetřením", které UNHRC iniciovala – činnost této komise není nijak časově ani obsahově omezena. USA hlasovaly proti tomuto kroku s tím, že "udržuje praxi nespravedlivého pranýřování Izraele v OSN". Hlasování se zdržela mimo jiné i Austrálie, jejíž zástupce lakonicky prohlásil: "Jsme proti zaujatosti vůči Izraeli."
USA, Austrálie a další země se obávají, že Izrael bude touto vyšetřovací komisí nevyhnutelně uznán vinným ze "systematické diskriminace a represe na základě národní, etnické, rasové a náboženské identity".
Domnívám se, že vyšetřovací komise plánuje Izrael výslovně označit jako "stát apartheidu". Tato lež bude rozšířena po celém světě a bude všude podněcovat antisemitismus a nenávist vůči Židům. Izraelský ministr zahraničí Yair Lapid řekl tento týden, že nastávající debata o "Izraeli jako státu apartheidu" bude "bezprecedentní ve své jedovatosti a radioaktivitě."
Lež o "izraelském apartheidu" vznikla v Moskvě během studené války a byla šířena neúnavnou sovětskou propagandistickou kampaní, dokud se neujala v OSN, na celém Blízkém východě i na Západě. Součástí této kampaně je opakované přirovnávání Izraele k JAR v sovětských médiích a v různých knihách – například v knize "Sionismus a apartheid", kterou vydala jako oficiální státní publikaci Ukrajina, tehdy součást Sovětského svazu.
Někdy naivní a někdy zlomyslní studenti, kteří budou letos na univerzitách po celém světě opět pořádat svůj jedovatý "Týden boje proti izraelskému apartheidu", budou papouškovat tu samou sovětskou propagandu, jakou papouškovali celá desetiletí jejich předchůdci. Tito studenti a mnozí další odpůrci Izraele používají slovo apartheid bez ohledu na skutečnost, že Izrael za stát apartheidu nelze považovat podle žádného racionálního měřítka. Slovo apartheid tito lidé používají proto, že jeho význam je snadno pochopitelný, budí odpor a šikuje protestující na protiizraelskou stranu. Proto to tak Moskva vymyslela.
Pošpinění Izraele používáním nálepky, jako je apartheid, je jen malou částí největší pomlouvačné kampaně v historii, kterou proti Izraeli organizoval Kreml s KGB v čele a využil k tomu ohromné zdroje sovětských zpravodajských služeb. Byla to možná ta nejúspěšnější z mnoha dezinformačních kampaní v sovětské historii. Přetrvává a nabývá na síle i dnes, více než 50 let po svém vzniku a 30 let po rozpadu SSSR.
Stojí za to pochopit, jak tento zlovolný projekt vznikl a jak se vyvíjel, nejen z důvodu obrany proti pokračující politické válce vedené proti Izraeli a Židům, ale také jako případová studie pro probíhající dezinformační kampaně proti Západu ze strany autoritářských států, jako je Rusko, Čína a Írán. Abychom získali byť jen povrchní porozumění tohoto pečlivě vymyšleného schématu, musíme se vydat zpět do historie.
Když v roce 1948 po rezoluci Valného shromáždění OSN č. 181 vznikl novodobý stát Izrael, tak zpočátku prosazoval politiku neangažovanosti. Jako stát obklopený nepřáteli potřeboval ekonomickou podporu a zbraně jak od USA, tak i od SSSR a jejich spojenců. Vzhledem k vlivu socialistických politiků v Izraeli sovětské vedení očekávalo, že se země přikloní ke komunismu a postaví se na stranu SSSR, čímž posílí sovětskou moc na Blízkém východě a podpoří SSSR v jeho soupeření se Západem. Jedním z hlavních Stalinových důvodů pro rychlé uznání Izraele v roce 1948 byl záměr využít Stát Izrael k oslabení britské nadvlády na Blízkém východě.
I přes značné skryté i otevřené snahy SSSR přilákat Izrael na svoji stranu to byla od začátku marná naděje. Tlaky studené války v 50. letech, vnitropolitické okolnosti i obavy z antisemitismu uvnitř Sovětského svazu vedly každopádně izraelského premiéra Davida Ben Guriona k tomu, aby svou zemi spojil se Západem, počínaje podporou intervence koalice členských zemí OSN vedené USA v Koreji proti sovětské vůli.
Účast Izraele po boku Velké Británie a Francie v Suezské krizi v roce 1956 proti Egyptu vztahy Izraele a SSSR dále zhoršila. Sovětská vláda tehdy poslala do Jeruzaléma (stejně tak i do Paříže a Londýna) dopis, ve kterém pohrozila raketovými útoky a slíbila přímou vojenskou podporu egyptské armádě.
Zhroucení izraelsko-sovětských vztahů bylo později umocněno izraelskými obrannými vítězstvími nad Araby v roce 1967 a znovu v roce 1973. Během tohoto období se postupně vytrácela veškerá naděje, že se Izrael přidá na stranu SSSR. Arabské armády podporované, vycvičené a vybavené SSSR byly poníženy a s nimi i Moskva. A proto Sověti postupně vyvinuli politiku podkopávání Izraele. Jejich primárním cílem bylo použít Izrael jako zbraň v boji proti USA a Západu ve studené válce.
Kreml pochopil, že konvenční útoky proti Izraeli nemohou uspět, a tak se místo toho zaměřil na využívání Arabů k teroristickým útokům a na řízení, výcvik, financování a vyzbrojování skupin, jako byly například Lidová fronta pro osvobození Palestiny (PFLP), Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Hlavní velení (PFLP-GC), Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFLP) a Fatah, které dostaly za úkol útočit na izraelské a židovské cíle, včetně mnoha únosů letadel.
Sověti uplatňovali stejnou taktiku využívání teroristických skupin i jinde ve světě – například v Evropě takto využívali teroristické skupiny Baader-Meinhofová a Frakci Rudé armády. Podrobnosti o teroristických operacích podporovaných Moskvou na Blízkém východě a jinde jsou uvedeny na 25 000 stranách dokumentů KGB, které při své práci archiváře KGB zkopíroval a později na začátku 90. let propašoval ven z Ruska Vasilij Mitrochin. Tyto dokumenty jsou známy jako Mitrochinův archiv a jsou uloženy ve Spojeném království v depozitáři Churchill College v Cambridgi.
Významnou roli v operacích sovětského bloku namířených proti Izraeli a USA sehrál šéf rumunské zahraniční zpravodajské služby generál Ion Pacepa. V roce 1978 se stal vůbec nejvyšším zpravodajským důstojníkem, který kdy uprchl ze sovětské sféry, a mezi mnoha odhaleními poskytl i podrobnosti o tajných operacích KGB proti Izraeli.
Pacepa vypověděl, že mu šéf KGB Jurij Andropov (pozdější Brežněvův nástupce ve funkci generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu) řekl:
"Potřebujeme po celém islámském světě vzbudit čistě 'nacistickou' nenávist k Židům a proměnit tuto emocionální zbraň v teroristickou krvavou lázeň pro Izrael a jeho hlavní oporu USA."
Důležitým prvkem kampaně Moskvy proti Izraeli a USA na Blízkém východě byla propagandistická válka. Andropov Pacepovi řekl:
"Islám je naprosto posedlý svojí snahou zabránit okupaci svého území nevěřícími a proto je velmi vstřícný k naší charakterizaci Kongresu USA jako nenasytného sionistického orgánu, jehož cílem je proměnit celý svět v židovské léno."
Jinými slovy – Andropov věděl, že Arabové budou v protiizraelské propagandistické válce ochotnými nástroji. Oni to totiž již stejně dělali. Jejich úsilí bylo potřeba pouze zaměřit správným směrem, zintenzivnit a financovat.
K dosažení svých cílů vymyslel Kreml operaci SIG – dezinformační kampaň, jejímž cílem bylo "postavit celý islámský svět proti Izraeli a USA". Pacepa prozradil, že za tímto účelem vyslala KGB do roku 1978 v rámci operace SIG do islámských zemí asi 4 000 "vlivových agentů" ze zemí sovětského bloku. Sovětská tajná služba KGB také tiskla a šířila obrovské množství protiizraelské a protižidovské propagandy přeložené do arabštiny.
Mimo jiné použili Sověti také "Protokoly sionských mudrců" – vykonstruovaný antisemitský text vytyčující údajné tajné plány Židů ovládnout svět manipulací ekonomiky, ovládáním médií a rozdmýcháváním náboženských konfliktů. Tento antisemitský text splácali dohromady agenti bývalé carské tajné policie a později jej využili nacisté ve své antisemitské propagandě.
Kromě mobilizace Arabů pro sovětskou věc potřebovali Andropov a jeho kolegové z KGB apelovat i na demokratický svět. Za tímto účelem se Kreml rozhodl změnit vnímání tohoto konfliktu místo prosté snahy o zničení Izraele na boj za lidská práva a národní osvobození od nelegitimního imperialistického okupanta podporovaného Amerikou. Pustili se do transformace narativu konfliktu jako náboženského džihádu – kde islámská doktrína požaduje, že jakákoliv země, která kdy byla pod muslimskou kontrolou, musí být znovu získána pro islám – na sekulární nacionalismus a politické sebeurčení, což je pro západní demokracie něco mnohem přijatelnějšího. Jejich cílem bylo poskytnout krytí pro krutou teroristickou válku a získat pro ni širokou podporu světové veřejnosti.
K dosažení svého cíle museli Sověti vytvořit palestinskou národní identitu, která do té doby neexistovala, a narativ, že Židé nemají na tuto zemi žádná práva a že jsou proto agresory. Podle Pacepy založila KGB na začátku 60. let 20. století Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP), a v té samé době zorganizovala takzvané národně osvobozenecké armády v jiných částech světa. Podle generála Pacepy byla Palestinská národní charta z roku 1964 vypracována v Moskvě. Tento dokument byl naprosto zásadní pro vymyšlení a ustavení umělého palestinského národa.
Původní charta nedeklarovala Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy jako "Palestinu". Ve skutečnosti se výslovně zřekla jakýchkoliv práv na tato území a falešně je uznala jako jordánská a egyptská suverénní území. Místo toho si OOP činila nárok na zbytek Izraele. Ke změně došlo až po válce v roce 1967, kdy Izrael vyhnal ilegální jordánské a egyptské okupanty a Západní břeh Jordánu a Gaza byly poprvé prohlášeny za Palestinská území.
První zmínka o "palestinském lidu" – čímž jsou míněni Arabové v Palestině – se objevila v Palestinské národní chartě z roku 1964. Dříve – zejména během Britského mandátu pro Palestinu v letech 1919-1948 – se jako "Palestinci" běžně označovali Židé žijící na tomto území.
Zuheir Mohsen, vůdce syrské frakce OOP, v roce 1977 přiznal:
"Palestinský lid neexistuje. Vytvoření Palestinského státu je pouze prostředkem pro pokračování našeho boje proti Státu Izrael a za arabskou jednotu.... O existenci Palestinců dnes hovoříme pouze z politických a taktických důvodů, protože arabské národní zájmy vyžadují, abychom v rámci boje proti sionismu etablovali existenci 'palestinského lidu'. Ano, samostatná palestinská identita existuje pouze z taktických důvodů."
Tato realita byla veřejně potvrzena, někdy ovšem neúmyslně, prohlášeními několika dalších palestinských vůdců. Sám vůdce OOP Jásir Arafat, citovaný Alanem Hartem v jeho knize "Arafat: Politická biografie" vydané v roce 1984, řekl:
"Palestinský lid nemá žádnou národní identitu. Já, Jásir Arafat, muž osudu, jim tuto identitu dodám díky konfliktu s Izraelem."
Na půdě OSN Moskva označila izraelské Židy za utlačovatele jimi vymyšleného "palestinského lidu" poprvé v roce 1965. Pokusy Moskvy kategorizovat sionismus jako rasismus tehdy selhaly, ale uspěly o deset let později v nechvalně známé rezoluci Valného shromáždění OSN č. 3379. Tato rezoluce prohlašující, že "sionismus je formou rasismu a rasové diskriminace", byla pod tlakem USA odvolána v roce 1991, ale do té doby si získala velkou pozornost a aktivisty, kteří brojí proti Izraeli, je dnes často citována.
Dokumenty v Mitrochinově archivu také dokazují, že Jásir Arafat i jeho nástupce ve funkci šéfa OOP Mahmúd Abbás – nyní prezident Palestinské samosprávy – byli agenty KGB. Oba se podíleli na dezinformačních operacích KGB a také na jejích teroristických kampaních.
Moskva prostřednictvím Egypta dosadila Jásira Arafata do čela OOP v roce 1969 a její podpora ho tam udržela tváří v tvář vnitřní opozici i po vyhnání OOP z Jordánska v roce 1970. Podle generála Pacepy:
"KGB v roce 1969 Jásira Arafata požádala, aby vyhlásil válku americkému 'imperiálnímu sionismu'.... To ho natolik oslovilo, že později tvrdil, že to byl on, kdo vymyslel imperiálně-sionistické bojové heslo. Avšak ve skutečnosti s výrazem 'imperiální sionismus' přišla Moskva. Je to moderní adaptace Protokolů sionských mudrců a dlouhou dobu oblíbený nástroj ruské rozvědky k podněcování etnické nenávisti. KGB vždy považovala antisemitismus i antiimperialismus za bohatý zdroj antiamerikanismu...."
Úkolem podporovat OOP pověřila Moskva Rumunsko a Pacepa byl po celou dobu Arafatovy kariéry v KGB jeho loutkovodičem. Během 70. let poskytoval Arafatovi každý měsíc v hotovosti 200 000 vypraných dolarů. Pacepa také zprostředkoval Arafatův vztah s rumunským prezidentem Nicolae Ceaușescem, mistrným propagandistou, který dostal za úkol ho vyškolit v klamání Západu. K jeho vyjednávání s Washingtonem Ceaușescu Arafatovi v roce 1978 poradil: "Musíte prostě dál předstírat, že se rozejdete s terorismem a že uznáte Izrael – znovu a znovu, pořád do kolečka."
Ceaușescovu radu potvrdil i severovietnamský komunistický generál Võ Nguyên Giáp, s nímž se Arafat několikrát setkal: "Přestaňte mluvit o vyhlazení Izraele a místo toho proměňte svou teroristickou válku za boj za lidská práva. Pak vám budou Američané zobat z ruky." [David Meir-Levi, History Upside Down: The Roots of Palestinian Fascism and the Myth of Israeli Aggression (Historie vzhůru nohama: Kořeny palestinského fašismu a mýtus izraelské agrese)]
Interní dokument KGB z Mitrochinova archivu obsahuje tuto zprávu: "Krotov [krycí jméno Mahmúda Abbáse] je agentem KGB." Definice agentů KGB zní: ti, kteří "důsledně, systematicky a skrytě plní zpravodajské úkoly a přitom udržují tajný kontakt se svým vedoucím pracovníkem v agentuře."
KGB Abbáse mimo jiné využívala k šíření propagandy obviňující "západní imperialismus a sionismus" ze spolupráce s nacisty. Počátkem 80. let 20. století Abbás navštěvoval moskevskou Univerzitu družby národů kontrolovanou KGB. Abbás tam pod dohledem svého profesora, který se později stal vysoce postaveným komunistickým politikem, napsal doktorskou práci popírající holocaust a obviňující sionisty z napomáhání Hitlerovi.
Abbás nyní vstupuje do 18. roku svého čtyřletého volebního funkčního období. To, že stejně jako jeho předchůdce Jásir Arafat důsledně odmítá všechny nabídky na uzavření míru s Izraelem a o míru žvaní, zatímco sponzoruje terorismus, ukazuje zbytkový vliv jeho sovětských loutkovodičů.
Dezinformační kampaň KGB přeměnila obraz Izraele z regionálního otloukánka obklopeného mocnými nepřáteli, na široce nenáviděného kolonialistického utlačovatele a okupanta utiskovaného palestinského lidu. Tento narativ je stále velmi silný.
Palestinské hnutí vytvořené Moskvou je podle amerického historika Davida Meir-Leviho "jediným národním hnutím za politické sebeurčení na celém světě a v celých světových dějinách, jehož jediným důvodem existence je zničení suverénního státu a genocida jeho lidu." Charta Hamásu to říká naprosto jasně, zatímco z poněkud neprůhlednějších a diplomatičtějších Sověty ovlivněných prohlášení Abbásovy Palestinské samosprávy – zejména z těch, které směřují na Západ – to tak zřejmé není.
Kampaň Moskvy byla výrazně narušena sbližováním Izraele s několika arabskými státy v roce 2020. Z toho plyne ponaučení o důležitosti americké politické vůle, která vedla k přelomovým Abrahámovským dohodám. Kdyby byl tento projekt po svém počátečním úspěchu energicky prosazován, tak mohl nakonec vést ke zhroucení palestinského projektu iniciovaného Sověty a možná k určité formě míru mezi Izraelem a palestinskými Araby. Tohoto cíle by ještě mohlo být dosaženo, ale to by USA v sobě musely najít odhodlání to uskutečnit.
Hlasování Valného shromáždění OSN a rezoluce Rady pro lidská práva v prosinci 2021 označující Izrael za rasistický stát apartheidu však dokazují, že sovětský narativ z dob studené války je stále živý a silný. A většina západních zemí stále otrocky následuje sovětský program.
Například Británie, která se již proti Izraeli spojila s arabskými státy kvůli ropě a antisemitismu mezi vlivnými politiky a úředníky, byla od začátku více než ochotná spolknout i s navijákem sovětský narativ boje palestinského nacionalismu proti židovskému útlaku. Dnes od žádného britského vládního úředníka nebo ministra neuslyšíte žádné prohlášení o Izraeli, které by nebylo echem linie KGB.
Důkazem úspěchu sovětských "duchů" proti jejich primárnímu cíli USA je také drolící se podpora Izraele mezi obyčejnými Američany šikovně dirigovaná americkými médii. Průvodním jevem jsou pak ty dnešní hnisající rozpory v americké společnosti.
Hlavními oběťmi se však stali palestinští Arabové, jejichž životy se zhoršily, a Židé v diaspoře, kteří trpí nezměrným antisemitismem založeným na propagandě iniciované Sovětským svazem. To první Moskva asi v plánu neměla, ale netrápí ji to, to druhé bylo samozřejmě hlavním cílem celého plánu.
Izraelci za terorismus a propagandu inspirovanou KGB zaplatili vysokou cenu, ale i pod tak obrovským tlakem přežili a vzkvétají. Severovietnamský generál Võ Nguyên Giáp, zmíněný výše, pro to měl podle bývalého zástupce izraelského poradce pro národní bezpečnost Dr. Erana Lermana toto vysvětlení:
"Palestinci sem pořád chodí a říkají mi: 'Vy jste vyhnali jak Francouze, tak Američany. Poraďte nám, jak máme vyhnat Židy?' A já jim říkám, že Francouzi se vrátili do Francie a Američané do Ameriky, ale Židé nemají kam jít. Proto Židy nikdy nevyženete."
Plukovník (ve výslužbě) Richard Kemp je bývalý britský armádní důstojník. Vedl také mezinárodní protiteroristický tým, který byl součástí úřadu britského premiéra. Píše a vyjadřuje se k mezinárodním a vojenským událostem. Je spolupracovníkem Gatestone Institute sponzorovaný Charitativní nadací Jacka Rotha.