 Po zničení Islámského státu se v Evropě na nebezpečí ztělesňované radikálním islámem převážně zapomnělo. Útoky nožem a zabíjení náhodných kolemjdoucích ve Francii či Británii nebyly mainstreamovými médií vnímány jako důležitější než třeba dopravní nehody. Na fotografii: Policisté a vojáci střeží místo teroristického útoku, při kterém byl 20. dubna 2017 zavražděn policista. (Fotografie: Aurelien Meunier / Getty Images) |
Když se 17. srpna 2017 uskutečnil teroristický útok v Barceloně, tak i když to bylo strašné (13 mrtvých, 130 zraněných), džihádisté to nepovažovali za úspěch. Měli více smrtící plán. Chtěli přijet s dodávkami plnými výbušnin až do baziliky Sagrada Família a do dalších dvou turistických oblastí ve městě. To však byl poslední závažný džihádistický útok v západní zemi. K útoku v Manchesteru došlo o dva měsíce dříve 22. května 2017; útok v Nice ve Francii se uskutečnil 14. července 2016; a útok v Orlandu na Floridě 12. června 2016.
Zničení Islámského státu za vlády prezidenta Donalda Trumpa nejen zbavilo džihádisty toho, co představovalo jejich základnu a tréninkový tábor. Přišly také o ideu, že mohou rychle porazit Západ.
Na nebezpečí ztělesňované radikálním islámem se brzy zapomnělo jak ve Spojených státech, tak převážně i v Evropě. Útoky nožem a zabíjení náhodných kolemjdoucích ve Francii či Británii nebyly mainstreamovými médií vnímány jako důležitější než třeba dopravní nehody. Džihádističtí vrahové byli zpravidla úřady okamžitě označeni za mentálně narušené. V Evropě byla jména vrahů často utajena, aby se zabránilo možné eskalaci protimuslimských "předsudků".
To, co se děje v jiných částech světa, pronikne jen zřídkakdy do titulků a je to obvykle považováno za místní problém bez globálního významu. Pobodání Izraelců a vystřelování raket a vypouštění zápalných draků a balónů z Gazy do Izraele je považováno pouze za součást "konfliktu na Blízkém východě". Útoky na koptské křesťany v Egyptě jsou definovány jako egyptský problém. O více než 1 800 křesťanech zmasakrovaných v Nigérii se ve zprávách sotva někdo zmíní. O odsouzení k smrti za rouhání v zemích, jako je Pákistán, se média prakticky nezmiňují.
Radikální islám je možná v defenzivě, ale jeho ofenzíva se nezastavila. Zdá se, že hlavní islamistické organizace čekají na vhodný okamžik, aby opět udeřily. Al-Káida byla nedávno popsána ve zprávě OSN z ledna 2018 jako "silná", "vlivná" a "odolná". Islámský stát sice ztratil území, kterému kdysi vládl v Sýrii a v Iráku, ale podle zprávy OSN "se skupina nadále transformuje na teroristickou organizaci s plochou hierarchií, jejíž buňky a pobočky působí stále více autonomně".
Skupiny islámských džihádistů jsou stále aktivní v Libyi, kde kontrolují aktivity pašování lidí a infiltrovali své bojovníky mezi migranty, kteří se snaží překročit Středomoří do Evropy. Policie stále zabavuje součásti používané k výrobě výbušných zařízení a zabránila pokusům o útoky na evropské půdě, ale instruktážní videa jsou stále v oběhu.
Je důležité zdůraznit, že radikální islamisté používají k získání vlivu jiné prostředky než terorismus. Muslimské bratrstvo, hlavní sunnitská islamistická organizace, nikdy neodmítalo násilí, ale říká, že preferuje koncept dawa (obracení na víru, infiltrace a získání vlivu), aby získalo moc v muslimském světě i mimo něj. Sayyid Qutb , jenž byl v padesátých letech minulého století intelektuálním vůdcem Muslimského bratrstva, uvedl, že cílem Muslimského bratrstva bylo "založit vládu islámu" všude, kde to bylo možné, "všemi dostupnými prostředky". Členové Muslimského bratrstva si možná mysleli, že dosáhnou svého cíle při nepokojích, protestech a povstáních, které novináři nazvali jako "arabské jaro". Bohužel pro ně, pokus bývalého egyptského prezidenta Muhammada Mursího o to, aby se z Egypta stal islámský totalitní stát, a ekonomický kolaps, ve který tento pokus vyústil, vedl k převzetí vlády současným egyptským prezidentem Abdem al-Fattáhem as-Sisím a k tvrdému zásahu, který vymýtil tamní organizaci. Muslimské bratrstvo však nezmizelo. Stále má podporu Turecka a Kataru a také Hamás byl založen jako palestinská pobočka Muslimského bratrstva.
Zprávy ukazují, že členové Muslimského bratrstva se mohou spolehnout na síť poboček ve více než 70 zemích. Stále si udržují naději, že v celém muslimském světě zvítězí, ale jejich hlavním cílem je změnit Západ.
Představitelé Muslimského bratrstva si myslí, že pokud padne Západ, tak zbytek světa padne taky. V USA má Muslimské bratrstvo neoficiální pobočky, které se snaží zakrýt, co jsou vlastně zač, ale které jsou mimořádně aktivní: Patří mezi ně Rada pro americké islámské vztahy (Council for American Islamic Relations, CAIR a Islámská společnost Severní Ameriky (Islamic Society of North America, ISNA).
Muslimské bratrstvo je hluboce zakořeněno také v západní Evropě, kde ovládá mnoho organizací a charit, které také dělají vše pro to, aby zakryly to, čím ve skutečnosti Bratrstvo je. Mezi ně patří "Islámské společenství Německa" (Islamische Gemeinschaft in Deutschland, IGD), Muslimská asociace Británie (Muslim Association of Britain) a "Muslimové Francie". Muslimské bratrstvo kromě toho vytvořilo rozsáhlé sítě mešit a škol, které rekrutují nové věřící a tvrdí, že budoucnost západní Evropy bude patřit islámu a že Evropané se tomu budou i nadále podřizovat.
Tento týden se nikým nevolení soudci Evropského soudu pro lidská práva poddali požadavkům šariatských zákonů o rouhání a rozhodli, že nepovolí kritiku proroka Mohameda, aby se neublížilo muslimským citům. Soud ve skutečnosti ublížil svobodě projevu a říkání pravdy jako prostředku obrany. Nastal pravděpodobně čas zbavit tyto nevolené soudce moci.
Islamistické organizace jsou v Evropě přítomny a rostou. Často spojují své síly s cílem podporovat zastrašovací kampaně, které tlačí vlády, hlavní média a univerzity, aby zakázaly veškerou kritiku islámu a prosazovaly rostoucí islamizaci každodenního života. Pro ilustraci uveďme například snahy o změnu akademických programů, aby ukázaly muslimskou civilizaci v atraktivnějším světle. Úsilí o to, aby nemocnice akceptovaly, že muslimské ženy mohou být vyšetřovány pouze lékařkami a že agentury sociálních služeb musí respektovat polygamii. Mnoho organizací spoléhá na podporu "užitečných idiotů" ("Fellow Travellers") - především obyvatel Západu, kteří nenávidí západní civilizaci a mohou vidět vzestup islámu jako prostředek k její destabilizaci. Chtějí to a mají výsledky.
Západoevropští politici, levicoví i pravicoví, se stále častěji spoléhají při volbách na hlasy muslimů. Vidí klesající porodnost (nyní hluboko pod úrovní zajištění prosté reprodukce) a migrační toky, které způsobují výměnu obyvatelstva. Politici vidí, že pokud by byli příliš nepřátelští vůči islámu, mohlo by to vést k jejich politické porážce.
Ačkoli zůstává švýcarský islamistický teolog a myslitel Tariq Ramadan ve Francii uvězněn kvůli obviněním ze znásilnění, jeho knihy jsou stále na seznamech bestsellerů. Počet islámských knihkupectví se stále zvyšuje. Prodávají antisemitské a protizápadní knihy, které podněcují násilí. Ve Francii, Británii a nyní i v Německu se stále rozšiřují no-go zóny. V knize No Go Zones její autor Raheem Kassam ukazuje, že v těchto oblastech dochází k mrzačení ženských pohlavních orgánů, sexuálním útokům a někdy i k vraždám ze cti.
Několik politiků - maďarský premiér Viktor Orbán, italský vicepremiér a ministr vnitra Matteo Salvini a rakouský kancléř Sebastian Kurz se snaží bránit evropskou civilizaci. Merkelová, Mayová, Macron a další západoevropští lídři na nich však nenechají nit suchou. Šance, že Orbán, Kurz a Salvini v krátké době zvítězí, je omezena rychlým stárnutím populace jejich zemí.
Spisovatelé kritizující islám mohou v západní Evropě stále psát, ale až na několik výjimek, jako jsou Éric Zemmour ve Francii a Thilo Sarrazin v Německu, jsou většinou médii hlavního proudu ignorováni. Všichni jsou obtěžováni islamisty a někdy i trestně stíháni. Každý, kdo opustil islám, riskuje, že bude zabit. Někteří se rozhodli uniknout do bezpečnější části světa. Ayaan Hirsi Ali opustila Nizozemsko v roce 2006 a je nyní americkou občankou. Ostatní, kteří zůstali v západní Evropě, musí žít pod policejní ochranou. Hamed Abdel-Samad, bývalý člen Muslimského bratrstva, který nyní žije v Německu, je autorem knihy Islámský fašismus. Hamed Abdel-Samad říká, co západní evropští vůdci odmítají vidět: "Islám je náboženství války." V nedávném rozhovoru dodal, že když je nemuslimská země silná, "islám může nakonec souhlasit s koexistencí", ale když je nemuslimská země pasivní, "válka se vrací" na obzor. Tato válka, dodal, "může být násilná i nenásilná". Západní evropské země vykazují všechny známky pasivity.
Spojené státy americké jsou silnější. Zůstanou i nadále bezpečným přístavem pro bývalé muslimy a svobodu projevu? Islamisté neustále pracují. Někteří v mešitách podněcují násilí. A nacházejí podporu. Zastrašují instituce. V dubnu 2018 byl M. Zuhdi Jasser, praktický lékař a zakladatel a prezident Amerického islámského fóra pro demokracii (American Islamic Forum for Democracy), které obhajuje oddělení náboženství od státu, pozván, aby promluvil na Duke University. Pod tlakem islamistických studentů bylo pozvání zrušeno a později bylo znovu obnoveno.
V roce 2014, když Brandeisova univerzita chtěla ocenit spisovatelku Ayaan Hirsi Ali, která opustila islám, tak islámské organizace a "progresivisté" požadovaly, aby Brandeisova univerzita toto pozvání odvolala. Pozvánka byla "zrušena" a již znovu nepřišla. Ayaan Hirsi Ali řekla:
"Jako člověk, který ví, co je to život bez svobody, se dívám s úžasem, na ty, kteří nazývají sami sebe liberály a progresivisty, a kteří tvrdí, že tak horlivě věří v individuální svobodu a práva menšin – že spolupracují se silami ve světě, které zjevně představují největší ohrožení samotné svobody a jiných menšin. Musíme říci muslimům, kteří žijí na Západě: Pokud chcete žít v našich společnostech, sdílet jejich materiální výhody, pak musíte přijmout to, že naše svobody jsou nedotknutelné."
Dr. Guy Millière je profesorem Pařížské univerzity a autorem 27 knih o Francii a o Evropě.