 Spolkový soudní dvůr (Bundesgerichtshof), nejvyšší soud v Německu, vydal rozhodnutí, že nový zákon, který zakazuje dětské sňatky, může být protiústavní, protože všechna manželství, včetně sňatků uzavřených podle práva šaría, jsou chráněna Ústavou. Na snímku: Budova Spolkového soudního dvora v Karlsruhe v Německu. (Foto: Andreas Praefcke / Wikimedia Commons) |
Nejvyšší občanský a trestní soud v Německu, Spolkový soudní dvůr (Bundesgerichtshof, BGH) vydal rozhodnutí, že nový zákon, který zakazuje dětské sňatky, může být protiústavní, protože všechna manželství, včetně sňatků uzavřených podle práva šaría, jsou chráněna Ústavou (Grundgesetz).
Toto rozhodnutí, které prakticky otevírá v Německu dveře legalizaci dětských sňatků uzavřených podle práva šaría, je jedním z rostoucího počtu případů, kdy německé soudy – ať vědomě či nevědomě - podporují vytvoření paralelního islámského právního systému v zemi.
Případ, kterým se soud zabýval, se týká 14leté syrské dívky, která se v Sýrii vdala za svého 21letého bratrance, a následně spolu přišli do Německa na vrcholu migrační krize v srpnu roku 2015. Úřad péče o mládež (Jugendamt) odmítl manželství uznat a oddělil dívku od jejího manžela. Manžel podal žalobu, ale Rodinný soud v Aschaffenburgu rozhodl ve prospěch Úřadu péče o mládež, který se prohlásil za právního zástupce dívky.
Odvolací soud v Bambergu však toto rozhodnutí v květnu 2016 zrušil. Soud rozhodl, že manželství je platné, protože bylo uzavřeno v Sýrii, kde jsou podle práva šaría dětské sňatky povoleny. Tento rozsudek tak v Německu fakticky legalizoval manželství podle práva šaría.
Rozsudek - popisovaný jako "rychlokurz syrského islámského manželského práva" - odstartoval bouři kritiky. Někteří obvinili soud v Bambergu, že upřednostnil právo šaría před německým právem, aby tuto v Německu zakázanou praxi zlegalizoval.
"Ospravedlňování náboženskými nebo kulturními rozdíly zakrývá jednoduchý fakt, že starší zvrácení muži zneužívají mladé dívky," řekl šéf Německé policejní unie Rainer Wendt.
Monika Michell ze skupiny bojující za ženská práva Terre des Femmes, která bojuje proti dětským sňatkům, dodala: "Manžel nemůže být zákonným zástupcem dětské nevěsty, protože s ní sdílí lože – což je jasný střet zájmů."
Ministryně spravedlnosti Hesenska Eva Kühne-Hörmann položila otázku: "Pokud si nemohou nezletilí – a to je naprosto správné - kupovat pivo, proč by zákonodárci měli dětem umožnit dělat taková závažná rozhodnutí ohledně manželství?"
Další komentátoři namítali, že rozsudek otevře v Německu stavidla kulturních konfliktů, protože muslimové budou rozhodnutí soudu považovat za precedent, který v zemi umožní prosazování legalizace dalších islámských praktik, včetně polygamie.
V září 2016 reagovalo německé Ministerstvo vnitra na dotaz podaný na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím a zveřejnilo zprávu, že k 31. 7. 2016 žilo v Německu 1 475 dětských nevěst – z toho bylo 361 dívek mladších 14 let.
Ve snaze ochránit dívky, které se vdaly v zahraničí a v Německu požádaly o azyl, přijal německý parlament 1. června 2017 právní předpis zakazující dětské sňatky. Takzvaný Zákon o boji proti dětským sňatkům (Gesetz zur Bekämpfung von Kinderehen) stanovil v Německu minimální věk souhlasu pro vstup do manželství na 18 let a zároveň zrušil všechna stávající manželství, kde byl jeden z účastníků v době obřadu mladší 16 let, a to včetně těch manželství, která byla uzavřena v zahraničí.
Spolkový soudní dvůr ve svém rozhodnutí zveřejněném 14. prosince 2018 uvedl, že nový zákon může být protiústavní, protože porušuje některé články Ústavy, konkrétně článek 1 (lidská důstojnost), článek 2 (svobodný rozvoj osobnosti), článek 3 (rovná ochrana) a článek 6 (ochrana manželství a rodiny).
Spolkový soudní dvůr také rozhodl, že nový zákon nelze použít zpětně, a proto se nemůže vztahovat na syrský pár, který byl sezdaný v únoru 2015.
Spolkový soudní dvůr nakonec požádal Spolkový ústavní soud (Bundesverfassungsgericht), aby přezkoumal legálnost německého všeobecného zákazu dětských sňatků a aby stanovil, zda by německé úřady neměly posuzovat platnost dětských sňatků individuálně případ od případu.
Toto rozhodnutí ignoruje článek 6 Preambule Německého občanského zákoníku (Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuche, EGBGB), kde je uvedeno:
"Právní normu jiného státu nelze aplikovat, pokud její aplikace vede k výsledku, který je zjevně neslučitelný se základními principy německého práva. Zejména se to nevztahuje na případy, kdy je její aplikace neslučitelná se základními právy."
Ochranou syrského páru před německým právem Spolkový soudní dvůr nejenže legitimizoval použití práva šaría v soudních sporech v Německu, ale současně vytvořil precedent, který bude v budoucnosti téměř jistě využíván obránci dětských sňatků a dalších cizích zákonů.
Navíc tím, že trvá na tom, aby legitimita dětských sňatků byla zkoumána případ od případu, soud otevřel dveře takzvaným kulturním výjimkám, a to těm, které jsou zakotveny v právu šaría, které nestanoví pro manželství žádnou minimální věkovou hranici.
Bavorský zákonodárce Winfried Bausback, který pracoval na návrhu zákona proti dětským sňatkům, byl rozhodnutím soudu pobouřen:
"Ve jménu naší Ústavy a v zájmu dítěte by v tomto případě měla existovat pouze jediná odpověď: Toto manželství musí být od počátku anulováno."
"Německo nemůže být na jedné straně na mezinárodní scéně PROTI dětským sňatkům a na druhé straně v naší vlastní zemi být PRO takové sňatky. V tomto případě nemůžeme dělat v zájmu dítěte kompromisy. (...) Jedná se o ochranu dětí a nezletilých, která je zakotvena v Ústavě! "
Komentátor Andreas von Delhaes-Guenther napsal:
"Zásadní otázka konec konců zní, do jaké míry chce Německo přijmout cizí právo, které je zcela v rozporu s našimi zákony vztahujícími se k důležitým otázkám. Trvalo nám celá staletí, než jsme z našeho právního systému odstranili středověk, nesmíme ho nyní vracet kvůli údajné toleranci nebo "individuálnímu posuzování jednotlivých případů". Spíše musíme říci, že v Německu se německé právo vztahuje na všechny, zejména v důležitých právních otázkách, jako je život, zdraví, blaho dítěte a neměnná minimální věková hranice pro manželství."
"Měli bychom zvážit ještě jednu věc: rozhodnutí soudu jsou činěna "jménem lidu". Lidé v naší zemi se prostřednictvím svých zástupců v Bundestagu jasně vyjádřili, že už nechtějí nadále uznávat dětské sňatky."
Německé soudy a právo šaría
Německé soudy se stále více kloní k islámskému právu, protože buď žalující strany, nebo obžalovaní jsou muslimové. Kritici tvrdí, že zejména ty případy, ve kterých německé právo ustoupilo právu šaría, znamenají nebezpečné zasahování islámského práva do německého právního systému.
Například v listopadu 2016 soud ve Wuppertalu rozhodl, že sedm islamistů, kteří vytvořili hlídku, která prosazovala v ulicích města právo šaría, neporušili německé zákony a prostě jen uplatňovali své právo na svobodu projevu.
Veřejné pobouření vyvolala v září 2014 samozvaná "policie šaría", která rozdávala žluté letáky s informací, že ve wuppertalské čtvrti Elberfeld byla vyhlášena "oblast podléhající právu šaría". Muži naléhali na muslimské i nemuslimské kolemjdoucí, aby navštěvovali mešity a přestali pít alkohol, kouřit cigarety, brát drogy, hrát hazardní hry, poslouchat hudbu, a věnovat se pornografii a prostituci.
Wuppertalský státní zástupce Wolf-Tilman Baumert argumentoval, že muži, kteří nosili oranžové vesty s nápisem "SHARIAH POLICE", porušili zákon, který zakazuje ve veřejném prostoru nosit uniformy. Zákon, který zejména zakazuje uniformy, jako nástroj vyjádření politického názoru, byl původně navržen, aby zabránil neonacistickým skupinám předvádět se na veřejnosti. Podle Baumerta byly vesty nelegální, protože měly na veřejnost "úmyslný, zastrašující a militantní" efekt.
Okresní soud ve Wuppertalu však rozhodl, že technicky vzato vesty nejsou uniformy a v žádném případě nepředstavují hrozbu. Soud uvedl, že svědkové a kolemjdoucí se nemohli cítit zastrašeni a že by stíhání mužů porušovalo jejich svobodu projevu. Toto "politicky korektní" rozhodnutí, které bylo úspěšně napadeno u vyšší soudní instance, fakticky oprávnilo "policii šaría" pokračovat ve vynucování islámského práva ve Wuppertalu.
11. ledna 2018 však Spolkový soudní dvůr rozhodnutí soudu ve Wuppertalu zrušil a nařídil obnovu procesu se všemi sedmi osobami. Spolkový soudní dvůr uvedl, že podle jeho názoru islamisté skutečně porušili zákon, který zakazuje nosit uniformy.
Právo šaría proniká prakticky nekontrolovaně do německého soudního systému již téměř dvě desetiletí. Zde jsou některé příklady:
V srpnu 2000 soud v Kasselu nařídil jedné vdově, aby se podělila o svůj důchod po svém marockém manželovi s jinou ženou, se kterou byl muž také současně ženatý. Přestože je polygamie v Německu nezákonná, soudce rozhodl, že se manželky musí v souladu s marockým právem o penzi podělit.
V březnu 2004 soud v Koblenzi přiznal právo na trvalý pobyt v Německu druhé manželce Iráčana žijícího v Německu. Soud rozhodl, že po pěti letech v polygamním manželství by bylo nespravedlivé očekávat, že se vrátí do Iráku.
V březnu 2007 soudkyně ve Frankfurtu citovala během rozvodového řízení Korán. Němka marockého původu se chtěla rozvést, jelikož ji její marocký manžel opakovaně bil. Přestože policie nakázala muži, aby se držel dál od své ženy, nadále ji obtěžoval, a dokonce jí vyhrožoval smrtí. Soudkyně Christa Datz-Winter odmítla manželství rozvést. Citovala z Koránu súru 4, verš 34, která opravňuje "jak manžela tělesně trestat neposlušnou manželku, tak i potvrzuje nadřazenost manžela nad manželkou." Soudkyně byla nakonec z případu odvolána.
Soud v Düsseldorfu nařídil v prosinci 2008 tureckému muži, aby zaplatil 30 000 eur v souladu s právem šaría své bývalé snaše, jak bylo dohodnuto v manželské smlouvě mezi rodiči manželů v Turecku.
V říjnu 2010 rozhodl soud v Kolíně nad Rýnem, že Íránec musí vyplatit své bývalé manželce částku 162 000 eur, což je současný ekvivalent 600 zlatých mincí, které byly uvedeny v původní manželské smlouvě podle práva šaría.
Soud v Mnichově v prosinci 2010 rozhodl, že německá vdova má nárok na pouhou čtvrtinu majetku, který zdědila po svém manželovi, který pocházel z Íránu. Soud přiřkl v souladu s právem šaría zbylé tři čtvrtiny dědictví manželovým příbuzným v Teheránu.
V listopadu 2011 soud v Siegburgu povolil íránským manželům, aby byli rozvedeni dvakrát, nejprve německým soudem podle německého práva a poté íránským duchovním podle práva šaría. Ředitelka okresního soudu v Siegburgu Birgit Niepmann řekla, že obřad šaría je jedním z "úkonů nabízených soudem".
Soud v Hammu v červenci 2012 nařídil íránskému muži, aby zaplatil své bývalé manželce částku 213 000 eur jako součást rozvodového vyrovnání. Případ se týkal páru, který by sezdán v Íránu podle práva šaría, přestěhoval se do Německa a později se rozvedl. V původní manželské smlouvě se muž zavázal, že své manželce v případě rozvodu vyplatí 800 zlatých mincí splatných na požádání. Soud nařídil manželovi zaplatit bývalé manželce 213 000 eur, což je současný ekvivalent zlatých mincí.
V červnu 2013 soud v Hammu rozhodl, že každý, kdo uzavře manželství v muslimské zemi podle islámského práva a později v Německu požádá o rozvod, musí dodržet původní podmínky stanovené právem šaría. Tento rozsudek je fakticky mezníkem, který legalizuje praktiku okamžitého rozvodu podle práva šaría "trojitý talák", kdy se manžel může legálně rozvést tak, že třikrát zopakuje frázi "rozvádím se s tebou".
V červenci 2016 soud v Hammu nařídil muži původem z Libanonu, aby zaplatil jako součást rozvodového vyrovnání své bývalé ženě 15 000 dolarů. Případ se týkal páru, který se vzal v Libanonu podle práva šaría, přestěhoval se do Německa a později se rozvedl. Součástí původní manželské smlouvy byl slib manžela, že v případě rozvodu zaplatí manželce 15 000 dolarů. Německý soud nařídil, aby jí zaplatil odpovídající částku v eurech.
Expert na islám Mathias Rohe v rozhovoru pro zpravodajský web Spiegel Online bránil existenci paralelních právních systémů v Německu jako "důsledek globalizace". Dodal: "Používáme islámské právo zrovna tak jako francouzské právo."
Soeren Kern je vedoucí spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.