 Požár, který zničil velkou část Katedrály Notre-Dame v srdci Paříže, je nenapravitelnou tragédií. I když bude katedrála obnovena, již to nikdy nebude ta samá katedrála. (Foto: Veronique de Viguerie / Getty Images) |
Oheň, který zničil velkou část Katedrály Notre Dame v srdci Paříže, je nenapravitelnou tragédií. I když bude katedrála obnovena, již to nikdy nebude ta samá katedrála. Vitrážová okna a hlavní architektonické prvky byly vážně poškozeny a dubové krovy střechy katedrály byly zcela zničeny. Věž, která se tyčila nad katedrálou, byla jedinečným uměleckým dílem. Byla postavena podle plánů architekta, který řídil obnovu stavby v devatenáctém století. Architekt Eugène Viollet-le-Duc založil svoji práci na dokumentech z 12. století.
Kromě ohně, poškodila chrám i voda použitá k uhašení plamenů, která pronikla do vápencových stěn chrámu a fasády a způsobila snížení pevnosti konstrukce chrámu. Střecha neexistuje - shořela: hlavní i příčná chrámová loď a chór katedrály nyní leží pod širým nebem, vydány napospas špatnému počasí. Nemohou být ani chráněny, dokud nebude stavba důkladně prozkoumána, což je práce na týdny. Tři hlavní prvky stavby (severní křídlo příčné chrámové lodě, křídlo umístěné mezi dvěma věžemi a klenba) jsou také na pokraji zhroucení.
Katedrála Notre-Dame je stará více než 800 let. Přežila středověk, Velkou francouzskou revoluci, dvě světové války i okupaci Paříže nacisty. Nepřežila ale to, čím se ve 21. století stává Francie.
Vznik požáru byl již přisuzován "nehodě", "zkratu" a nejnověji "závadě počítače".
Pokud vznikl požár skutečně v důsledku nehody, je téměř nemožné vysvětlit, jak vznikl. Benjamin Mouton, bývalý hlavní architekt katedrály Notre-Dame, vysvětlil, že pravidla byla mimořádně přísná a že v podkroví nebylo možné umístit žádný elektrický kabel ani spotřebič a ani žádný zdroj tepla. Dodal, že v katedrále byl instalován velmi sofistikovaný poplašný systém. Společnost, která instalovala lešení, nepoužila svařování a na tento typ práce se specializuje. Požár vypukl více než hodinu po odchodu dělníků a nikdo z nich nebyl v chrámu přítomen. Požár se rozšířil tak rychle, že hasiči, kteří k požáru přijeli, byli šokováni. Remi Fromont, hlavní architekt francouzských historických památek, řekl: "V místě vzniku požáru nebylo nic, co by mohlo požár způsobit. K spuštění takové katastrofy je nezbytný skutečný energetický náboj."
Proběhne dlouhé, obtížné a komplexní vyšetřování.
Nelze vyloučit možnost, že požár byl výsledkem žhářství. Sotva hodinu poté, co plameny začaly plápolat nad Notre Dame - v době, kdy ještě nikdo nemohl znát příčinu požáru - přispěchaly francouzské úřady s vysvětlením, že požár vznikl v důsledku "nehody" a že "žhářství je vyloučeno." Toto prohlášení znělo stejně jako všechna oficiální prohlášení francouzské vlády po útocích ve Francii v posledním desetiletí.
V listopadu 2015, při masakru v koncertním sále Bataclan v Paříži, kde džihádisté povraždili 90 lidí, francouzské ministerstvo vnitra oznámilo, že vláda nic neví, kromě toho, že došlo k přestřelce. Pravda vyšla najevo až poté, co se k odpovědnosti za masakr přihlásil ISIS.
V Nice, po útoku kamionem v červenci 2016, trvalo francouzské vládě několik dní, než oznámila, že terorista, který kamionem zavraždil 86 lidí, trpěl "duševní poruchou".
V roce 2018, byl vrah Sarah Halimi, který při mučení své oběti recitoval verše z Koránu, prohlášen za "duševně nemocného" a bezprostředně po svém zatčení byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. S největší pravděpodobností nebude nikdy souzen. 8. dubna 2019 vydal Alain Finkielkraut a 38 dalších intelektuálů prohlášení, že vrah Sarah Halimi nesmí uniknout spravedlnosti. Text neměl žádnou odezvu.
Požár v Katedrále Notre-Dame vzplanul necelé tři roky poté, co se "komando" džihádistek, později zatčených, pokusilo zničit katedrálu odpálením tlakových plynových lahví. Tři dny před požárem, 12. dubna 2019, byla džihádistka Ines Madani, mladá francouzská konvertitka k islámu, odsouzena na osm let do vězení za založení teroristické skupiny napojené na Islámský stát.
K požáru v Katedrále Notre-Dame došlo v době, kdy roste počet útoků proti kostelům ve Francii a v celé Evropě. Během roku 2018 bylo ve Francii napadeno více než 800 kostelů. Mnoho kostelů utrpělo vážné škody: rozbité sochy, sochy s uraženými hlavami, rozbité tabernákly a výkaly na stěnách. V několika kostelech byly založeny požáry. Dne 5. března 2019 byla poničena pákistánským uprchlíkem Bazilika sv. Denise, v níž byla pohřbena většina francouzských králů. Rozmlátil několik vitrážových oken a téměř zničil varhany - národní poklad postavený v letech 1834 až 1841. O dvanáct dní později 17. března 2019 vypukl požár v Kostele sv. Sulpicia, v největším kostele v Paříži a způsobil vážné škody. Po několikadenním mlčení policie konečně přiznala, že požár byl úmyslně založen.
Džihádistické organizace vydávají již několik měsíců prohlášení vyzývající k ničení kostelů a křesťanských památek v Evropě. Katedrála Notre-Dame byla opakovaně označena jako primární cíl. Navzdory tomu nebyla katedrála dostatečně zabezpečena a chráněna. V listopadu 2018 vnikli v noci do katedrály dva mladíci, vylezli na střechu a natočili video, které pak umístili na YouTube.
V sociálních médiích – na Twitteru, Facebooku a webu Al-Džazíry – bylo publikováno mnoho zpráv vyjadřujících potěšení z toho, že byl zničen důležitý křesťanský symbol. Hafsa Askar, migrantka z Maroka a víceprezidentka Národní unie studentů Francie (UNEF), hlavní studentské organizace ve Francii, tweetovala: "Lidé pláčou kvůli kusům dřeva... je to hysterická reakce ubohých bělochů."
Francouzský prezident Emmanuel Macron, který se ani slovem nezmínil o útocích na Baziliku sv. Denise a Kostel sv. Sulpicia, se obratem dostavil k Notre-Dame a prohlásil: "Notre Dame je naše historie, naše literatura, naše kultura." Náboženský význam katedrály však úplně opomněl.
Hned následující večer se zapřísáhl, že Katedrála Notre Dame bude během pěti let obnovena. Bylo to velmi odvážné prohlášení. Mnoho komentátorů vidělo v jeho slovech zoufalou snahu si znovu získat důvěru francouzského lidu po pěti měsících demonstrací, nepokojů a ničení, které byly důsledkem jeho neefektivní reakce na "povstání Žlutých vest". (16. března 2019 byla během nepokojů poškozena výtržníky velká část bulváru Champs-Élysées, opravy sotva začaly.) Všichni odborníci se shodují na tom, že obnova Katedrály Notre-Dame bude téměř jistě trvat mnohem déle než pět let.
A pak Macron překvapivě dodal, že katedrála by měla být "ještě krásnější" než dříve - jako by značně poškozená památka mohla být po zrestaurování krásnější. Macron dále prohlásil, že rekonstrukce bude "moderním architektonickým počinem". Tato poznámka vyvolala mezi ochránci historických památek značné obavy, ne-li přímo paniku, že chce ke klenotu gotické architektury přidat moderní architektonické prvky. Opět zcela opomněl náboženský význam katedrály.
Macronův postoj však vůbec není překvapivý. Od chvíle, kdy se stal prezidentem, se vyhýbal všem křesťanským obřadům. Většina prezidentů před ním se chovala stejně. Ve Francii suverénně vítězí dogmatický sekularismus. Politický lídr, který by se odvážil přihlásit ke křesťanství, bude médii okamžitě kritizován a může si tím pouze poškodit svoji rozvíjející se politickou kariéru. Nathalie Loiseau - bývalá ředitelka francouzské Vysoké školy administrativy a politička uvedená na předním místě kandidátní listiny Macronovy strany, "Republiko vpřed!", pro volby do Evropského parlamentu v květnu 2019, byla nedávno vyfotografována, jak vychází z kostela po mši. Následovala mediální diskuse o tom, zda jsou její pravidelné návštěvy kostela "problémem".
Důsledky francouzského sekularismu jsou zřejmé. Křesťanství bylo téměř zcela vytlačeno z veřejného života. Kostely jsou prázdné. Počet kněží klesá a kněží aktivně působící ve Francii jsou buď velmi staří, nebo pocházejí z Afriky nebo Latinské Ameriky. Dominantním náboženstvím ve Francii je nyní islám. Každoročně jsou prováděny demolice kostelů, aby uvolnily místo parkovištím nebo nákupním centrům. Mešity se staví všude a jsou plné. Radikální imámové se snaží získávat pro islám nové věřící. Před třemi lety zavraždili dva islamisté 85letého kněze Jacquese Hamela, když sloužil mši v kostele, kde bylo přítomno pouze pět lidí a tři z nich byly staré jeptišky.
V roce 1905 schválil francouzský parlament zákon, který nařídil konfiskaci veškerého majetku Katolické církve ve Francii. Kostely a katedrály se staly majetkem státu. Od té doby všechny po sobě jdoucí vlády utratily na jejich obnovu jen velmi málo peněz. Kostely, které ještě nebyly poničeny, jsou ve velmi špatném stavu. Ve velmi špatném stavu je i většina katedrál. Arcidiecéze pařížská před ničivým požárem oznámila, že "si nemůže dovolit všechny opravy, které je na Katedrále Notre-Dame potřeba provést. Cena potřebných prací byla "odhadnuta na 185 milionů dolarů." CBS News, ve zprávě z 20. března 2018 uvádí:
"Francouzská vláda, která vlastní katedrálu, přislíbila v příštím desetiletí na opravy přibližně 50 milionů dolarů, ale dalších potřebných 135 milionů dolarů zatím není k dispozici. Za účelem získání zbytku peněz potřebných na rekonstrukci chrámu založil Michel Picaud Nadaci přátel Katedrály Notre-Dame v Paříži."
"'Víme, že Američané jsou bohatí, takže jdeme tam, kde můžeme sehnat peníze na obnovu katedrály,' řekl Picaud."
Před hořící katedrálou se shromáždily stovky Francouzů a zpívali žalmy a modlili se. Zdá se, že najednou pochopili, že ztrácejí něco nesmírně drahocenného.
Ihned po požáru se francouzská vláda rozhodla zahájit sbírku od soukromých osob, podniků a organizací na obnovu katedrály a velice rychle se vybrala více než jedna miliarda eur. Francouzští miliardáři slíbili velké částky: rodina Pinaultů (většinoví majitelé maloobchodního konglomerátu Kering) slíbila 100 milionů eur, rodina Arnaultů (majitelé LVMH - Moët Hennessy Louis Vuitton SA, největšího světového prodejce luxusního zboží) slíbila 200 milionů eur, rodina Bettencourtů (majitelé L'Oréal) slíbila také 200 milionů eur. Řada francouzských "levičáků" však okamžitě prohlásila, že bohaté rodiny mají příliš mnoho peněz a že tyto miliony by byly lépe využity na pomoc chudým, než na péči o staré kameny.
Požár v srdci Paříže zdevastoval mnohem více než jen katedrálu. Oheň zničil podstatnou část toho, co zbylo ze ztracené duše Francie a čeho by Francie mohla dosáhnout, kdyby Francouzi věřili v něco vyššího, než jen ve svou vlastní každodenní existenci.
Někteří komentátoři doufají, že pohled na zničenou katedrálu inspiruje mnoho Francouzů k tomu, aby následovali příklad těch, kteří se před hořící katedrálou modlili. Pařížský arcibiskup Michel Aupetit řekl 17. dubna 2019, dva dny po požáru, že si je jist, že Francii teď čeká "duchovní procitnutí".
Jiní komentátoři, kteří nejsou tak optimističtí, vidí v popelu katedrály symbol zkázy křesťanství ve Francii. Historik umění Jean Clair řekl, že vidí ve zkáze Katedrály Notre-Dame další důkaz "nezvratné dekadence" Francie a definitivní kolaps židovsko-křesťanských kořenů Evropy.
Americký publicista Dennis Prager napsal:
"Symboliku hořící Katedrály Notre Dame - nejznámější budovy západní civilizace a ikony západního křesťanství - nemůžeme přehlédnout."
"Je to, jako by nás sám Bůh chtěl svým nezaměnitelným způsobem varovat, že západní křesťanství hoří - a spolu sním i celá západní civilizace."
Jiný americký spisovatel Rod Dreher v den požáru poznamenal:
"Dnešní katastrofa v Paříži je znamením pro všechny křesťany a znamením pro všechny lidi na Západě, zejména pro ty, kteří pohrdají civilizací, která postavila tento velký chrám svému Bohu na ostrově na řece Seině, kde se konaly náboženské obřady již od dob pohanského Říma. Je to znamení toho, co ztrácíme, a toho co nebudeme schopni obnovit, pokud nyní nezměníme náš kurz."
V tuto chvíli však nic nenaznačuje, že Francie a západní Evropa svůj kurz změní.
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.