 (Foto: iStock) |
Večer 26. května 2019 se italský místopředseda vlády a ministr vnitra Matteo Salvini vyjádřil k výsledkům evropských voleb, takto: "Zrodila se nová Evropa!" Strana, kterou vede, Liga, právě v Itálii vyhrála evropské volby a získala 34,3 % hlasů. Další strany onálepkované v Evropě jako "populistické" také vyhrály: v Maďarsku získala aliance Fidesz-KDNP (Maďarská občanská aliance a Křesťanská demokratická lidová strana) 52,3 % hlasů. V Polsku vyhrála strana PiS (Právo a spravedlnost) se 45,4 % hlasů.
Rakouská lidová strana Sebastiana Kurze (ÖVP) dostala 34,6 % hlasů a Svobodná strana Rakouska (FPÖ), jeho spojenec, získala 17,2 % hlasů navzdory nedávnému skandálu, který vedl k rezignaci Heinze-Christiana Stracheho (FPÖ) z postu vícekancléře Rakouska (brzy potom, 27. května 2019, padla Kurzova vláda). Ve Spojeném království bylo vítězství strany Brexit - s 31,6 % hlasů - pozoruhodným úspěchem, který signalizoval přetrvávající přání milionů Britů opustit Evropskou unii. Ve všech těchto zemích se projevily silné "populistické" postoje - obrana národní suverenity a evropské civilizace, odmítnutí nekontrolované imigrace a odmítnutí diktátu bruselských technokratů.
V mnoha evropských zemích však byly výsledky "populistů" nepříliš radostné. Ve Francii sice strana Národní sdružení Marine Le Pen zvítězila, ale získala pouze 23,3 % hlasů, to je jen o 0,9 % hlasů více než získala strana Republiko vpřed!, kterou před třemi lety založil Emmanuel Macron. Francouzský prezident je extrémně nepopulární, ale v těchto volbách se to neprojevilo. Ve Švédsku dostali Švédští demokraté pouze 15,4 % hlasů, což je o dvě procenta méně než ve švédských všeobecných volbách v roce 2018. Alternativa pro Německo (AfD) získala 11 % hlasů. V Belgii obdržela pravicová strana Vlams Belang (Vlámský zájem) 11,2 % hlasů. Ve Španělsku se pravicová strana Vox musela vypořádat s ještě větším zklamáním, když dostala jen 6,2 % hlasů. V Nizozemsku získalo Fórum pro demokracii 10,9 % hlasů. Strana pro svobodu Geerta Wilderse klesla na 3,5 % a v Evropském parlamentu již nebude mít poslance.
V posledních týdnech byla v Evropě často zmiňována "vlna populismu", ale ta se ve volbách do Evropského parlamentu nekonala. "Populistické" strany budou mít jen o něco více než dvacet procent křesel v Evropském parlamentu. To je dost na to, aby byly vyslyšeny, ale zdaleka ne dost na to, aby měly rozhodující vliv.
Strany, které vládly Evropě po celá desetiletí, dosáhly slabých výsledků, ale kromě vzácných výjimek se nepropadly, a to znamená, že budou Evropské unii i nadále dominovat. Zdá se, že drtivá porážka britské Konzervativní strany (8,9 %, nejnižší v její historii) byla důsledkem neschopnosti premiérky Theresy Mayové vyjednat Brexit. Ve Francii lze prudký pád Republikánů (8,5 % hlasů) a Socialistické strany (6,2 % hlasů) vysvětlit tím, že většina jejich lídrů, jak Republikánů, tak i Socialistů, se před dvěma lety připojila k Macronově straně Republiko vpřed! V Německu získala aliance CDU/CSU pouze 28,9 % hlasů, přesto jí to stačilo k vítězství. Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) vykázala čestné skóre, 15,8 % hlasů.
V několika zemích západní Evropy dominují socialistické strany. Socialismus tedy zřejmě zatím přitažlivost neztrácí. Španělská socialistická dělnická strana triumfovala se ziskem 32,8 % hlasů, podobně jako portugalská Socialistická strana s 33,4 %. V Nizozemsku zvítězila Strana práce s 18,9 % hlasů. V Itálii získali socialisté 22 %, v Dánsku 21,5 % a ve Švédsku 23,6 %.
Středopravicová Evropská lidová strana (EPP, European People's Party) a Strana evropských socialistů (PES, Party of European Socialists) však ztratily pozice. Jejich aliance bude mít v Evropském parlamentu pouze 43 % křesel. Poprvé od roku 1979, kdy se konaly první volby do Evropského parlamentu, nebude tato aliance tvořit většinu, přesto zůstane nadále dominantní. Bude ovšem potřebovat spojence a pravděpodobně jej najde v ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu), což je skupina složená ze středolevicových stran, jejichž cílem je odbourání národní suverenity ve prospěch evropské integrace a centrální vlády Evropské unie nad členskými zeměmi.
Aliance EPP-PES také zřejmě najde spojence mezi skutečnými vítězi voleb: různými evropskými stranami Zelených. V Německu skončila strana Spojenectví 90/Zelení s 20,5 % hlasů na druhém místě. Ve Francii se umístila na třetím místě strana Evropa ekologie, Zelení (EELV) s 13,5 % hlasů. Strany Zelených si vedly dobře také v Nizozemsku (10,9 % hlasů), Švédsku (11,4 %), Dánsku (13,2 %), Rakousku (14,1 %) a Belgii (15,2 %). Aliance EPP-PES bude na tyto strany rozhodně spoléhat a společně se zřejmě pokusí vyšachovat ze hry strany "populistické". Zelení tak mohou získat ještě větší vliv než dosud - a to bude mít závažné důsledky.
Každému, kdo si přečetl volební program Zelených, je jasné, že to jsou v podstatě levičáci s ekologickou zelenou maskou. Podporují neomezenou imigraci a multikulturalismus. Jsou zdánlivě slepí vůči nebezpečí vyplývajícímu z islamizace Evropy a jsou vehementně proti jakékoli obraně západní civilizace, svobodného podnikání a svobodných trhů. Cílem mnoha z nich je nulový hospodářský růst. Většina z nich podporuje apokalyptickou vizi změny klimatu a prohlašuje, že přežití lidstva bude brzy v sázce, pokud Evropa neučiní drastická opatření na "záchranu planety". Všichni Zelení podporují autoritářská rozhodnutí, která Brusel vnucuje celé Evropě.
Je velmi pravděpodobné, že pod silným vlivem Zelených bude Evropský parlament prosazovat postupné vyřazení jaderné energie a fosilních paliv z evropských ekonomik. A nevolení členové Evropské komise dostanou ještě větší pravomoci. V zákulisí se již připravují politická rozhodnutí příznivá pro pokračující masovou imigraci do Evropy.
Maďarský premiér Viktor Orbán neúnavně zdůrazňuje nebezpečí islámské masové imigrace do Evropy a prohlásil Maďarsko za "poslední baštu proti islamizaci Evropy". Italský lídr Matteo Salvini řekl, že "Evropa je islamizací ohrožena" a je nebezpečí, že by se mohla stát "islámským kalifátem". Většina ostatních "populistických" vůdců se však rozhodla politicky neriskovat a tuto otázku neřešit. Marine Le Pen ve Francii mluvila o "extremistickém islamismu", ale okamžitě dodávala, že většina evropských muslimů se integruje. Lídr strany Brexit v Británii Nigel Farage na toto téma neřekl ani slovo. Tommy Robinson, který učinil islámské nebezpečí hlavním tématem své kampaně, byl vystaven permanentní politické sabotáži a dostal sotva 2 % hlasů. Lídr strany Fórum pro demokracii Thierry Baudet obhajoval v Nizozemsku stejné pozice jako Geert Wilders, ale vyhýbal se diskusím o islámu. Wildersova strana v těchto volbách v zásadě propadla.
Během volební kampaně se nikdo nezmínil o vážných demografických problémech Evropy a koncept výměny populace je považován za "pravicovou" fantazii. Je však nemožné ignorovat fakta. Míra plodnosti je téměř ve všech evropských zemích hluboko pod úrovní náhrady, kterou je hodnota 2,1 dítěte na ženu. V Itálii to je ale 1,45 dítěte na ženu, v Německu 1,48; ve Španělsku 1,5; v Maďarsku 1,4 a v Polsku 1,38. Jedinou zemí v Evropě, kde je toto číslo vyšší, je Francie s 1,97 dítěte na ženu. Francie ale má také největší muslimskou populaci v Evropě a všechna dostupná data ukazují, že porodnost je v muslimských rodinách mnohem vyšší. Původní populace většiny evropských zemí se snižuje. Itálie ztrácí 250 000 obyvatel ročně, což přibližně odpovídá počtu obyvatel Benátek. Aby zastavilo úbytek svého obyvatelstva, rozhodlo se Německo pozvat miliony imigrantů. Dnes již tvoří němečtí občané narození v zahraničí cca 12 % populace. Masivní příliv stovek tisíc muslimských imigrantů v roce 2015 byl ale pro Německo společenskou katastrofou. Integrace selhala. Většina nově příchozích je stále bez práce a je závislá na sociálních dávkách. Strmě vzrostl počet případů sexuálního napadení.
Hodně se rozmohly také antisemitské útoky. Současná situace je tak toxická, že Felix Klein, komisař německé spolkové vlády pro boj proti antisemitismu, nedávno židy vyzval, aby na veřejnosti nenosili jarmulku. Kancléřka Merkelová přiznala, že "dnes neexistuje jediná synagoga, jediná školka nebo škola pro židovské děti, která by nemusela být střežena německými policisty." Ačkoli vyšetřování potvrzuje, že většinu antisemitských útoků páchají muslimští imigranti, kancléřka Merkelová raději mluvila o "přízraku minulosti".
Ve Francii se děje něco podobného. Sammy Ghozlan, ředitel Národního úřadu pro boj proti antisemitismu (BNVCA), upozorňuje, že všechny antisemitské útoky v zemi mají jednu věc společnou: "Pachatelem je muslim." Francouzská vláda, která tvrdí, že bojuje s antisemitismem, ovšem vidí jen "pravicový a levicový antisemitismus". O muslimském antisemitismu se francouzská vláda nikdy nezmiňuje.
Ve své analýze výsledků evropských voleb novinář Éric Zemmour v televizi připomněl, že "populistická" hnutí nebudou mít v Evropském parlamentu žádnou váhu, že Zelení posílily své pozice, že islamizace se jen tak nezastaví a že antisemitismus se bude pravděpodobně i nadále rozmáhat. Závěrem řekl, že Evropa je pravděpodobně na cestě k nezvratnému úpadku. Spisovatel Renaud Camus si ve svém deníku poznamenal, že evropští občané se rozhodli pro eutanazii.
Na začátku své knihy Podivná smrt Evropy Douglas Murray předpovídá: "Ke konci života většiny současných obyvatel Evropa už nebude Evropou a její národy ztratí to jediné místo na světě, jež nazývaly svým domovem."
I když jsou někteří komentátoři z výsledků "populistických" hnutí nadšení, tak podle všech indikátorů výsledky posledních evropských voleb nezastaví pád Evropy ke dnu. Pokud se tento trend nezmění, tak bude Evropa za několik desítek let k nepoznání.
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a Evropě.