 (Foto: Eric Chan / Wikimedia Commons) |
Významný francouzský finančník Charles Gave publikoval 4. září 2017 na webových stránkách svého think tanku "Institut des Libertés" strhující článek, který vyvolal ve Francii značné pozdvižení. Autor si položil v článku otázku: Čeká bílé Evropany vymření?
Jeho odpověď zněla "Ano!": "Není to ani dobré, ani špatné. Zkrátka to tak prostě je," napsal Charles Gave. Jeho základní argument je, že když budeme vycházet z počátečního stavu muslimské populace ve výši 10 % obyvatelstva, tak při "domorodé" míře plodnosti 1,4 dítěte na ženu [1] a "imigrantské" tj. muslimské míře plodnosti 3,4 až 4 děti na ženu, to bude trvat jen 30 až 40 let, než se muslimská menšina stane ve Francii většinou. Skutečně, píše Charles Gave, při míře plodnosti "domorodých" žen 1,4 bude za pouhé dvě generace ze 100 novorozenců jen 42 "domorodých" dětí.
Jak se dalo očekávat, byl Charles Gave za to, že přijal za svou teorii známou ve Francii jako "velká náhrada" ("le grand remplacement"), téměř okamžitě označen jako krajně pravicový šílenec. Tato teorie říká, že původní populace bude nahrazena populací novou, imigrantskou. Tato teorie byla již dříve šířena spisovatelem Renaudem Camusem, který měl blízko k "Národní frontě" (dnešnímu "Národnímu sdružení"), politické straně vedené Marine Le Pen.
Jako odpověď uveřejnil deník Libération rozzuřený a jedovatý článek - v porovnání s nímž vypadají deníky The New York Times a The Washington Post jako pravdivé a vyvážené - o "bláznivých výpočtech" Charlese Gavea. Komentář argumentoval, že muslimové netvoří 10 % francouzské populace, ale poněkud méně, že plodnost žen původní populace je 1,8, nikoliv 1,4, a že míra plodnosti imigrantek z Maghrebu je 3,53 spíš než 4. A nakonec komentátor deníku Libération prohlásil, že pojem "muslimský původ" je stejně nesmyslný.
Kdo má tedy pravdu, Charles Gave nebo jeho kritici?
Začněme tím, že rozebereme chatrné argumenty komentáře publikovaného v deníku Libération. Charles Gave píše, že míra plodnosti muslimských imigrantek je mezi 3,4 a 4 - ne 4, jak nepravdivě tvrdí Libération (Gave napsal: mezi 3,4 a 4, Libération píše 3,53, to je de facto to samé číslo). Navíc nikdo nezná přesný podíl muslimů ve Francii - francouzské zákony výslovně zakazují jakýkoli druh náboženského nebo rasového sčítání lidu - a v této situaci je 10 % docela střízlivý odhad.
Deníku Libération také unikla jediná skutečná chyba, které se Charles Gave ve svém výpočtu dopustil: při porodnosti 1,4 a u výchozího počtu 100 dětí, přičemž nezohledňujeme žádné další faktory, nenarodí se po dvou generacích 42 dětí, jak uvádí Gave, ale 49 (100 x 0,7 = 70 x 0,7 = 49, nikoli 42). [2]
Gaveův článek však vychází z několika předpokladů, s nimiž nesouhlasím:
"Ti, kteří se dnes narodí, zde za třicet let budou, a ti, kteří se nenarodí, zde nebudou. Toto je zaručené," napsal Charles Gave. Já bych k tomu ovšem poznamenal, že podobnou jistotu měli zřejmě také lidé v letech 1913, 1937 nebo těsně před strašnými epidemiemi jako byla například "Černá smrt".
"Počítat s tím, že se ceny nemovitostí zvednou, když budeme mít pouze 42 kupců na 100 prodejců, je zajímavé, ale logika mi uniká," píše Charles Gave. Přitom on sám se ale právě zmínil, že imigranti původní obyvatelstvo nahradí - ve skutečnosti neměla Francie nikdy tolik obyvatel, jako má dnes.
Charles Gave dospěl k závěru, že původní evropská populace za 40 let zmizí: "Ohromující zprávou za příštích třicet nebo čtyřicet let bude vymření bílých Evropanů, jejichž předci vytvořili moderní svět." Pokud vezmeme v úvahu míru plodnosti 1,4 pro "původní obyvatelstvo", tak to bude trvat déle než 40 let, než zmizí z povrchu Země, a to nebereme v úvahu "smíšená" manželství a jiné faktory.
Nejdůležitější však je, že islám není rasa. Islám je náboženství a ve skutečnosti je to mnohem víc než jen náboženství, je to doktrína, politické hnutí, ideologie a kompletní soubor společenských norem (islámská právní věda ve formě Koránu, Sunny a Fiqhu), které řídí všechny detaily lidské činnosti. Protože to je doktrína, tak je možné se k ní připojit a k islámu konvertovat. Člověk může také islám opustit, ovšem trestem za "apostázi" (odpadnutí od víry) je smrt.
Existují nicméně lidé, kteří se sami definují jako "bývalí muslimové", i když jsou zatím nepočetnou menšinou. Nemá smysl předstírat, že jsme schopni předpovědět 40 let dopředu, jaká bude budoucnost jakékoliv víry, vyznání, ideologie nebo kultu, zejména v Evropě a západním světě všeobecně. Jak se říká: "Je těžké cokoliv předpovídat, zejména budoucnost."
Jen před dvěma nebo třemi generacemi klečelo několik desítek milionů Evropanů několikrát týdně v kostelích, aby tak prokázalo svou zbožnost. Přešlo čtyřicet let a toto náboženské zanícení v Evropě téměř úplně vymizelo. Místo toho zde máme "dekristianizaci", jev který zasáhl celou Evropu.
Charles Gave má ale vcelku pravdu, i když s několika detaily nesouhlasím. Upřímně řečeno, Evropané už neprodukují děti. A to nemá nic společného s islámem, tuto "nemoc" si způsobili sami.
Americký biolog Paul Ehrlich ve své knize "The Population Bomb" ("Populační bomba"), vydané v roce 1968, napsal, že nejlepší metodou ke snížení počtu obyvatel je legalizace potratů. A to přitom vůbec nebral v úvahu dopad antikoncepce.
Když Evropané začali před 40 lety postupně legalizovat jak antikoncepci, tak potraty, varovala katolická církev před nástupem "morbidní civilizace". Když se belgický parlament v roce 1990 rozhodl legalizovat potraty, tak belgický král, hluboce věřící katolík, tento zákon odmítl podepsat. Tehdy došlo v Belgii ke "crise de régime" ("krizi režimu") a tehdejší premiér byl nucen vymyslet ústavní kličky, aby navzdory králi mohl tento zákon vejít v platnost. Ačkoliv se toto odehrálo před relativně krátkou dobou, tak se nám nyní zdá postoj belgického krále nepochopitelně zpátečnický.
Dnes o čtyřicet let později víme, že jak Paul Ehrlich, tak i katolická církev měli pravdu: Evropané mají očividně lepší věci na práci, než se starat o děti.
V poslední době jsou počty potratů v zemích jako Švédsko nebo Francie na bezprecedentně vysoké úrovni. Ve Francii se nyní provádí 200 000 potratů ročně. Pro srovnání – ve Francii se každoročně narodí kolem 750 000 dětí. Francie tedy v současné době každoročně usmrcuje 20 % svých nemluvňat / plodů / embryí / buněčných shluků - vyberte si slovo, které vám nejlépe vyhovuje.
Francouzský parlament nedávno učinil právo na potrat právem absolutním: Jedná se o zákon Vallaud-Belkacem z roku 2014. Před přijetím tohoto zákona musela být matka "ve stavu nouze", aby byl potrat legální. Tato "podmínka", kterou stejně nikdo nikdy neprověřoval, byla nyní odstraněna a potrat je nyní samozřejmým právem, takovým jako je například právo řídit auto nebo koupit si sendvič.
Francouzský parlament také nedávno schválil jeden z těch zákonů, ve kterých si Francie tak libuje. Tento nový zákon zakazuje "digitální obstrukce potratů" a stanoví, že šíření "nepravdivých informací" o potratech za účelem ženy od potratu odradit je trestným činem. Co je však "nepravdivé"? Je "nepravdivé" tvrdit, že psychologické důsledky potratů jsou často zničující? Je "nepravdivé" zobrazit, jak skutečně vypadá klinický postup při potratu? Je "nepravdivé" mluvit o hodnotě lidského života, hodnotě, která je nade vším? Mimochodem, pokud "svoboda projevu" nezaručuje právo říkat "nepravdivé" nebo dokonce odporné věci, tak jsme již svobodu projevu ztratili. 99,9 % webových stránek amerického hnutí "pro-life" by tento zákon porušovalo. Američané, buďte na pozoru! Ve Francii je nyní právo na potrat již dogmatem.
Na potraty chodí ženy z "domorodé" populace, která žije ve Francii po generace, i ženy, které přišly do země jako migrantky. Po nějaké době se míra potratů "migrantek" přibližuje míře potratů v "domorodé" populaci.
Ale toto není důležité. Znepokojující je, že existuje podskupina evropské populace, která velmi efektivně likviduje sama sebe. Pokud počítáme s počáteční plodností 1,4, tak se "nativní, tj. západní" skupina 100 lidí neúprosně zmenšuje - 70, 49, 34, 24, 17, 12, 8, 6, 4, 3, 2, 1 – během třinácti generací. Tato čísla jsou neúprosná, je to matematický výsledek.
K demografickému propadu by samozřejmě mohlo dojít, i když by nebyly povoleny potraty – kvůli válce, nemocem, politice "jednoho dítěte" čínské vlády (politice, která někdy znamená nucené potraty) a podobně (viz agregovaný model blízkých determinant Johna Bongaarta, "Demographic Research", 33, 19: 535–560, 2015). Dalo by se teoreticky uvažovat o populaci, kde jsou potraty legální, ale míra plodnosti má v dlouhodobém horizontu hodnotu 3. Avšak pokud vím, není v rozsáhlé literatuře na toto téma [3] uveden jediný příklad populace, která by neklesla poté, co se staly potraty široce dostupné a zejména, jako ve Francii, kde se staly "právem".
Nejde o to, zda je potrat "špatný" nebo nemorální, nebo zda by měla být tato politika zvrácena. Chceme zde ukázat, že "bílá smrt" (rozuměj zánik původního obyvatelstva) Evropy je tvrdá matematická realita a že jsme si tuto morovou ránu způsobili sami. Současný trend demografického poklesu původní populace je důsledkem legalizace "plánování rodičovství" a potratů a začal dávno před masivním přílivem muslimských migrantů.
Touto situací se často zabývaly i takové respektované osobnosti jako je filosof Raymond Aron (autor knihy In Defense of Decadent Europe (Obrana dekadentní Evropy), bývalí premiéři Michel Rocard a Alain Juppé nebo dokonce bývalý prezident François Mitterrand, který se specificky zmiňoval o "demografické sebevraždě". Vyslovení této pravdy způsobuje v médiích pozdvižení a zuřivé odsouzení, a to znamená, že v Evropě umírá nejen "domorodá" populace, ale také svoboda projevu.
Drieu Godefridi je belgický spisovatel, liberál podle klasické definice, a zakladatel l'Institut Hayek v Bruselu. Obdržel doktorát filosofie na Sorbonně v Paříži a věnuje se investicím do evropských společností.
[1] Plodnost je dle Wikipedie demografický ukazatel vyjadřující průměrný počet potomků na jednu ženu. Za hraniční hodnotu potřebnou k zachování populace se obvykle považuje hodnota 2,1 potomků na jednu ženu.
[2] Ve skutečnosti je to pravděpodobně kolem 45, pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že na 100 obyvatel máme 48 žen v reprodukčním věku. Viz kniha demografa Jacquesa Dupâquiera "Ces migrants qui changent la face de l'Europe" ("Migranti měnící tvář Evropy"), jejímž spoluautorem je Yves-Marie Laulan), Paříž: L'Harmattan, 2004.
[3] Viz např. Kapótsy, B., "The demographic effects of legal abortion on the Hungarian labor force", ("Demografické účinky legálního potratu na maďarskou pracovní sílu"), European Demographic Information Bulletin, září 1973, 4: 136; Potts, M. Diggory, P., Peel, J., Abortion (Potrat), Cambridge: Cambridge University Press, 1977; Berelson, B., "Romania's 1966 Anti-Abortion Decree: The Demographic Experience of the First Decade," ("Rumunský dekret o potratu z roku 1966: Demografická zkušenost první dekády"), Popu. Studies, 33, 2: 209s.; Tomas Frejka, "Induced Abortion and Fertility: A Quarter Century of Experience in Eastern Europe", ("Indukované potraty a plodnost: čtvrtletní zkušenosti ve východní Evropě"), Population and Development Review, roč. 9, No. 3 (září 1983), str. 494-520; Senderowitz J., Paxman JM., "Adolescent fertility: worldwide concerns", ("Adolescentní plodnost: celosvětové obavy"), Popul Bull., duben 1985 40(2): 1-51; Susan Gross Solomon, "The demographic argument in Soviet debates over the legalization of abortion in the 1920's", "Demografický argument v sovětských debatách o legalizaci potratů ve dvacátých letech", Cahiers du monde russe et soviétique, 1992, 33, 1: s. 59-81; Carroll, P. "Ireland's Gain -- The demographic Impact and Consequences for the Health of women of the Abortion Laws in Ireland and Northern Ireland since 1968", ("Irský zisk - demografický dopad a důsledky pro zdraví žen ve světle interrupčních zákonů v Irsku a Severním Irsku od roku 1968"), London: Papri (Pension and Population research Institute, Institut výzkumu důchodů a populace), 2011; Potrykus, H., Higgins, A., "Abortion: Decrease of the U.S. Population & Effects on Society" ("Interrupce: pokles americké populace a dopady na společnost"), MARRI Research (Marriage and Religion Research Institute, Institut pro výzkum manželství a náboženství), leden 2014; Mueller, JD, Redeeming Economics: Rediscovering the Missing Element (Uplatňování ekonomiky: Znovuobjevení chybějícího prvku), Intercollegiate Studies Institute: 2014; John Bongaarts, "Modeling the fertility impact of the proximate determinants: Time for a tune-up," ("Modelování dopadu plodnosti na blízké determinanty: Čas na vyladění", již citováno výše.