 To, že Erdoğan jako hlava státu veřejně použil slovní spojení "pozůstatky meče" je z mnoha důvodů alarmující. Nejen že toto slovní spojení uráží oběti a přeživší masakrů, ale ohrožuje také bezpečnost stále se zmenšující křesťanské komunity v Turecku, která je často vystavena různým způsobům útisku, včetně fyzických útoků. (Foto: Chris McGrath / Getty Images) |
Během brífinku s novináři věnovanému pandemii koronaviru, který se konal 4. května 2020, použil turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan velmi hanlivé slovní spojení - "pozůstatky meče".
Erdogan řekl: "Nedopustíme, aby v naší zemi existovaly "pozůstatky meče" a páchaly teroristické útoky. Jejich počet se hodně snížil, ale stále existují."
"Pozůstatky meče" ("ti, kteří unikli meči"; kılıç artığı v turečtině) je v Turecku běžně používaná urážka, která se vztahuje na přeživší křesťanských masakrů, které byly zaměřeny hlavně proti Arménům, Řekům a Asyřanům žijícím v Osmanské říši a jejím nástupnickém státu - Turecku.
To, že Erdoğan tuto frázi jako hlava státu veřejně použil je z mnoha důvodů alarmující. Nejen že toto slovní spojení uráží oběti a přeživší masakrů, ale ohrožuje také bezpečnost stále se zmenšující křesťanské komunity v Turecku, která je často vystavena různým způsobům útisku, včetně fyzických útoků.
Arménský poslanec tureckého parlamentu Garo Paylan na protest na Facebooku napsal:
"Erdoğan včera večer ve své nenávistné řeči znovu použil frázi 'pozůstatky meče'."
"Slovní spojení 'pozůstatky meče' bylo vymyšleno proto, aby odkazovalo na sirotky - jako byla moje babička - kteří přežili arménskou genocidu [1915-1918]. Pokaždé, když slyšíme tuto frázi, začnou naše rány znovu krvácet."
Další arménští aktivisté a spisovatelé kritizovali Erdoğana v sociálních médiích. Novinářka Alin Ozinian napsala:
"Pro ty, kteří nevědí, co znamená slovní spojení teroristické 'pozůstatky meče' - tato fráze označuje arménské 'teroristy', kteří nebyli zmasakrováni mečem a přežili arménskou genocidu. Co míní Erdogan slovem 'terorista'? Každý den to znamená něco jiného: Může to být novinář, zástupce občanské společnosti, spisovatel, lékař nebo matka skotačivého dítěte."
"Nechtějí, aby se styděli ti, kdo se těmi meči oháněli," pokračovala, "chtějí zahanbit potomky lidí přeživších genocidu a dědice kultury, která byla zmasakrována meči."
Komentátor Ohannes Kılıçdağı napsal:
"Přemýšlejte o zemi, kde se v politické kultuře a v místním jazyku aktivně vyskytuje slovní spojení 'pozůstatky meče' a nejvyšší představitelé země tuto frázi používají. Ti samí představitelé přitom zároveň tvrdí: 'V minulosti se v naší zemi nestal žádný masakr'. Pokud se žádný masakr nestal, tak proč tato fráze vznikla? Na co tedy naráží?"
Zločiny, které se Turecko snaží skrýt obviňováním obětí, jsou ve skutečnosti dobře zdokumentovanými historickými fakty. Například v roce 2019 vyšla kniha profesorů historie Bennyho Morrise a Drora Ze'eviho Třicetiletá genocida: Likvidace křesťanských menšin Tureckem, 1894–1924 (The Thirty-Year Genocide: Turkey's Destruction of Its Christian Minorities, 1894–1924) popisující "obrovské masakry páchané Osmanskou říší, a poté Tureckou republikou, proti křesťanským menšinám." Podle jejich výzkumu:
"Anatolií se v letech 1894 až 1924 přehnaly tři vlny násilí, které se zaměřily na křesťanské menšiny, které zde dříve tvořily 20 % populace. V důsledku toho byl podíl Arménů, Asyřanů a Řeků do roku 1924 zredukován na 2 %."
Pachatelé používali během genocidy likvidační postupy, například: "předem naplánované masové popravy, brutální deportace, nucené konverze na islám, hromadné znásilňování a brutální únosy. A ještě jedna věc byla všudypřítomná: řev džihádu."
Stejně jako křesťané jsou v Turecku označováni jako "pozůstatky meče" i Alevité (Alavité). Například šéf Nacionálně činné strany (MHP) a Erdoğanův spojenec Devlet Bahçeli v roce 2017 nazval "pozůstatkem meče" novináře Abdülkadira Selviho a chtěl tak poukázat na jeho údajné alevitské kořeny. Provládní novinář Ahmet Taşgetiren vysvětlil tuto větu následovně:
"Vymazali jsme entitu (společnost, náboženskou komunitu, armádu), kterou jsme považovali za 'nepřítele'. Zbyla jen skupina lidí, které naše meče nezabily, a oni se nám vzdali. To jsou ty ' pozůstatky meče'."
Abdülkadir Selvi se pak pokusil vysvětlit, proč on "pozůstatkem meče" není:
"Rád bych panu Bahçelimu připomněl toto: Můj dědeček Osman byl synem vlasti, která válčila na dvou frontách, a byl zajat v Osmansko-ruské válce. Jsem vnuk Oghuzských Turků; moji předkové, Hasan a Hüseyin se stali mučedníky v Jemenu. Na své dědictví jsem hrdý."
Selviho vysvětlení znovu ukazuje, že mít křesťanské, alevitské nebo jiné nemuslimské kořeny je v Turecku mnoha lidmi považováno za hanbu a narážky na takový původ jsou urážkou. Místo vysvětlení, proč je označení někoho jako "pozůstatku meče" nepřijatelné, se Selvi pokusil prokázat svůj "čistokrevný" turecký původ a příslušnost k sunnitské muslimské víře.
"V důsledku historického pronásledování domorodých křesťanů v regionu Turky, dnes křesťané tvoří méně než půl procenta turecké populace," napsal historik Dr. Vasileios Meichanetsidis.
"Mnoho Turků si tuto minulost stále hrdě připomíná, aniž by se jí pokusili čestně čelit, nebo alespoň obětem genocidy vyjádřili respekt. Místo toho oběti falešně označují jako viníky, chválí pachatele genocidy a uráží památku obětí a jejich potomků."
Používání fráze "pozůstatky meče" proto nepředstavuje popření masakrů a genocid. Deklaruje naopak hrdost pachatelů na jejich zločiny. Tato fráze ve skutečnosti znamená: "Ano, zabili jsme křesťany a jiné nemuslimy, protože si to zasloužili!"
Uzay Bulut je turecká novinářka a významná spolupracovnice Gatestone Institute.