 Dokáže se Biden zbavit přízraků svých předchůdců, překročit svůj stín a provádět zahraniční politiku bez ohledu na zakořeněné představy, kterými žijí mainstreamová média? Na snímku: Prezident Joe Biden a bývalý prezident Barack Obama na Bidenově inauguraci ve Washingtonu, D.C. 20. ledna 2021. (Foto: Drew Angerer / Getty Images) |
Spekulace o tom, jakým směrem se bude během prezidentství Joea Bidena ubírat americká zahraniční politika, se objevily ještě předtím, než Biden složil prezidentskou přísahu. Někteří pozorovatelé vyjádřili názor, že se Biden jednoduše vrátí na cestu vytyčenou jeho bývalým šéfem, prezidentem Barackem Obamou.
Jiní nám zase připomínají, že by Bidena, jako celoživotního zahraničněpolitického šíbra, neuspokojovalo dělat totéž, co dělal Obama – to znamená vyhýbat se problémům, tahat za nitky z pozadí, a jak jednou poznamenala Hillary Clintonová, reagovat na každou krizi pěkně vypulírovaným prezidentským projevem.
Na jedné věci se však všichni komentátoři shodli – a totiž na tom, že Biden udělá vše, co bude v jeho silách, aby ukázal, že má v úmyslu vést USA jinou cestou než jeho předchůdce prezident Donald Trump.
Biden tento záměr signalizoval sloganem "Amerika je zpátky! Diplomacie je zpátky!" Jeho cílem je přesvědčit nás o tom, že se za Trumpovy éry USA odklonily od amerického způsobu jednání a upustily od diplomacie ve prospěch konfrontace a násilí.
Je to očividně hezký a úderný slogan. Mainstreamová média jej uvítala jako velkou úlevu od Trumpova mnohdy neomaleného výraziva. Deník Washington Post ocenil na Bidenově prvním zahraničněpolitickém projevu "nový tón" a "nový přístup". Deník New York Times v něm zase viděl signál, že se USA vracejí ke své vůdčí roli ve světovém dění.
V politickém diskurzu jsou však tón a přístup pouhou ozdobou. Důležitá je podstata, a ta zůstává stále nejasná.
Biden říká "Amerika je zpátky", ale neříká jaká Amerika.
Před třemi desetiletími Amerika vyslala půl milionu svých vojáků, aby svrhla despotu ve vzdálené zemi, ochránila své regionální spojence a zachránila národ léta mučený neofašistickým režimem. Před deseti lety, úplně jiná Amerika stanovila pro dalšího krvavého despotu své nepřekročitelné červené čáry, a poté mu dala zelenou a on zmasakroval svůj lid chemickými zbraněmi.
V minulosti Amerika svrhla vládu teroristů v turbanech, protože drželi ochrannou ruku nad Al-Káidou. A později, úplně jiná Amerika s těmi stejnými teroristy v turbanech podepsala mírovou smlouvu. Byli jsme svědky toho, jak jedna Amerika tajně dodávala peníze mulláhům, kteří brali rukojmí, a potom je úplně jiná Amerika nemilosrdně skřípla.
Celkově je těžké říci, kterou Ameriku chce Biden vlastně vzkřísit.
Stejně prázdný je i Bidenův slogan "Diplomacie je zpátky!".
Diplomacie je metoda pro naplňování politických cílů. Pokud jsou tyto cíle špatné a nespravedlivé, je jejich uskutečňování prostřednictvím diplomacie dlážděním cesty do pekla.
Ve svém projevu Biden vyjmenoval tyto cíle své dosud detailně nedefinované zahraniční politiky: "Obrana svobody, využívání příležitostí, prosazování všeobecných práv, respektování právního státu a důstojné zacházení s každým." V tomto výčtu zapomněl jen na mateřství a jablečný koláč.
Bylo by těžké najít jediného amerického prezidenta, který by tento seznam zpochybnil. Dosažení těchto cílů ovšem bude vyžadovat konkrétní politiku zabývající se světem, jaký je.
Někteří komentátoři jásali nad Bidenovým "tvrdým postojem" proti Vladimiru Putinovi a čínskému komunistickému vedení. Jako důkaz citují tento Bidenův výrok:
"Prezidentovi Putinovi jsem dal jasně najevo, že jsem jiný, než můj předchůdce a že dny, kdy Spojené státy byly pasivní tváří v tvář agresivním činům Ruska – zasahování do našich voleb, kybernetickým útokům a otravám ruských občanů v zahraničí – jsou pryč."
Není zatím jasné, v čem bude Biden "jiný". Protože však prezident Biden vítá návrat diplomacie, tak jeho výrok nebyl asi nediplomatický.
V každém případě se všechny ty neplechy, z nichž Biden obviňuje Putina, děly již v době, kdy ve Washingtonu vládl tandem Obama-Biden.
Když Biden mluví o "ruských agresivních akcích", tak pravděpodobně naráží na anexi Krymu, formální anexi Jižní Osetie, přeměnu Abcházie na ruskou vojenskou základnu, iredentistickou expanzi v Doněcku, vojenskou intervenci v Sýrii a tlak na Pobaltí – a to vše se stalo během vlády Obamy a Bidena.
Nařčení ze "zasahování do našich voleb" také pochází z roku 2016, kdy Hillary Clintonová obvinila Moskvu ze zmanipulování voleb ve prospěch Donalda Trumpa. Tehdejší volby přitom zorganizovaly týmy prezidenta Obamy a jeho víceprezidenta Joea Bidena. V roce 2020 tedy o žádný "ruský zásah" nešlo – asi proto, že Trump prohrál – nebo že by snad Putin chtěl, aby vyhrál Biden?
Biden také zapomíná, že právě za jeho nejmenovaného "předchůdce" – bylo ze Spojených států vykázáno více ruských diplomatů než kdykoliv dříve a že otravy ruských občanů v zahraničí začaly již za vlády prezidenta George W. Bushe a pokračovaly za vlády Obamy a Bidena i během Trumpovy éry.
Rovněž ruské kybernetické útoky na cíle v USA začaly podle zpráv FBI již během vlády Obamy a Bidena.
Ve filmu Ernesta Lubitsche "Patriot" radí poradce novému ruskému carovi, aby místo sebe "nenechal vládnout přízrak svého předchůdce." Biden by udělal dobře, kdyby se osvobodil od přízraků Obamy i Trumpa, které se nad ním vznášejí.
První Bidenovy komentáře o Číně a válce v Jemenu jsou přinejmenším podivné.
Prezident Biden charakterizoval Čínu jako "našeho nejvážnějšího konkurenta" a varoval před jejími "rostoucími ambicemi hrát stejnou ligu jako USA", ale neřekl, proč by toto mohlo být pro USA hrozbou. USA v minulosti uměly odlišit soupeře a konkurenta od jasného nepřítele. Přijetí výzvy, soutěžení a respekt k soupeři byly vždy součástí americké politické kultury a byly vítány, pokud byla dodržována pravidla fair-play. USA se vždy snažily nad soupeři i konkurencí zvítězit, ale uměly také svého nepřítele porazit a odzbrojit.
Klíčovou otázkou tedy je, zda Biden považuje Čínu za nepřítele nebo jen za konkurenta, který jen sem tam porušuje některá pravidla.
Pokud jde o Jemen, tak Biden zapomíná na to, že válka tam začala již během Obamova prezidentství s plnou podporou USA a se souhlasem OSN s cílem vrátit moc v zemi do rukou legitimní vlády. Není jasné, zda se Biden k tomuto cíli stále hlásí, a pokud ano, tak jak ho chce dosáhnout.
Veřejná prohlášení a jmenování nějakého "koordinátora" jsou jen diverzní tahy skrývající neochotu něco dělat. Jak říká mladý švýcarský filozof Remy Pralat: "Pokud nechcete nic dělat, tak to alespoň dělejte stylově!"
Bidenova reakce na zprávy z Barmy je také bizarní. Barma je příběhem o tom, jak cynická vojenská bagančata opila administrativu Obamy a Bidena rohlíkem, aby armáda získala čas na svůj brutální comeback.
Dokáže se Biden zbavit všech těchto přízraků, překročit svůj stín a provádět zahraniční politiku bez ohledu na zakořeněné představy, kterými žijí mainstreamová média?
Amir Taheri byl v letech 1972 až 1979 výkonným šéfredaktorem íránského deníku Kayhan. Publikoval jedenáct knih a na řadě publikací spolupracoval. Od roku 1987 je sloupkařem deníku Asharq Al-Awsat.