 Pro Wall Street a Silicon Valley je vyhlídka na byznys v Číně naprosto hypnotizující. Pokud však chcete v Číně uzavřít obchodní dohody, musíte činovníkům čínského režimu mazat med kolem pusy, vychvalovat je do nebes a také zaručit, že jim z celé transakce něco kápne.... Pro americké politiky nejsou obchody s Čínou o nic méně lákavé. Největší obavy ovšem vyvolávají ty obchodní transakce, které ve skutečnosti napomáhají čínským státním zájmům. Na snímku: Ministr zahraničních věcí USA Antony Blinken (druhý zprava) při svém zahajovacím projevu během jednání USA a Číny v Anchorage na Aljašce 3. března 2021. Naproti němu je na čínské straně první zleva čínský ministr zahraničních věcí Wang I a druhý zleva je ředitel čínské Ústřední komise pro zahraniční věci Jang Ťie-čch'. (Foto: Frederic J. Brown / AFP prostřednictvím Getty Images) |
Co si Čína kupuje u Bidenovy vlády? Ohlédnutí se do nedávné minulosti nám nabízí několik odpovědí.
Pokud se vrátíme do období let 2009 až 2010 a podíváme se na stimulační balíček, který prosadil prezident Barack Obama, tak uvidíme, že obsahoval obrovské částky ve formě přímých grantů a záruk za půjčky, které dostala "na stříbrném podnosu" společnost Solyndra a jí podobné společnosti. Tyto společnosti následně zbankrotovaly. A my se dnes ptáme: Kam se poděly všechny ty peníze amerických daňových poplatníků určené na podporu zelené energie?
Když trochu zapátráme, tak zjistíme, že 80 procent těchto peněz šlo do kapes lidem, co seděli ve finančním výboru prezidentské kampaně Baracka Obamy v roce 2008 a vlastnili podniky působící v oboru "zelené" energie.
Nyní, když je Obamův bývalý viceprezident prezidentem, bude také jeho finanční balíček pro infrastrukturu zahrnovat spoustu výdajů na ambiciózní zelené projekty. Ať už budou tyto projekty funkční, nebo nám jen zvýší ceny energií, tak prostým faktem je, že Bidenovu prezidentskou kampaň podpořili významní dárci s velkými vlastnickými podíly ve společnostech zaměřených na zelenou energii. Takže se vlastně jedná o převod bohatství hlavním sponzorům Bidenovy volební kampaně, a to je znepokojující problém. Peníze amerických daňových poplatníků jsou "připraveny na stříbrném podnosu" pro společnosti, které podpořily Bidenovu prezidentskou kampaň.
Současná situace spojuje jeden problém – mimořádně výnosný kamarádšoft kapitalismus – s druhým problémem, jimž je příval zahraniční hotovosti. Bývalí kongresmani, senátoři a bývalí velvyslanci USA dostávají velké částky peněz od vlád států, jako je Čína, nebo od společností přímo spojených s těmito vládami, kterým vůbec nejde o blaho Spojených států. Tito lidé potom lobbují ve Washingtonu jenom proto, aby tam jejich chlebodárci získali vliv.
Pokud investujete pár milionů dolarů, řekněme, do politického lobbování, nebo pokud investujete pár milionů dolarů do příspěvků na volební kampaň, tak často můžete získat mnohonásobně vyšší výhody.
Druhý problém souvisí se zdrojem finančních prostředků. Jsme svědky rostoucího přílivu zahraničních peněz do Washingtonu, D.C. a velká část těchto peněz pochází od zahraničních společností – ty si obyčejně založí americkou pobočku a tato americká pobočka potom přispěje na volební kampaň.
Po mnoho let jsme všichni věřili, že užší obchodní vazby s Čínou způsobí postupnou liberalizaci jejího politického systému. Shodovali se na tom ekonomičtí liberálové i globalisté, ale ve skutečnosti se stal pravý opak. Když se podíváme na to, co čínský vůdce prezident Si Ťin-pching udělal za posledních sedm let, tak zjistíme, že Čína se stala vnitřně represivnější, mezinárodně agresivnější a vojensky nebezpečnější. Ale bylo v tom jedno zrnko pravdy – zdá se, že ekonomické vazby s Čínou způsobily, že se zájmy mnoha příslušníků americké elity nyní hluboce prolínají s čínskými zájmy.
Pro Wall Street a Silicon Valley je vyhlídka na byznys v Číně naprosto hypnotizující. Pokud však chcete v Číně uzavřít obchodní dohody, tak musíte činovníkům čínského režimu mazat med kolem pusy, vychvalovat je do nebes a také zaručit, že jim z celé transakce něco kápne. Takové chování z vás potom dělá implicitního sympatizanta Pekingu. Stačí se zeptat hvězdy NBA LeBrona Jamese. Pro americké politiky nejsou obchody s Čínou o nic méně lákavé.
Největší obavy ovšem vyvolávají ty obchodní transakce, které ve skutečnosti napomáhají čínským státním zájmům. Například dohoda uzavřená s čínskou společností týkající se části dolu v africkém Kongu – dohoda, která měla předejít světovému soupeření o strategické nerosty, ale ve skutečnosti pomohla Číně ke strategickým nerostům získat přístup. Dalším takovým příkladem je čínská společnost General Nuclear Power Group, která byla později obviněna agenty FBI z krádeže jaderných tajemství ve Spojených státech. Nebo dohoda s čínskou námořní přepravní společností Cosco o koupi řeckých státních železnic. Řecko bylo nuceno privatizovat svá aktiva a Čína byla připravená řecké železnice koupit. Jeden řecký přístav už přitom Číně patří.
Vše je součástí čínské Nové hedvábné stezky, o které sama Obamova administrativa uvedla, že to je způsob, jak se Čína snaží po celém světě omezit vliv USA. Toto je velmi vážný vývoj, není to jen jeden případ, kdy se chytneme za hlavu a řekneme si: "Ach, bože, to je děsná korupce!"
Mluvíme zde o americké pomoci čínským, státem podporovaným, společnostem, které uzavírají transakce, které jsou pro čínskou vládu strategicky důležité – toto není jen skryté podplácení, toto je něco mnohem znepokojivějšího.
Zdá se, že Čína má v současném Bílém domě velký vliv, což Bidenově administrativě svazuje ruce. Veřejné mínění v USA se posunulo proti Číně, hlavně kvůli pandemii COVID-19, ale také proto, že si mnozí Američané konečně uvědomují, jak jsou zranitelní a jak hodně se stali na Číně závislí.
Když se politici dostanou do takové slepé uličky, tak se obyčejně uchylují k radě prezidenta Theodora Roosevelta – jednají ovšem opačně – mluví hlasitě a výhružně, ale v ruce drží jen malý klacek. [1] Zdá se, že Bidenova administrativa nemá – bez ohledu na její rétoriku – v úmyslu dělat vůbec nic. Důkazy o zahraničních obchodních pletichách jejích hlavních aktérů naznačují, že Čína je stále ještě u Bidenovy vlády velmi dobře zapsaná.
Pokud by se Bidenova vláda rozhodla těmto problémům skutečně čelit, tak by to bylo v rozporu s tvrzeními, která Biden učinil v minulosti, a v rozporu s některými – jak to nazvat – spletitými vztahy, které mají nejvyšší představitelé jeho administrativy v Číně.
Bidenova administrativa by se musela skutečně začít vážně zajímat o všechny čínské obchodní pletichy svých členů a některých hlavních dárců prezidentské kampaně z Wall Street a Silicon Valley.
Nedá se to popsat jinak. Jediná možnost, jak můžeme tuto situaci napravit, je tyto lidi odhalit a ukázat našim spoluobčanům, jak naší společnosti škodí. Toto je úkol pro odpovědné mediální komentátory, ale nezdá se, že tuto výzvu zvládnou. Před šesti lety vydal deník New York Times na své hlavní straně článek, který měl 4000 slov, a potvrzoval hlavní odhalení mé knihy Clinton Cash. Těsně před volbami v roce 2020 však deník New York Times vytruboval do světa svou roli arbitra, který se rozhodl dále nezabývat příběhem Huntera Bidena.
Mým cílem a zbožným přáním je, aby se moje nová kniha stala začátkem širšího úsilí přivést naše politické, obchodní a technologické špičky a samozřejmě také americká média k odpovědnosti.
Peter Schweizer je prezident Governmental Accountability Institute, významný spolupracovník Gatestone Institute a autor řady knižních bestsellerů – např. Profiles in Corruption, Secret Empires and Clinton Cash.
--------------------------------
Poznámka překladatele
[1] Thomas Roosevelt řekl: "Mluv tiše, ale v ruce drž pořádný klacek."