 Samolibě se usmívající Putin se vrátil domů, aby zesílil svůj tlak na Ukrajinu, podpořil běloruského diktátora Viktora Lukašenka, představil světu nejdelší jadernou ponorku na světě a dokonce hrozil potopením britské válečné lodi. Na snímku: Schůzka prezidentů Bidena a Putina v Ženevě, 16. června 2021. (Foto: Denis Balibouse / Pool / AFP prostřednictvím Getty Images) |
Prezidentské období se v USA dělí do osmi období po šesti měsících, během nichž se muž sídlící v Bílém domě snaží realizovat svůj politický program a zdolat při tom politická minová pole, nebo alespoň předstírat, že tak činí.
Historie nám ukazuje, že americký prezident bývá nejefektivnější v prvních třech šestiměsíčních obdobích, protože ve čtvrtém období se musí vypořádat s důsledky voleb do Kongresu, které se konají v polovině jeho funkčního období, a prezident musí často v jejich důsledku riskantně korigovat svoji strategii. Páté a šesté období přicházejí se svou specifickou výzvou a prověřují prezidentovu schopnost mobilizovat podporu pro svou vizi, pokud ovšem nějakou má. Sedmému a poslednímu osmému období samozřejmě dominují následující prezidentské volby a prezidentova strategie je úplně podřízena cíli ve volbách zvítězit a získat druhé funkční období.
Joe Biden již má za sebou první ze svých osmi období. A výsledek není – přinejmenším pokud jde o zahraniční politiku – nikterak oslnivý.
Biden zahájil svůj gambit slogany "Amerika se vrátila!", "Diplomacie se vrátila!" a "Multilateralismus se vrátil!" Slogany, připomínající lidem hlášku Arnolda Schwarzeneggera "Já se vrátím", zněly sexy a u těch, kteří toužili vidět záda Donalda Trumpa, měly úspěch. Když však došlo na praktické činy, tak se ukázalo, že Bidenova politika je poněkud zmatená a někdy dokonce protichůdná.
Je pravda, že na summitu skupiny G7 v anglickém Cornwallu byla Amerika zpátky, ale jen při oficiálním fotografování a pak odpoledne na čaji s královnou na zámku Windsor. Agendu řídil britský premiér Boris Johnson, který se při jedné příležitosti dokonce odvážil opravit jeden prezidentský blept. Hodně se mluvilo o změně klimatu, ale skutečná rozhodnutí byla ponechána na nadcházející světový summit o klimatu ve skotském Glasgowě, kde bude Boris Johnson opět hostitelem. Na titulní stránky novin se dostal příslib darovat chudým zemím obrovské množství vakcín proti Covid-19, ale naprosto ignorován byl nedostatek logistické podpory a vyškoleného personálu pro převedení tohoto aktu velkorysosti do skutečného naočkování více než miliardy lidí v 70 zemích.
Spojené státy se v osobě Joea Bidena rovněž objevily na summitu NATO se slibem "multilateralismu". Americký prezident však byl neoblomně rozhodnut uskutečnit Trumpovo slíbené stažení z Afghánistánu, aniž by počkal na uzavření důvěryhodné dohody s Tálibánem. V důsledku toho se mnoho spojenců rozhodlo vytvořit své vlastní detailní plány stažení a přinejmenším jeden spojenec – jmenovitě Turecko – se rozhodl setrvat o něco déle.
Amerika se svým spojencům v NATO neobtěžovala oznámit, že Biden nařídil americkým vojákům vzít nohy na ramena několik měsíců před původně oznámeným zářijovým termínem. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Své afghánské spojence převezly Spojené státy tuplem, protože "Amerika se vrátila" se najednou změnilo na kvapné americké "adieu". Dokonce ani nedošlo k nějakému formálnímu loučení se slzami v očích a máváním kapesníků, protože Američané – slovy vysoce postaveného afghánského důstojníka – vypadli "jak zloděj v noci", aniž by o tom informovali kábulské úřady.
Skutečnost však byla ještě horší než barvitý popis "vysoce postaveného afghánského důstojníka". Zloděj, který v noci zmizí, si s sebou ovšem odnese svůj lup. Američané utíkající z Bagrámu po sobě naopak zanechali Ali Babovu jeskyni pokladů plnou obrněných vozidel, různých zbraní a velkého množství potravin a výstroje – materiální vybavení, kterým disponují americké vojenské základny všude po světě.
Pašerácké sítě zřízené Tálibánem se postaraly o to, že většina zanechaného vojenského materiálu skončila na černých trzích v jižním Afghánistánu a severním Pákistánu.
Na summitu NATO Biden spojencům řekl, že by měli následovat příkladu Washingtonu ve svých vztazích s Ruskem, a že si to s Putinem osobně vyřídí. Krátká schůzka Bidena s Putinem byla některými americkými komentátory oslavována jako Bidenův triumf. Například jeden sloupkař deníku Washington Post napsal, že "Biden setřel úšklebek z Putinovy tváře."
Ve skutečnosti se však Putin při odchodu ze schůzky s Bidenem zubil o poznání veseleji než před ní. Biden souhlasil s ukončením diplomatických vyhoštění, které začal Trump, a také s tím, že si USA a Rusko v rámci návratu k normálu vymění velvyslance. Biden také zrušil Trumpovo veto kontroverzního ruského plynovodu do Německa. A udělal něco ještě úžasnějšího – představil seznam 16 "entit" kritické infrastruktury v USA a žádal Putina, aby se na ně při kybernetických útocích nezaměřoval, nebo bude čelit nespecifikovaným "důsledkům". Znamená to snad, že pokud Putin tyto vysoce citlivé cíle ušetří, tak bude mít při páchání kybernetických útoků v USA volnou ruku?
Samolibě se usmívající Putin se vrátil domů, aby zesílil svůj tlak na Ukrajinu, podpořil běloruského diktátora Viktora Lukašenka, představil světu nejdelší jadernou ponorku na světě a dokonce hrozil potopením britské válečné lodi.
Není tedy divu, že se spojenci USA v NATO rozhodli zkusit napsat vlastní scénář, jak jednat s Ruskem, přičemž Německo a Francie budou prosazovat uspořádání summitu Ruska s Evropskou unií.
Ani po uplynutí první osminy svého funkčního období Biden ještě neodhalil svou strategii pro jednání s Ruskem a Čínou. Oba státy jsou běžně kárány – často oprávněně – ale stále nevíme, jak bychom na ně měli pohlížet: jako na nepřátele, rivaly, konkurenty nebo dokonce jako na – slovy Thomase Jeffersona – jedny z nejhorších nepřátel Spojených států, "hostis generis humanis"?
Senátor Bernie Sanders – anděl vznášející se za prezidentem – mezitím Bidena varoval před rozdmýcháváním "nové studené války".
Existují i další místa, kam se Spojené státy nevrátily a to ani na zdvořilostní návštěvu. Spolu s Francií a Ruskem byly USA garantem míru a stability v Zakavkazsku. V posledních šesti měsících války, otřesů a ruských expanzí však byly USA nápadné svojí nepřítomností.
Také severokorejský diktátor Kim Čong-un se vrátil ke svým starým trikům a pohřbil poslední prázdné sliby, které dal prezidentu Donaldu Trumpovi během jejich bouřlivých, ale krátkých námluv.
Pokud jde o Jemen, tak Biden spílá těm, kdo podporují legitimní vládu uznanou OSN, a zároveň ignoruje krutosti spáchané hútíjskými povstalci jednajícími podle pokynů z Teheránu.
Biden také zmírnil tlak na kliku Nicoláse Madura ve Venezuele, aniž by ale zemi nabídl normalizaci a následnou podporu demokratických sil bojujících proti autoritářskému režimu.
"Amerika se také vrátila" k vídeňským jednáním o špatně koncipované "jaderné dohodě" s Íránskou islámskou republikou, kterou vyjednal prezident Barack Obama a která byla označována jako nejdůležitější část jeho zahraničněpolitického odkazu. Ale i tam se zdají být Bidenovi zástupci nejistí a zdá se, že nevědí, co mají vlastně dělat. Prvotní myšlenkou bylo ukončit sankce uvalené na Írán Donaldem Trumpem a zvýšit šanci takzvané "umírněné" frakce na úspěch v nedávných íránských prezidentských volbách. To se však nestalo a "umírnění" byli na hlavu poraženi, což Bidena nutí rozhodnout, zda zruší sankce uvalené Donaldem Trumpem a podpoří teheránskou agresivitu všech azimutů, nebo zda proti Íránu uvalí přísnější sankce, s čímž evropští spojenci nesouhlasí.
Jedna osmina Bidenova prezidentského období je pryč. Jak ten čas letí!
Amir Taheri byl v letech 1972 až 1979 výkonným šéfredaktorem íránského deníku Kayhan. Publikoval jedenáct knih a na řadě publikací spolupracoval. Od roku 1987 je sloupkařem deníku Asharq Al-Awsat.