V roce 1975, švédský parlament jednomyslně rozhodl změnit v té době homogenní Švédsko na multikulturní zemi. O čtyřicet let později se dramatické důsledky tohoto experimentu objevují: násilná kriminalita se zvýšila o 300 %.
Pokud se ale podíváme na počet znásilnění, je jejich nárůst ještě horší. V roce 1975 bylo hlášeno policii 421 znásilnění a v roce 2014 to bylo 6620. To je nárůst o 1472 %. Švédsko je tak nyní na druhém místě na světovém seznamu zemí v počtu znásilnění. Podle průzkumu z roku 2010 je Švédsko s 53,2 znásilněními na 100 tisíc obyvatel překonáno jen malým Lesothem v jižní Africe se 91,6 znásilněními na 100 tisíc obyvatel.
Podle údajů zveřejněných Švédskou národní radou pro prevenci kriminality (Brottsförebyggande rådet; známé jako Brå) - agentury v rámci ministerstva spravedlnosti - uvedlo 29 tisíc švédských žen v průběhu roku 2011, že byly znásilněny (což svědčí o tom, že méně než 25 % znásilnění je nahlášeno policii).
Podivné vysvětlení
Spíše než dělat něco s problémem násilností a znásilněními se švédští politici, úřady veřejné správy a média snaží seč mohou, aby správně interpretovali fakta. Zde jsou některé z jejich vysvětlení:
- Švédové se stali náchylnějšími k informování o trestné činnosti.
- Zákony byly změněny tak, že více sexuálních útoků je nyní klasifikováno jako znásilnění.
- Švédští muži nezvládají zvýšenou rovnost mezi pohlavími a reagují násilím na ženách (zřejmě nejvíce vyfantazírovaná výmluva).
Zpráva Brå uvádí: "V 58 % případů byl pachatelem zcela neznámý člověk dané oběti. Ve 29 % případů byl pachatelem známý oběti a ve 13 % případů byl pachatelem člověk z blízkosti oběti." Brå uvádí, že neexistují žádné významné rozdíly mezi ženami švédského a cizího původu, pokud jde o nebezpečí, že budou znásilněny. Je příznačné, že se zpráva nedotýká detailů o násilnících.
Nemající obdoby
V roce 1975, kdy politici rozhodli, že se Švédsko stane multikulturním, činila švédská populace 8 208 442 obyvatel. Do roku 2014 se rozrostla na 9 743 087 - což je zvýšení o 18,7 %. Tento růst byl zcela díky imigraci, protože švédské ženy v průměru rodí 1,92 dětí ve srovnání s průměrnou porodností imigrantek dosahující 2,24 dětí. Je třeba však mít na paměti, že ve statistikách se přistěhovalci druhé generace započítavají jako Švédové. Nedávný švédský populační růst nemá obdoby. Nikdy v historii země se počet obyvatel nezvýšil tak rychle. Švédsko je nyní nejrychleji rostoucí zemí v Evropě.
Za posledních 10 až 15 let přicházejí přistěhovalci především z muslimských zemí, jako Irák, Sýrie nebo Somálsko. Může tento davový příliv imigrantů vysvětlovat vysoký nárůst ve znásilněních? Je těžké dát přesnou odpověď, protože švédské zákony zakazují registrovat lidi na základě svého původu nebo náboženství. Jedním z možných vysvětlení je, že obecně lidé z Blízkého východu mají diametrálně odlišný pohled na ženy a sex než mají Skandinávci. I přes pokusy švédských vlád, přesvědčující obyvatelstvo, že každý kdo vkročí na švédskou zem, se stává stejným jako ti, kteří zde žili desítky generací, fakta ukazují opak.
Poslední statistiky zjišťování přistěhovalecké kriminality ve srovnání se Švédy byla provedena v roce 2005. Výsledky se ale prakticky nikde nezmiňují. A nejen to: každý, kdo se odváží na ně odkazovat, například přes sociální média, je zlomyslně napadán.
Očerňování etnických skupin
Michael Hess, místní politik ze Švédské demokratické strany, vyzýval švédské novináře, aby se seznámili s islámským pohledem na ženy v souvislosti s vlnou znásilnění, které se konaly na káhirském náměstí Tahrir během "arabského jara". Hess napsal: "Kdy už si novináři uvědomí, že v islámské kultuře je hluboce zakořeněno znásilňovat a týrat ženy, které odmítají přijmout islámské učení. Existuje zde silná vazba mezi znásilněními ve Švédsku a počtem imigrantů ze zemí blízkého východu a severní Afriky."
Tento výrok vedl k obvinění Michaela Hesse z "očerňování etnických skupin" [hets mot folkgrupp] - ve Švédsku trestný čin. V květnu loňského roku dostal podmíněný trest a pokutu - podmínka byla z toho důvodu, že měl do té doby čistý trestní rejstřík. Přičemž bylo podáno odvolání k vyššímu soudu.
Po mnoho let žil Michael Hess v muslimských zemích a je dobře obeznámen s islámem a jeho pohledem na ženy. Během svého soudního procesu poskytl důkazy o tom, jak se šaría zabývá znásilněními a statistikami ukazujícími, že muslimové jsou mezi pachateli znásilnění ve Švédsku mnohem více zastoupeni. Soud však rozhodl, že tato fakta jsou irelevantní:
"Soud [Tingsrätten] konstatuje, že otázka, zda je či není prohlášení Michaela Hesse pravdivé nebo se zdá být pravdivé pro Michaela Hesse, nemá žádný vliv na případ. Prohlášení Michaela Hesse musí být posuzováno na základě jeho načasování a kontextu...V době spáchání trestného činu Michael Hess neodkázal ani na provedený výzkum ani na islámské spisy. Ty byly uvedeny jen v souvislosti s jeho obviněním, když se Michael Hess snažil najít oporu v oblasti výzkumu a náboženských spisů. Soud proto konstatuje, že prohlášení Michaela Hesse očividně není součástí žádné odůvodněné [saklig] nebo důvěryhodné [vederhäftig] diskuse. Prohlášení Michaela Hesse musí být tedy chápáno jako výraz pohrdání pro přistěhovalce s islámskou vírou."
Statistický důkaz
Čeho se lze dopátrat z dostupných statistik? Mezi důkazy u soudu Michael Hess předložil existující statistiky kriminality přistěhovalců ve Švédsku, než statistické úřady zastavily tato zjišťování. Michael Hess se snažil najít odpověď na dvě otázky:
- Existuje souvislost mezi počtem znásilnění a počtem osob se zahraničním původem ve Švédsku?
- Existuje souvislost mezi počtem znásilnění a některou specifickou skupinou přistěhovalců ve Švédsku?
Odpověď na obě otázky byly jednoznačně ano. 21 výzkumných zpráv od roku 1960 až do dnešního dne byly jednotné ve svých závěrech: ať už jde o počet odsouzených pachatelů znásilnění, nebo mužů podezřelých ze znásilnění, byli muži cizího původu zastoupeni mnohem více než Švédové. A toto větší zastoupení osob s cizím původem bylo stále rostoucí:
- 1960-1979: 1,2 až 2,6x častěji než Švédové;
- 1980-1989: 2,1 až 4,7x častěji než Švédové;
- 1990-1999: 2,1 až 8,1x častěji než Švédové;
- 2000-2005: 2,1 až 19,5x častěji než Švédové;
Dokonce i po očištění o proměnné, jakými byly věk, pohlaví, třída a místo bydliště zůstal obrovský rozpor mezi přistěhovalci a Švédy. Výzkumné zprávy o trestné činnosti ve Švédsku se staly raritou, ale v 18 z nich, které byly vypracovány po roce 1990, se jich 11 zabývá znásilněními. Dvě z těchto zpráv potvrzují existující souvislost mezi znásilněními a přistěhovalectvím. I když jsou tyto údaje k dispozici úřadům, politikům i tisku, přesto trvají na tom, že tato čísla neodrážejí realitu.
Do očí bijící rozpor
Jak je to s tím, že v roce 2008, mělo Dánsko jako sousední stát Švédska pouze 7,3 znásilnění na 100 tisíc obyvatel v porovnáním se Švédskem s 53,2 na 100 tisíc obyvatel? Dánské právní předpisy se příliš neliší od Švédských a neexistuje žádný zřejmý důvod, proč by dánské ženy měly být méně ochotny ohlašovat znásilnění než ženy ve Švédsku. V roce 2011 bylo švédské policii ohlášeno 6509 případů znásilnění a v Dánsku jen 392. Počet obyvatel Dánska je asi poloviční než Švédska, takže i vzhledem k velikosti je rozpor významný. Ve Švédsku úřady dělají co mohou, aby zakryly původ násilníků. Přičemž dánský statistický úřad uvedl, že v roce 2010 byla více než polovina odsouzených násilníků za znásilnění tvořena imigranty.
Přemíra cizinců
Od roku 2000 vznikla pouze jedna výzkumná zpráva o zločinech přistěhovalců. Byla provedena v roce 2006 a autorkou byla Ann-Christine Hjelm z Karlstads University. Tato zpráva ukázala, že v roce 2002 bylo 85 % odsouzených na alespoň 2 roky do vězení za znásilnění u odvolacího soudu v Svea Hovrätt, narozeno v zahraničí nebo byli z druhé generace imigrantů.
Zpráva z roku 1996 Národní rady Švédska pro prevenci kriminality dospěla k závěru, že u přistěhovalců ze severní Afriky (Alžírsko, Libye, Maroko a Tunisko) je 23x větší pravděpodobnost spáchání znásilnění oproti švédským mužům. Údaje pro muže z Iráku 20x, Bulharska 18x a Rumunska 18x. U mužů ze zbytku Afriky 16x a u mužů z Íránu, Peru, Ekvádoru a Bolívie byla 10x větší pravděpodobnost spáchání znásilnění oproti švédským mužům.
Skupinové znásilnění
Nový trend, který v několika posledních desetiletích zasáhl Švédsko plnou silou, je skupinové znásilňování - v minulosti pro švédské kriminální úřady prakticky neznámé. Počet skupinových znásilnění nápadně vzrostl mezi roky 1995 a 2006. Od té doby o nich nebyly provedeny žádné další studie.
Jeden z nejhorších případů se objevil v roce 2012, kdy byla 30-letá žena znásilněna osmi muži v ubytovně pro žadatele o azyl, v malém městečku Mariannelund. Žena byla známou muže z Afghánistánu, který žil ve Švédsku několik let. Pozval ji k sobě. Ona souhlasila. Afghánský muž ji vzal do obytovny pro uprchlíky a nechal ji tam bezbranou. Během noci, byla opakovaně znásilněna žadateli o azyl a když se vrátil její "přítel", tak ji znásilnil také. Následující den ráno se jí podařilo zavolat policii. Švédský státní zástupce označil incident za "nejhorší zločin znásilnění ve švédské kriminální minulosti." Sedm mužů bylo odsouzeno k 4,5 až 6,5 letům vězení. Trest je obvykle snižován o třetinu, takže nebude trvat dlouho, než tito muži budou připraveni na nové útoky - pravděpodobně na nevěřících ženách.
V případech skupinových znásilnění jsou viníky a obětmi nejčastěji mladí lidé a téměř v každém případě jsou pachatelé přistěhovalci, převážně původem z muslimských zemí. V ohromujícím počtu případů, prokázaly švédské soudy sympatii pro násilníky. Několikrát soudy osvobodily podezřelé, kteří tvrdili, že dívka chtěla mít sex s šesti, sedmi nebo osmi muži.
Jeden pozoruhodný incident se stal v roce 2013 na stockholmském předměstí Tensta. Patnáctiletá dívka byla zamčena v pokoji, zatímco s ní mělo sex šest mužů zahraničního původu. Nižší soud odsoudil těchto šest mužů, ale odvolací soud je osvobodil, protože nebylo prokázáno žádné násilí, a protože soud konstatoval, že dívka "nebyla v bezbranné pozici."
Tento měsíc všechna hlavní švédské média poukázala na brutální znásilnění na palubě finského trajektu Amorella, provozovaným mezi Stockholmem a městem Åbo ve Finsku. Velké titulky řekly čtenářům, že pachatelé byli Švédové:
- "Několik švédských mužů podezřelých ze znásilnění na finském trajektu" (Dagens Nyheter);
- "Šest švédských mužů znásilnilo ženu v kajutě" (Aftonbladet);
- "Šest Švédů zatčeno za znásilnění na trajektu" (Expressen);
- "Osm Švédů podezřelých ze znásilnění na trajektu" (TT - švédská tisková agentura);
Při bližším zkoumání se ukázalo, že sedm z osmi podezřelých byli Somálci a jeden byl Iráčan. Žádný z nich neměl švédské občanství, takže nebyli Švédy ani v tomto smyslu. Podle svědků tato skupina mužů prohledávala trajekt kvůli sexu. Policie propustila čtyři z nich (ale jsou stále podezřelí) a čtyři (Somálci) zůstávají ve vazbě.
Internetová rádiová stanice Granskning Sverige zavolala do mainstreamových novin Aftonposten a Expressen, aby se jich zeptala, proč popsali pachatele jako "švédské muže", když to byli vlastně Somálci. To je irelevantní, řekli jim novináři. Byli velmi uraženi, když se jich zeptali, jestli necítí odpovědnost za nevarování švédských žen, aby zůstali daleko od určitých lidí. Jeden novinář se zeptal, proč by to měla být jejich odpovědnost. "Pokud by to ženy věděly, pak by se možná držely daleko od těchto mužů a vyhnuly se znásilnění", řekl reportér z Granskning Sverige. Načež mu novinář praštil telefonem.