Minule jsem informoval o silném úsilí církve Švédska si usmířit islám. Nyní přichází zpráva, že od 15. prosince do 15. března budou kostely v diecézi Göteborgu využívány v noci jako noclehárny pro bezdomovce. Krásný nápad. Ale má jeden háček. Jedinými bezdomovci budou cizinci - buď přistěhovalci z jiných zemí EU, kteří jsou podle definice legální, nebo nelegální přistěhovalci ze zemí mimo EU. Jinými slovy, domorodí Švédové k tomu nebudou mít přístup, ačkoli iniciativa je placena z peněz švédských daňových poplatníků.
 Muž žebrá na ulici v Lund, Švédsko, 23. července 2013. (Zdroj obrázku: Sigfrid Lundberg / Flickr) |
Argument pro tuto politiku - což představuje expanzi a formalizaci praxe, která začala před dvěma zimami - je, že je určena k tomu, aby pomohla lidem, kteří nejsou pokrytí švédským systémem sociálního zabezpečení. Tento argument však není správný. Jedním z důvodů, proč je ve Švédsku tolik imigrantů, jak legálních, tak nelegálních, je to, že sociální systém země představuje obrovské lákadlo pro cizince. Systém je k přistěhovalcům velice štědrý a často se na ně vztahuje preferenční zacházení oproti domácím. Například minulý podzim bylo hlášeno, že několik švédských obcí neposkytlo bydlení pracujícím občanům, kteří na něj několik let čekali, a místo toho - bezplatně - poskytovali bydlení nezaměstnaným nově příchozím přistěhovalcům. Někteří Švédové se konečně probudili ze své apatie a rozhořčeně kritizovali tuto politiku, avšak protest neměl žádný efekt: švédský parlament schválil zákon, který donutil místní samosprávy, aby dali přednost cizincům na čekací listině.
To, že švédský parlament vůbec mohl přijmout takový zákon, je samozřejmě zničující obžaloba priorit jejich systému sociálního zabezpečení. Stejně tak skutečnost, že existuje mnoho domorodých Švédů, kteří žijí a žebrají v ulicích svých měst a v zimě se schovávají ve dveřích obchodů a kanceláří, zabalení v noci do vrstev přikrývek, v naději, že se udrží na živu v takové zimě. Stejně hanebnou situaci lze pozorovat i ve velkých městech Norska a Dánska.
Tito Švédové by neměli spát na ulicích. Skandinávské státy sociálního blahobytu byly založeny na kontraktu mezi občany a jejich vládou: lidé budou platit velice vysoké daně a na oplátku jim jejich vláda zaručí štědrou záchrannou síť, pokud se jejich situace zhorší nebo je vyhodí z práce. Ale od té doby, co se tyto země rozhodly otevřít své dveře masové imigraci muslimů, byl tento kontrakt zničen.
Jenže občané jsou stále nuceni platit za systém sociálního zabezpečení - ale tento systém jim již nekryje záda. Lidé u moci, od nejvyšších národních lídrů až po nejnižší místní byrokraty, zřejmě zapomněli, pro koho pracují. Částečně to dává smysl: Koneckonců, státní zaměstnanec, který dává občanům něco, co si už předtím zaplatili na daních, se stěží cítí obzvlášť ctnostně, zatímco rozdávání peněz cizincům, kteří do systému nic nepřispěli, může v těchto lidech vyvolat pocit, že jsou dobrými samaritány světové třídy.
Ještě více podivné je, že miliony skandinávských občanů to akceptuje. Vedeni od narození k multikulturalismu, miliony z nich se neodvažují požadovat to, za co zaplatili a to, co si zaslouží - aby je neviděli jiní a dokonce ani oni sami sebe jako bigotní rasisty.
Naštěstí ne všichni Skandinávci odpovídají tomuto popisu. Když alternativní zpravodajská stránka Samnytt oznámila, že kostely v Göteborgu se odvrátili od švédských bezdomovců, kteří se hlásí k náboženství církve, aby mohli ubytovat členy náboženství, které považuje křesťanství za ohavnost, desítky čtenářů reagovaly s pobouřením. "Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly," napsal jeden. "Nenávist vůči etnickým Švédům nezná hranic," napsal další. Třetí řekl, že kostely v Göteborgu stejně budou brzy přeměněny na mešity.
V současné době to bohužel vypadá jako velice správná předpověď.
Bruce Bawer je autorem nového románu The Alhambra. Jeho kniha Zatímco Evropa spala (2006) byla bestseller New York Times a finalista ceny National Book Critics Circle.