Za zrodem Evropské unie stála myšlenka vybudovat prostřednictvím sdílené prosperity solidaritu a pocit sounáležitosti mezi evropskými národy. Nejdříve vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli a později Evropské společenství pro atomovou energii. Měřeno podle hospodářského růstu a inovací držela Evropa až do roku 2000 krok s USA.
Z této počáteční – a poměrně geniální – vize "míru skrze prosperitu" nezůstalo doslova nic. Ze současných lídrů EU nezáleží na finančním blahobytu Evropanů doslova nikomu. Uhlí je považováno za ďábelské palivo a jaderná energie je evropským elitám, které dávají přednost neefektivním a nevyzpytatelným větrným elektrárnám, doslova odporná. Evropská ekonomika od roku 2000 stagnuje, po roce 2008 se stagnace ještě prohloubila a vypadá to, že v nadcházejících letech dosáhne svého dna – a skončí ekonomickou destrukcí Evropy.
Green Deal
EU je síť institucí, ve které by Američan neshledal nic známého. Řekněme si tedy jen to, že tuto síť ovládá jedna jediná instituce: Evropská komise. Je to jakási evropská "vláda" s monopolem na legislativní iniciativu. Bez souhlasu Komise se v EU nehlasuje o ničem.
Absolutní prioritou Evropské komise je Zelená dohoda pro Evropu a Komise se tím nijak netají. Cílem je proměnit Evropu do roku 2050 v "uhlíkově neutrální společnost". To znamená dosáhnout rovnováhy mezi uhlíkem emitovaným do atmosféry lidskou činností a uhlíkem absorbovaným přírodními a technologickými propady uhlíku. Klíčovými strategiemi EU pro dosažení této rovnováhy jsou: snížení emisí masivním využíváním "obnovitelných zdrojů energie" (solární, větrné, vodní a biomasy), snížení energetické náročnosti budov, vozidel a průmyslových odvětví a přechod k průmyslovým procesům s nízkými nebo nulovými emisemi, zejména v oblasti výroby oceli, cementu a chemikálií. Jejich cílem je také vývoj technologií zachycování a ukládání uhlíku (CCS), které spočívají v zachytávání odpadního CO2, jeho dopravě do úložiště a uložení na místě, odkud nebude vstupovat do atmosféry. Zachycený CO2 se obvykle ukládá v geologických formacích, jako jsou vyčerpaná naleziště zemního plynu a staré uhelné doly. V Evropě je ideálním místem pro ukládání uhlíku dno Severního moře.
Je zde ale malý problém. Technologie CCS jsou extrémně drahé. Dosažení "uhlíkově neutrální společnosti" vyžaduje masivní zavedení těchto technologií a s tím jsou spojeny obrovské dodatečné náklady, které žádná vyspělá ekonomika nemůže unést. To je pravděpodobně důvod, proč hrají tyto fantaskní technologie v Evropě tak okrajovou roli. Pravdou je, že snížení emisí CO2 je v Evropě téměř výhradně dosahováno odchodem průmyslu jinam. Malé špinavé tajemství Zeleného údělu zní: Snížení emisí CO2 v Evropě je přímo úměrné likvidaci evropského průmyslu.
Průmysl zrušený v Evropě se však okamžitě znovu vybuduje jinde ve světě: ve východní Asii, Jižní Americe a samozřejmě ve Spojených státech amerických. To znamená, že snížení emisí CO2 v Evropě se jako mávnutím kouzelného proutku projeví zvýšením emisí CO2 někde jinde. V důsledku přesunu průmyslové výroby z Evropy pryč se výrobky sice již v Evropě nevyrábí, ale musí se do ní následně dovézt. Výsledkem tohoto evropského 'majstrštyku' tedy převážně není celosvětové snížení emisí CO2, ale naopak jejich zvýšení, protože doprava produkuje CO2.
Zavedení Green Dealu je zdůvodňováno záchranou klimatu. Klima se v evropských kruzích často píše s velkým C – "Climate" – což hodně vypovídá o religiozitě celého přístupu. Kvůli "záchraně planety" prý musíme snížit emise CO2.
Jediný nám dnes známý technologický způsob, jak snížit emise CO2, je jaderná energie. "Elity" EU však jadernou energii nenávidí: jejich skutečným cílem totiž není zmírnit klimatickou změnu a "zachránit planetu", ale vynutit si odchod od kapitalismu a návrat k samozásobitelské ekonomice, která vždy byla ambicí, snem a horizontem ekologů – dávno předtím, než se vůbec začalo mluvit o globálním oteplování. Britský levicový deník The Guardian to napsal jasně: "Kapitalismus zabíjí planetu."
Svoboda projevu
Pokud političtí lídři, jejichž moc je založena na mýtech, něco nesnášejí, tak nesnášejí transparentnost. Ještě v roce 2020 americká tradiční média dokázala americké voliče přesvědčit o tom, že notebook Huntera Bidena je ruskou dezinformační operací, během posledních několika let ale jejich vliv výrazně zeslábl. Totéž pod vlivem amerických sociálních médií, jako je platforma X, probíhá i v Evropě. Elita EU nad tímto narativem ztratila kontrolu. Evropané se od lží a mýtů Zeleného údělu masově odvracejí.
To ale EU nemůže tolerovat. Přijetím Nařízení o digitálních službách (DSA, Digital Services Act) si EU chtěla podmanit americké platformy sociálních médií, a přinutit je živit hordy cenzorů potlačujících mediální obsah oponující Evropské komisi. EU také po společnostech provozujících sociální média požadovala zaplacení pokuty ve výši 6 % jejich celosvětových příjmů, což by je nevyhnutelně finančně zruinovalo.
Tito bezejmenní nikomu se nezodpovídající cenzoři mají odstraňovat nenávistný, diskriminační a transfobní mediální obsah. Žádný z těchto vágních pojmů nelze přesně definovat, a tak si cenzoři dělají, co chtějí. V praxi tito cenzoři masivně potlačují takzvaný "pravicový" obsah, zatímco antisemitský, islamistický a marxistický obsah nechávají bez povšimnutí.
A o to tady zřejmě jde. Evropští (i američtí) levičáci bojují proti všem, kdo nemyslí, nemluví, nesní, nejí a nepracují stejně jako oni.
Zaváděním cenzury (Nařízení o digitálních službách) jde EU ve stopách Číny, Íránu, Ruska a islamistických států a poškozuje evropskou civilizaci. Není snad svoboda projevu hlavním rysem a měřítkem její existence?
Otevřené hranice
V Evropě snad neuběhne týden bez toho, že by nějaký ilegální imigrant, nově příchozí migrant, žadatel o azyl nebo Afghánec úmyslně najel autem do chodců, pobodal mladé ženy nebo zmasakroval kojence a malé děti. Evropa zažívá nejhorší migrační krizi od dob normanských a muslimských invazí období vrcholného středověku.
Současná anarchie není přírodní pohromou. Je výsledkem řady politických rozhodnutí Evropské unie, Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a členských států. EU, která je trhem bez hranic, vytvořila službu pro ochranu svých vnějších hranic – FRONTEX. Za současného stavu evropského práva (EU + ESLP) však FRONTEX ilegální imigranty v podstatě bezplatně přepravuje z Afriky do Evropy. Evropské zákony ochráncům hranic výslovně zakazují vracet zadržené ilegální imigranty zpět. Jsou povinni je přepravit do Evropské unie, aby zde mohli uplatnit všechna svá "práva".
Když přijde ilegální imigrant do Evropy, tak v ní v drtivé většině případů zůstane – takových imigrantů jsou miliony. Evropané s úžasem sledují, jak se jejich hrdá města – Paříž, Berlín, Brusel, Řím, Londýn – demograficky proměňují a jak jejich ulicemi pravidelně pochodují davy nenávistných lidí vyřvávajících antisemitská hesla, "smrt Židům" a podobné 'blahodárné' výlevy, jež si přinesli se svou 'přívětivou' domácí kulturou...
Může být Evropská unie zachráněna?
Jedním z důvodů existence demokracie je umožnit pokojnou změnu vlády a politiky. V posledních volbách do Evropského parlamentu volili Evropané více pravici a evidentně tak reagovali na politiku Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyen. Voliče rozzuřil především Green Deal, který stále více zdražuje energie, a migrační chaos silně zabarvený islamismem a nenávistí vůči Židům.
A jaký je výsledek? Ursula von der Leyen je opět v čele Evropské komise! S jiným programem? Ne, její politický program je ještě radikálnější a ekologičtější a slibuje ještě více cenzury. Je to totéž, jako by 60 % Američanů hlasovalo pro Republikánskou stranu a prezidentem by se stal kandidát Demokratické strany. Jak je to možné, když se Evropa neustále zaklíná "demokracií".
Zdá se, že vše způsobily dva faktory. 1) Nejsilnějším politickým uskupením v Evropském parlamentu je středopravá Evropská lidová strana (EPP). Tomuto uskupení početně dominuje německá CDU/CSU – strana bývalé kancléřky Angely Merkelové. Tato strana je však ve většině otázek nalevo od americké Demokratické strany. Její podpora nejtupějšího environmentalismu, a zejména Zeleného údělu, se jeví jako naprosto totální. Když tedy po volbách v červnu 2024 došlo na výběr nového předsedy Evropské komise, navrhla CDU/CSU ze svých řad političku se silným environmentalistickým přesvědčením: Ursulu von der Leyen.
2) EU je ve skutečnosti Potěmkinovou demokracií. Tváří se jako demokracie, ale ve skutečnosti je to autoritářská byrokracie. V EU neprobíhají žádné parlamentní volby hodné toho jména, volby nejsou transparentní, neexistují žádné opravné prostředky a neexistuje ani žádný způsob, jak tuto organizaci nebo její část zrušit. Evropští občané mohou volit, jak se jim zlíbí, ale o budoucnosti Evropy rozhoduje samozvaná elita v rámci evropských institucí. Tato "elita" udělá pro udržení sebe a své ideologie u moci cokoliv. Nizozemský deník De Telegraaf nedávno otiskl zprávu, že Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyen masivně financovala ekologické nevládní organizace, aby vyvinula tlak na poslance Evropského parlamentu – ať žije dělba moci! – a občany ve prospěch Zelené dohody.
Do Evropského parlamentu navíc silně pronikl Katar, který si kupuje europoslance, aby prosazovali jeho zájmy a islamistické vidění světa. Ať budou lidé volit levici nebo pravici, bude výsledek stejný: Von der Leyen a její krajně levicová environmentalistická agenda jsou stále u moci. Jak silný pocit odcizení asi pociťují Evropané nucení financovat zkorumpovanou byrokracii pracující proti jejich vlastním zájmům?
Pokud jde o migraci, ekonomiku, svobodu projevu a demokracii, tak EU není řešením žádného z těchto problémů. EU samotná je problém.
Drieu Godefridi, je právník a filosof, absolvent Saint-Louis University of Louvain. Má doktorát z teorie práva z Université Paris IV-Sorbonne. Je také podnikatel, generální ředitel skupiny evropského soukromého vzdělávání a ředitel společnosti PAN Medias Group. Je autorem knihy The Green Reich (Zelená říše).