Zdá se, že bombové a další teroristické útoky jsou nyní každodenním rysem života v moderní Evropě. Tak například jen během jednoho dne (15. září 2017) bylo umístěno v londýnském metru improvizované výbušné zařízení, ve stejnou dobu muž s výkřikem "Alláh" napadl nožem vojáka v Paříži a jiný muž křičící "Alláh Akbar" kladivem vážně zranil dvě ženy v Lyonu. Jak to vyjádřili bývalý francouzský premiér a současný starosta Londýna, možná že toto je jen cena, kterou musíme zaplatit za to, že žijeme ve velkých městech v Evropě v 21. století: kde máme dopravní zácpy, skvělé restaurace a teroristické útoky.
Veřejnost má však jiné starosti - moc ji nezajímá, zda je toto všechno jen předzvěst něčeho horšího, ale spíše jestli se dá udělat něco pro to, abychom to zastavili. Zatímco naši političtí představitelé nadále považují tento problém za úzkou bezpečnostní otázku, občanská veřejnost je přesvědčena, že je to také otázka bezpečnosti hranic a masové imigrace. Průzkumy veřejného mínění po celém kontinentu ukazují, že evropská veřejnost opakovaně a v každém průzkumu požaduje zpomalení migrace do Evropy. Tato žádost nemá kořeny v nějakém atavistickém pudu nebo v nepřijatelném rasistickém postoji. Zdá se, že je to něco, čemu veřejnost instinktivně rozumí daleko lépe než naši politici – totiž to, že pokud nemáte kontrolu nad svými hranicemi, nemáte smysluplné imigrační zákony a nemáte právo nepouštět lidi do vaší země, tak vlastně žádnou vlastní zemi nemáte.
Politici a veřejnost se v pohledu na tuto otázku výrazně rozešli od eskalace evropské migrační krize v roce 2015, kdy se německá kancléřka Angela Merkelová jednostranně rozhodla pozastavit běžné hraniční kontroly a přeměnila tak již existující tok migrantů na přílivovou vlnu. Zatímco veřejnost chce, aby její představitelé zabezpečili a kontrolovali hranice, zdá se, že politici vidí možnost získat politický kapitál v opačném konání. Částečně je to proto, že se zdá, že nyní existuje nějaký druh "bonusu", kterého je možné dosáhnout vítačským a laskavým chováním a vypadá to, že státní hranice nyní reprezentují všechno nevlídné a zlé.
Politici, jako např. kanadský premiér Justin Trudeau, využili evropskou migrační katastrofu pro své politické cíle a představili svoji vizi, která je jiná. Po rétorice Donalda Trumpa v prezidentské volební kampani o vybudování zdi podél americko-mexické hranice se především Trudeau představoval jako jin v přímém kontrastu k jangu Donalda Trumpa. Když prezident Trump skládal v lednu přísahu, tak Trudeau poslal tweet, ve kterém stálo: "Pro všechny, kteří prchají před pronásledováním, terorem a válkou: Kanaďané vás uvítají bez ohledu na vaši víru. V různorodosti je naše síla." A přidal hashtag, #WelcomeToCanada. V březnu letošního roku, v další jasné reakci na amerického prezidenta, Trudeau tweetoval: "Bez ohledu na to, kdo jste nebo odkud jste, v Kanadě pro vás máme vždy místo" - což je velkorysá nabídka, vzhledem k existenci 7,5 miliardy lidí na této planetě, z nichž mnozí ještě zdaleka nejsou Kanaďany.
Vypadá to, jako by se kanadský premiér předváděl v konkurzu na vedení hnutí, které se snaží "stavět mosty a ne zdi" (jak to často zdůrazňují protestující na demonstracích). Je to atraktivní slogan, i když někdo, kdo ho vykřikuje, zřejmě v nedávné době nenavštívil Londýn, kde jsou na mostech bezpečnostní zátarasy a barikády (po útocích na Westminsterský a Londýnský most v rozpětí několika týdnů). Toto naznačuje, že "otázka zdí a mostů", není černobílá a třeba to vůbec není dokonce ani ten ústřední problém.
Vzhledem k tomu, jak premiér Trudeau na začátku tohoto roku velkolepě řečnil, je téměř nemožné se nesmát situaci, ve které se teď ocitl. V posledních měsících překročily hranice z USA do Kanady nelegálně tisíce migrantů, většinou původem z Haiti. Tento příliv (malý podle současných evropských standardů) téměř způsobil přetížení kanadského imigračního systému. Stovky migrantů musely být umístěny v nouzových stanových vesnicích zřízených kanadskou armádou a mnozí byli dočasně ubytováni na starém olympijském stadionu v Montrealu.
 Na snímku: Dva lidé, kteří tvrdili, že pocházejí z Turecka, nelegálně překročili hranici z USA do Kanady dne 23. února 2017 poblíž Hemmingfordu, v Quebeku. (Foto: Drew Angerer / Getty Images) |
Na rozdíl od mnoha migrantů, kteří každodenně přicházejí do Evropy, migranti přicházející do Kanady, neutíkají před válkou, pronásledováním nebo chudobou. Jedná se jednoduše o lidi, kteří se nechtějí dostat do křížku s americkými imigračními zákony, protože současný prezident by mohl tyto zákony prosazovat (třebaže je to nepravděpodobné). Deník Washington Post napsal: "Ačkoliv je to nazýváno jako "útěk před Trumpem", zdá se, že většina Haiťanů je motivována touhou vyhnout se americkým zákonům, jimž se nechtějí podrobit."
Do konce srpna přišlo touto cestou do Kanady podle odhadů téměř 12 000 lidí. Toto číslo představuje v Itálii kdykoliv v posledních letech jen o málo více než jeden průměrný týden. Ale i tento poměrně malý migrační tok je pro Kanadu příliš. Koncem minulého měsíce řekl Trudeau novinářům:
"Pokud někdo chce úspěšně získat azyl, nemůže to být o ekonomické migraci. Azyl je pro lidi zranitelné, vystavené mučení a riziku smrti, nebo pro osoby bez státní příslušnosti. Pokud lidé hledají azyl, vyhodnotíme je na základě definice, kdo je uprchlík nebo žadatel o azyl. Pokud se rozhodnete vstoupit do Kanady neregulérně, tak nebudete mít žádnou výhodu. Musíte dodržovat pravidla a těch je hodně."
Toto je samozřejmě velmi odlišná písnička od té, kterou pro své výhodné postavení, nebo dokonce i z oportunismu, zpíval dosud. Když se pokusil představit jasnou alternativu evropským a americkým lídrům na začátku roku 2017, nemluvil o "nelegálním" nebo "legálním" vstupu, ani o "mnoha" pravidlech. Předtím, než zažil svůj vlastní malinký migrační pramínek, hovořil Trudeau jen o tom, že v Kanadě je vždy "místo" pro každého na světě, kdo chce přijít do Kanady. Jak se jen věci mohou změnit, když vás zasáhne i jen minimální dávka reality!
Douglas Murray, britský autor, komentátor a analytik veřejných záležitostí, žijící v Londýně v Anglii. Jeho nejnovější kniha, mezinárodní bestseller, se jmenuje "Zvláštní smrt Evropy: imigrace, identita, islám".